High Flying Bird a The Kindergarten Teacher: Geniální dítě Soderbergh vytrollil nepříčetnou pančelku

Steven Soderbergh tentokrát spojil síly se scenáristou oscarového filmu Moonlight Tarrelem McCraneym a hercem André Hollandem, se kterým spolupracoval už na seriálu The Knick. Inspirovala je kauza, kdy na veřejnost unikly rasistické výroky majitele týmu Los Angeles Clippers Donalda Sterlinga, a za pouhé dva miliony dolarů natočili pomocí chytrých telefonů High Flying Bird. Ve svérázné variaci na sportovní drama ze zákulisí NBA ztvárnil Holland podnikavého agenta Raye Burka, který během výluky basketbalové ligy zažívá krušné časy a všemi prostředky se snaží vyváznout s co nejmenší ztrátou.

Míč, lži a iPhony

Z filmu High Flying Bird |foto: Netflix

Jádrem příběhu je stagnace a ustrnutí v klinči, kdy se nehrají zápasy a zástupci hráčů se bezvýsledně dohadují s majiteli klubů o podíly na zisku. Přestože se zdánlivě nic neděje, jde o mimořádně svižný film s hutnými dialogy, v nichž se detailně řeší pozadí vrcholového basketbalu. V odvětví, kde se točí astronomické peníze, jde o sport a sportovce až v poslední řadě. Afroameričtí basketbalisté jsou chtě nechtě součástí systému, který je zneužívá, a jejich angažmá připomíná novodobé otrokářství. Zároveň ale Soderbergh ukazuje prostředí profesionálního basketbalu jako těžko proniknutelnou síť vztahů, kde není nikdy úplně jasné, kdo má právě navrch.

Zatímco jeho vrstevník Adam McKay své společenskokritické filmy pojímá s absurdním humorem, který připomíná komentáře Johna Olivera, Soderbergh při průzkumu černých děr společnosti akcentuje bezútěšnost. Je to experimentátor, co natáčí na iPhone, ale zůstává při tom mistrem účelnosti. V High Flying Bird se mu podařilo zaznamenat kontrast rozbujelé architektury moderní čtvrti, která překotně vyrůstá z trosek světového obchodního centra, a zvláštní strnulosti tohoto místa. Dojem uváznutí v pasti tu umocňují sterilní kanceláře Manhattanu, které jsou hřištěm, kde se rozhoduje všechno podstatné. Prostor promyšleně dělí různé přepážky a skleněné plochy výškových budov, v odrazech světla, neobvyklých úhlech a kroužení kolem postav se rozpíná, proměňuje a deformuje. Zrcadlí unikavou hierarchii byznysu, který se v něm odehrává, i rozpoložení jeho aktérů pod tlakem jejich činů a rozhodnutí.

Než se High Flying Bird objevil na Netflixu, příznačně jej uvedl Slamdance, který vznikl jako trucpodnik indie festivalu Sundance. Soderbergh dlouhodobě tvoří mimo systém velkých hollywoodských studií a neúnavně hledá nové platformy pro naplňování svých vizí. Zároveň si ale uvědomuje limity a paradoxy oné nezávislosti, podobně jako Ray Burk, který při pokusu rozbít monopol velkých hráčů poznamená, že sjednal schůzku s Netflixem, protože jediné, co ještě streamovacímu gigantu v portfoliu schází, jsou sportovní přenosy. High Flying Bird patří, stejně jako loňský horor Nepříčetná, mezi myšlenkově podnětné a stylově fascinující filmy. Režisér okrajů, který se programově vzdává tvůrčího komfortu, jím opět dokazuje, že kreativita není jen vyprázdněný pojem manažerských příruček.

Mozart z chatrče

Zatímco Soderbergh pokouší limity současného autorského filmu, The Kindergarten Teacher je konzervativní pokus o drama se sociálním přesahem a thrillerovým vyústěním. Sara Colangelo natočila remake pár let starého izraelského filmu – příběh učitelky v existenciální krizi přestěhovala na Staten Island. Zchudlý přívěsek New Yorku leží těsně vedle Manhattanu, vypadá ale, že mu je vzdálený tisíc světelných let. Lokalita plná vybydlených domů, kde lišky dávají dobrou noc, ovšem zůstala nevyužitá. Potenciální dějiště všemožných lidských dramat se tu omezuje na pár kýčovitých výjevů z trajektu s věčně zadumanou a realitě vzdorující hrdinkou.

Z filmu The Kindergarten Teacher|foto: Netflix

Maggie Gyllenhaal alias Lisa pracuje v mateřské školce, dennodenně čelí prázdnotě manželského stereotypu a nejvíc ji pohoršuje, že její potomci tráví moc času na sociálních sítích a místo fotokomory upřednostňují Instagram. Sama píše mizerné básně, nad nimiž se otřásají i v kurzu tvůrčího psaní, který vede lektor s tváří Gabriela Garcíi Bernala. Ubíjející rutinu jednoho dne naruší její svěřenec Jimmy, který zničehonic začne recitovat poezii, za kterou ji Bernal konečně pozve na rande.

Domnělá genialita dítěte, kterou nikdo další moc nevnímá, a urputná snaha kultivovat svého nadaného žáka přivádí Lisu k šílenství. Osamělost, nepochopení okolí a představa vlastní výlučnosti spojená s nenaplněnými ambicemi ji postupně ženou až za hranu. Nesympatie, které budí, a antihrdinství, s nímž není lehké soucítit, je na tom všem asi nejzajímavější. Film, který tematizuje autenticitu umění a poetické výpovědi, si ale bohužel sám vypomáhá těmi největšími klišé, z nichž je Lisa ztracená v širokých perspektivách prázdných školních tříd ten nejmenší problém. Čím víc se The Kindergarten Teacher blíží snadno stravitelnému umču, tím těžší je zahnat myšlenku, že kdyby nasdílela vachrlaté výplody svého svěřence na opovrhovaný Instagram, bylo by to pro všechny přínosnější.