Honza Vojtko v Diagnóze F: Kde ztrácíme sebevědomí?

4. listopad 2016

Sebevědomí nabýváme v průběhu celého života, i když za klíčové se považuje zejména období dětství a dospívání. Stejně tak v průběhu celého života ho můžeme ztrácet. V Diagnóze F s párovým terapeutem Honzou Vojtkem jsme se tentokrát vydali po stopách ztraceného sebevědomí.

K růstu našeho sebevědomí nám na naší cestě mohou pomáhat důležití blízcí, tj. rodiče, pedagogové, trenéři, kamarádi, partneři aj. Ti stejní mohou také velmi intenzivně naše sebevědomí shodit. Stačí nevhodná poznámka otce na dceřin outfit či trenéra na žákovu fyzickou kondici. O sebevědomí můžeme přijít také ve vztahu. „Když se někdo upozaďuje a neustále dává přednost partnerovi, může to dojít tak daleko, že ten upozaděný partner ztrácí sebevědomí až do té míry, že se zdá, že nikdy ani žádné neměl,“ říká Honza Vojtko. I když otázka, zda přišel o sebevědomí ve vztahu, či se právě kvůli chybějícímu sebevědomí upozaďoval, je podobná tomu, když se ptáme, zda bylo dřív vejce, nebo slepice.

Ztracené sebevědomí ale není nic, co by se nedalo překonat. „Je to proces, na kterém se dá pracovat. Například jednoduchými nácviky, během nichž si člověk ověřuje, zda jeho domněnky, že je takový či makový, jsou založené na skutečnosti, nebo ne,“ popisuje Vojtko a dokládá to příběhem ze své praxe. „Přišel ke mně mladý muž, pohledný, úspěšný designér, a řešil, že si nevěří, že se mu nedaří najít si partnerku, že si neumí představit, že by nějakou oslovil, aniž by mu odpověděla ‚běž pryč obludo‘.“ Hodí se taky přijít na to, kde jsme své sebevědomí ztratili.

03557791.jpeg

Poslechněte si rozhovor s Honzou Vojtkem, tentokrát o sebevědomí.

Přečtěte si taky exkluzivní rozhovor s profesorem Zimbardem, kde se mimo jiné hovoří o nesmělosti: „Jediný problém, který jsem měl, byl na střední škole s děvčaty. Pracuji s nějakou dívkou, je hrozně milá, hezká. To je na běžné úrovni. V hlavě ale chci přejít z této veřejné úrovně do té soukromé, intimní. Jak to udělat, abych to nepokazil? Jak ji pozvat na kávu, na limonádu? Takže se snažím o stále důvěrnější kontakt, nakonec ji chci milovat. Při tomto postupném sbližování ale není možné jít zpátky. Musím to proto dělat opatrně. Abych odpověděl na vaši otázku – samozřejmě že jsem dřív byl nesmělý při oslovování děvčat, ale jen těch, které jsem chtěl milovat.“

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka