Host Silent_Night#11 Stephan Mathieu: Přírodu nemůžeš reprodukovat ani tou nejlepší technikou

4. září 2017

Stephan Mathieu patří mezi nejdůležitější jména elektroakustické hudby nového tisíciletí. Jeho tvorba sahá od field recordings přes ambient, drone a musique concrète až po abstraktní či minimalistickou elektroniku. Ve svých sonických kolážích kombinuje inspiraci z vlastní kolekce raných desek 20. století, terénních nahrávek, zvuku starých akustických nástrojů, krátkovlnného rozhlasu i nejmodernějšího zvukového hardwaru. Přečtěte si exkluzivní rozhovor před jeho českou koncertní premiérou, která se uskuteční v rámci jedenácté Silent_Night 23. září v pražském divadle Ponec.

For English scroll down. 

Usínáš někdy při poslechu hudby, nebo potřebuješ mít absolutní ticho?
Preferuji ticho, hudba mě spíš udržuje vzhůru, protože zaměstnává mou mysl. 

Jaká skladba je podle tebe ideální na vstávání (nebo řekněme pro ranní poslech)?
Zvuk kávovaru zahřívajícího vodu do ranního ticha všude kolem. 

Máš nějaké oblíbené každodenní zvuky?
Zrovna dnes jsem o šesté ráno vzbudil syna, otevřel balkonové dveře v jeho místnosti a chvíli nato začalo venku pršet. Stoupnuli jsme si ven a on řekl: „Tohle zní úžasně.“ Mám to stejně. 3D zvuk vytvořený velkými stromy, parkem, hloubkou města kolem nás... Přírodu prostě nemůžeš reprodukovat ani tou nejlepší technikou. 

Předprodej celonočních vstupenek na Silent_Night#11: Stephan Mathieu / Ipek Gorgun / Jiří Suchánek za 399 Kč startuje zítra v 10:00 na GoOut.

Jaký je tvůj dosavadní nejsilnější zážitek spojený se zvukem?
Můj první koncert Einstürzende Neubauten v roce 1984 ve městě Bochum. Bylo mi patnáct a byl jsem zanícený návštěvník koncertů, vždycky byste mě našli v první řadě. Během jejich show začaly vzduchem létat železné pláty jen desítky centimetrů ode mě, připomínalo to pády bas piva z druhého patra na zem. Vyděšeně jsem pak zbytek vystoupení sledoval z konce parketu. Když o tom zpětně přemýšlím, tak to celé nebylo hlasité v duchu vystoupení některých současných hudebníků. Oni vyzařovali ryzí sílu a energii. V dnešní době je jen málo umělců, kteří umějí dobře zacházet s hlasitostí, která je v digitálních formátech jedním velkým omylem. Nikomu není k užitku a hudbě samotné nejméně. Je to svým způsobem až dětinské. Hlasitost pro hlasitost mě často spíš odradí, obzvlášť když jí kvalita samotného zvuku nestačí. 

Jak se během tvého producentského období proměnilo nahrávací studio? Inklinuješ oproti minulosti víc k softwaru, nebo hardwaru?
Moc se toho nezměnilo, pokud nepočítám fakt, že používám lepší vybavení než před dvaceti lety. Pořád je to o akustických nástrojích, s tím rozdílem, že teď před softwarovými plug-iny dávám přednost analogovým procesorům. I můj přístup ke skládání je v podstatě stejný, ale mám samozřejmě lepší znalosti a dovednosti, než tomu bylo na začátku. 

Ve své tvorbě mícháš staré s novým, ať už jde o používané techniky, nástroje, nebo materiály. Vidíš nějakou spojitost mezi raným přístupem k tvorbě hudby a současným fenoménem digitalizace?
V dnešní době se moc hudebního pionýrství neslyší, je to tak? Od přelomu tisíciletí vidím spíš tříbení toho, co má kořeny v devadesátých letech, ale i dál v minulosti. Neříkám, že je to špatně, jen že se mi stává velmi zřídka, že bych byl něčím současným opravdu oslněn, zatímco ve starší hudbě pořád objevuji nějaké skryté poklady. Nemá to co dělat s tím, že by v současné době nevycházely skvělé desky, ale spíš s tím, že se nejedná o nic, co by svou novotou zatřáslo zemí. 

Jsi zároveň hudebník i mastering inženýr, jak se to odráží ve tvé tvorbě a přístupu k finalizaci vlastní hudby a hudby ostatních?
Hudebníci mi dávají svou tvorbu ke zmasterování, protože chtějí mít druhý názor, ideálně vedoucí k lepšímu výsledku, čehož si nesmírně cením. Vždy jsem rád zprostředkovával zpětnou vazbu pro práci mých přátel nebo studentů a mastering je pro to skvělým prostředkem. S mou vlastní hudbou se, tak jako všichni hudebníci, mohu dostat jen do určitého bodu, zatímco při masteringu vstupuji do hry právě v tom bodě a vidím možnosti, které mohou výsledek vylepšit. Ve většině případů je pro mě ta hudba nová. Poslouchám ji ve speciální místnosti s pro to určeným vybavením, díky čemuž vyplynou nedostatky v mixu snadněji na povrch a od toho se pak mohu odpíchnout dál. A samozřejmě mě to také obohacuje v tvorbě vlastní hudby. 

V posledních letech je velkým tématem zvuková kvalita digitálních formátů. Kde podle tebe končí hype a začíná realita, co se týče porovnání digitálních a analogových formátů?
Rozlišení je vždycky o samplovacím měřítku. Čím dále se posuneš od hranice slyšitelnosti pro lidské ucho, tím lépe. Přijde mi, že spousta hudebníků, labelů a prodejců hudby pořád přesně nerozumí tomu, jak funguje digitální audio. Rozdíl mezi 16bitovou a 24bitovou skladbou ve stejné rozlišovací frekvenci je pouze v tom, kolik zaberou místa na disku. Proto je rozlišení 48 kHz lepší než 44,1 kHz, které je, zjednodušeně řečeno, jen kompromisem z důvodu šetření kapacity disků. Frekvenční rozsah mnoha nástrojů je totiž větší než 22 kHz, i proto je rozlišení 44,1 kHz nedostačující (vzorkovací frekvence by měla být minimálně dvakrát větší). Představ si, že jsi v lese, kde vítr šumí v korunách stromů. Výsledný zvuk toho prostoru a zvukové šířky a hloubky nebude stejný v případě, kdy bude všechno nad 22 kHz odfiltrované, to je neoddiskutovatelný fakt. Na druhou stranu, dobře nahraná skladba o vysokém rozlišení, přehraná na kvalitním systému může směle konkurovat tomu nejlepšímu analogovému zvuku. 

Kdybys měl jmenovat některé ambientní skladatele/producenty, případně alba, která ovlivnila tvůj osobní život nebo hudební kariéru, která by to byla a proč?
Na žánrech mi nesejde, vždycky jsem poslouchal hudbu nezávisle na nich. Dlouhou dobu jsem fascinovaný tóny a elementy, které „dělají“ skladby skvělými. Několik let zpátky jsem zjistil, že se tahle fascinace přesunula více do produkční roviny. Ve smyslu, jak se tyhle elementy uzpůsobují pro domácí reprodukci. Jazzová kapela z prvních let minulého století seskupená kolem velkého nahrávacího trychtýře, rané mikrofonní nahrávky z 20. let, kořeny produkce moderní hudby v Sun studiích v Memphisu... Přistihnul jsem se, jak studuji tyhle techniky znovu a znovu, abych porozuměl zvuku a pochopil ho jako takový a poučil se z toho pro mou vlastní tvorbu. 

http://www.schwebung.com/ 

EN version 

Stephan Mathieu: You can’t reproduce natural sonic event with technical equipment 

Do you fall asleep while listening to music sometimes or do you need proper silence?
I like silence in general, music keeps me awake and busy in my mind. 

What is the perfect song/piece for waking up (or let’s say “morning” song) from your point of view?
The sound of the coffee machine heating up while everything else is still quiet. 

Which everyday sounds are your most favourite ones?
Today I woke my son by 6 and opened the balcony door in his room and a minute later it started to rain. We stepped outside and he said “This sounds great.”. I’m the same. A 3D sound sculpture made from huge trees, a park, the depth of the city around us, you can’t reproduce this sonic event with technical equipment. 

What is your most powerful musical/sound related experience so far?
The first time I saw Einstürzende Neubauten live, 1982 in Bochum, Germany. I was 15 and an avid concertgoer, always in the first row. Once the show started, I found myself squeezed against the stage and the band detonated. Einheit threw fat, raw metal plates on a pile of steel pipes, over and over again and they kept landing 20 cm away from my hands with momentum like a crate of beer falling from the second floor. I was terrified and watched the rest of the show from the venue’s other end. 

Thinking of it, they where not loud, not in a sense that some people today are. They radiated sheer power and energy. I’m often turned off by volume for volumes sake, especially when the sound quality doesn’t live up to the volume it’s presented with. It’s kind of childish. There are few artists who can handle massive volume well. Loudness in digital formats is just a huge misunderstanding, nobody needs it and it certainly doesn’t serve your music. I mean, we’re talking about a couple of extra dBs coming straight from the source that causes a proper damage to the sound itself. It’s a 90’s radio thing which was a joke back then and is even more ridiculous today. 

Has your equipment (and your attitude to software and hardware) changed throughout the years?
Not much, though I’m using better equipment now than 20 years back. It’s still dedicated software processes and acoustic instruments, though my hardware got better and I’m mostly using analog processors instead of plugins. My general approach hasn’t changed but I have more knowledge and better skills today. 

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.