Hudební pohlednice od protinožců

Je to pár týdnů, co se Stephan Groth, předák elektrorockové úderky Apoptygma Berzerk, rozplýval nad spoluprací s Amandou Palmer. Doslova řekl: „Myslím, že by mohla zpívat prostě cokoliv.“ A Amanda, jako by ho slyšela, vystřihla spolu s producentským týmem The Young Punx na konci loňského roku popový singl Map of Tasmania. Předvedla tak urban veletoč srovnatelný s tím, kterým před sedmi lety překvapila rocková Gwen Stefani po rozpadu No Doubt. Tomu odpovídala i podobně pozlátková image, a jak kolega z pořadu Dark Wave poznamenal, „pořádně chundelatý videoklip“.

Nové album Amanda Palmer Goes Down Under ale nakonec není Amandina popová sebevražda, ale dobrý tah, jak přitáhnout pozornost k druhé desce, která má po opuštění Roadrunner Records znovu speciální středobod. Vloni Palmer překvapila deskou ukulele předělávek hitů Radiohead, tentokrát se jedná o kolekci písniček, které mají spadeno na nejmenší zemský světadíl. Vztah Amanda versus Austrálie je věru vřelý. Nejenže ji na záznamech písniček z několika koncertů od protinožců, které tvoří drtivou většinu obsahu CD, publikum nosí doslova na rukou, ale ona jim oplácí stejnou mincí v podobě písniček určených právě Australanům a Novozélanďanům, spoluprací s mnoha místními hudebníky a nakonec přidá i cover Nicka Cavea The Ship Song.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Amanda Palmer: "Mně se otevřenost vyplácí..."

Pokud se střetnete s kreativní sopkou jménem Amanda Palmer na koncertech nebo pravidelně čtete její podrobné zápisky na internetu, víte či můžete alespoň matně tušit, že pokud budou na desce obsažené pečlivě vybrané ukázky z koncertů, album nemůže dopadnout špatně. Zapomeňte na kabaretní image, Amanda Palmer je na Amanda Palmer Goes Down Under neodolatelnou písničkářkou, a to jak ve střídmém doprovodu (včetně Briana Viglioneho z The Dresden Dolls v In My Mind), tak sólově s ukulele nebo klavírem. Rozsáhlým výčtem místopisných i muzikantských podrobností se nebudeme zdržovat, ten najdete na internetu, místo toho musím vyzdvihnout atmosféru, která posluchače chytne za srdce, i když záznam z druhé polokoule posloucháme ze suchého audiozáznamu. Při reprodukci kolekce si člověk jasně uvědomí, že takové album by metalový Roadrunner nikdy nevydal. Přitom právě v této poloze je Amanda nejsilnější. Možná ne nejmuzikálnější nebo nejprogresivnější, ale slyšitelně, ba dalo by se říci hmatatelně nejupřímnější, a to se v případě uhrančivé multiinstrumentalistky na Amanda Palmer Goes Down Under zúročilo na 100 procent.

Amanda Palmer Goes Down Under .jpg|foto: Kyle Cassidy