I Break Horses: Švédi, co (si) zírají na boty

Dvojice I Break Horses, kterou tvoří zpěvačka Maria Lindén a její muzikantský kumpán Fredrik Balck, ovšem popové ambice kříží s trochu nečekanými vlivy: v devíti skladbách svého debutu Hearts v nás vyvolává severský tandem srdeční arytmii svou naléhavou vizí toho, jak mocně a dramaticky by dnes mohl znít rockový subžánr shoegaze.

Ozvuky ikonických kapel jako My Bloody Valentine, Cocteau Twins a především nedostižných Slowdive jsou v „nu-gazeovém" zvuku kapely nepřeslechnutelné: sonickými zdmi zbudovanými ze střízlivých rytmických struktur a neafektovaných kytar a syntezátorů občas jen stěží proniká éterický ženský vokál; pohmožděné melodie tu postupně míří k majestátním katarzím (viz titulní skladba, jež nám rve chlopně svým crescendem). Delikátní melodramatičnost některých tracků (Pulse) zase připomene bombastické kompozice francouzských M83. Deska Hearts je zkrátka jednou velkou, výjimečně zdařilou ódou na sladký zármutek.

I Break Horses se ale metodickými pravidly žánru nenechávají svázat, neoddávají se pouhému narcistnímu „zírání na boty": na jejich hudbě je skvělý především způsob, jakým se jim podařilo vyvážit romantickou a agresivní linii. Jak efektivně dokázali z vážnosti vydestilovat majestátní písně, jež nás uvádějí do krajně excitovaného stavu. Zdánlivě přímočará nahrávka navíc postupně odhaluje subtilní, rafinované jádro – za jednoduše vystavěnými písněmi se totiž skrývají nečekaně spletité textury.

I Break Horses – Hearts|foto: Bella Union

Samotné seznámení dvojice Lindénová-Balck provází výborná story: oba muzikanti se potkali na internetovém fóru, kde spolu probírali zásadní téma hypochondrie. Názvy tracků jako Cancer jsou pak o to pochopitelnější. Díky tomuhle příběhu ale dává absolutní smysl i jejich muzika: I Break Horses totiž dělají hudbu plnou obav i vůle po životě, plnou závrati i líbezné rezignace.