I tvůj soused je feťák. Nový dokuseriál ukazuje opiátovou epidemii v USA

Scéna z posledního dílu The Trade připomíná legendární seriál the Wire. „Co jsem sakra udělal, že po mně jde FBI?“ ptá se na oko překvapeně asi dvacetiletý dealer, kterého právě zatýkají. Z předchozí scény víme, že žoviální kluk prodával drogy několika lidem, kteří jsou dnes mrtví. Následuje pohled do výslechové místnosti, kde policisté věcně vysvětlují, že důkazy proti němu vystačí nejméně na 20 let natvrdo. Zadržený začíná plakat. „Kámo, tohle vůbec nepomáhá. Je to jenom horší a horší, nemůžu dělat vůbec nic… Vy se mě snažíte zavřít, já pak ale vylezu ven a udělám to znova. Vim, že jsem to posral, ale do háje! Tohle nepomáhá a já potřebuju pomoct…“

Víc mrtvých než ve Vietnamu

V roce 2016 umřelo v USA na následky drogové závislosti v USA víc lidí než ve válce ve Vietnamu. Ačkoliv se počátky krize dají vystopovat už v druhé polovině 90. let, kdy společnost Purdue Pharma uvedla na trh OxyContin, prášek tišící bolest, dnes známý jako „vidlácký heroin“, opiátová krize neměla nijak prominentní místo ani mezi tématy debat Hillary Clinton a Donalda Trumpa v kampani před poslední volbou prezidenta. Trump už během ní proslul víc bonmoty než návrhy řešení. „Jak jde heroin dohromady s životem v téhle krásné přírodě?“ podivil se při návštěvě New Hampshire, který patří ke státům s nejvyšším počtem závislých.

Poprvé prezident problém výrazně adresoval letos na podzim, kdy v souvislosti s ním vyhlásil „stav nouze“.  Média po celém světě zareagovala návrhy souborů opatření, která by podle nich měl prosadit, a především obavami z jeho faktické nečinnosti. „Hodně řečí, málo akce,“ shrnovali odborníci. Začátkem března vyslovil prezident konkrétní návrh řešení, který ale zní, jako by ho zatweetoval ve tři ráno. „Problém s drogami vyřešíme jedině, když budeme tvrdí,“ prohlásil a rozpovídal se o zavedení trestu smrti pro drogové dealery.

„Poručík Daniels. Potřebujete na léčení?“

„Před osmi lety, když jsem začínal, myslel jsem si o feťácích, že to jsou ztracení lidi,“ vysvětluje jeden z policistů, kterého dokumentarista Matthew Heineman doprovází při raziích. „Měl jsem za to, že je prostě zavíráme a dál se nestaráme, nenávidíme je. Pak jsem ale pochopil, co to je závislost a čím si ty lidi prošli, začal jsem nenávidět ji, ne lidi.“ Koncoví dealeři, jak seriál opakovaně ukazuje, jsou většinou sami drogově závislí, kteří prodávají, aby měli peníze na vlastní dávky. Ti, o které jde policistům především, jsou distributoři zásobující celé oblasti. „Máme úspěchy, ale je to začarovaný kruh, i když pochytáte víc lidí, počet předávkovaných stejně roste. Je toho tolik, že nemáme šanci cokoliv změnit.“ I proto se leckde snaží dělat víc, než se od policie čeká.

V jedné z epizod policisté klepou na dveře rodinného domu. „Jsme tady, abychom vás propojili s lékaři. Můžeme vám domluvit léčení nebo alespoň konzultaci, jinak budou tyhle děti brzy bez rodičů,“ ozývá se z verandy. „Kromě toho, že pronásledujeme prodejce, se dnes snažíme závislé propojovat se zdravotnickými centry,“ vysvětluje jeden z vysoce postavených policistů. „Občas se setkáváme s reakcemi jako: jste sociální pracovníci, nebo policisté? Je to tak, že se prostě jen snažíme přemýšlet komplexně.“

Ze seriálu The Trade|foto: Showtime

Opakované pokusy jít na detox pozorujeme v seriálu u Skylera z Atlanty, kterého rodiče při každém pokusu být čistý znovu přijímají pod svou střechu a podporují. Matka se kvůli synově závislosti stává koordinátorkou skupiny rodičů, kteří si pravidelně vyměňují zkušenosti se svými drogově závislými dětmi. Skyler ani další narkomani v seriálu nepochází z deprivovaného prostředí. Americká opiátová krize zdaleka nezasahuje jen nižší vrstvy. Vystihuje ji už omletý bonmot o tom, že typický feťák dnes není subkulturní mladík nebo obyvatel špatné čtvrti, vypadá mnohem spíše jako něčí soused. Chlapík ve středních letech z ulice plné rodinných řadovek, který má v šuplíku u postele OxyContin.

Víc heroinu, než Amerika spotřebuje

Sestavu hlavních postav The Trade doplňuje Don Miguel, řídící sběr opia v jedné z oblastí mexického Guerrera, kde je jeho produkce hlavní obživou. Vyrobí se ho tu podle seriálu víc, než Spojené státy stíhají spotřebovávat. Patří proto mezi pět mexických států, kam americké úřady od ledna doporučují vůbec necestovat. „V Guerreru zavírají márnice, po vlně násilí jej zaplavila těla,“ psal britský Guardian na podzim. „Márnice byly nuceny zavřít kvůli zápachu masa z rozkládajících se těl. Násilí vyprázdnilo celé vesnice, zavřeli kvůli němu školy a přestaly jezdit autobusy.“

Seriál ukazuje Guerrero v krásných obrazech, často ze svahů, na kterých zaměstnanci Dona Miguela nařezávají makovice. Miguela vidíme organizovat práci pro kartel i přinášet místním dětem hračky a zdravit se s místními jako Pablo Escobar. Většinu času před kamerou je on i jeho manželka utrápený. „Rád bych to nedělal. Chtěl bych se věnovat pěstování avokáda, jablek nebo broskví a viděl svoje děti vyrůstat v klidu. Ale není to jednoduché, musíme vydělávat a jiná obživa tu není.“ Seriál si v poslední epizodě neodpustí známé klišé gangsterských filmů a doprovází Miguela s manželkou při cestě na mši do kostela. Cestou mluví o nebezpečích, která celé jeho rodině i všem zaměstnancům denně hrozí. „Vím, že se může stát cokoliv, kdykoliv. Od momentu, kdy jsem se stal leaderem, na to musím být připravený.“

Farmáři, co vaří metamfetamin

Režisér seriálu Matthew Heineman je známý dvěma dokumenty vynikajícími stejně jako The Trade díky výběru hlavních postav a blízkosti, do které dokumentaristu pouští. Loňské Město duchů je o syrských mladících z města obsazeného ISIS, kteří se stávají válečnými žurnalisty. Hlavními postavami tři roky staré Země kartelů jsou dva samozvaní strážci pořádku u mexicko-americké hranice, oblasti paralyzované násilím drogových kartelů. „Při jeho natáčení jsem zjistil, že bych rád popsal celou cestu opia od jeho pěstitelů v Mexiku až k závislým v Atlantě nebo policejnímu oddělení v Columbus v Ohiu. Viděl jsem to jako jeden dlouhý příběh, jeden dlouhý film, můj střihač to naštěstí dokázal skvěle rozlomit do pěti epizod,“ komentuje režisér vznik The Trade pro Variety. 

Ze seriálu The Trade|foto: Showtime

Divák díky němu získává pohled na dnešní americkou tragédii skrze postavy, které jsou na tom v jistém smyslu podobně. Jak posté odvykající si Skyler, který přespává v autě před domem rodičů, tak opiový boss z Guerrera přemýšlejí, jak se ze své situace dostat. Mezi postavami nejsou žádní vítězové, The Trade dává v každé části narativu na srozuměnou, že tihle všichni jsou jen oběťmi. „Mým úkolem bylo dát jim všem lidskou tvář,“ vysvětluje Heineman. „O opiátové krizi nesmíme přemýšlet jako o válce proti drogám, musíme ji začít chápat jako problém našeho zdravotnictví. Závislost je nemoc. Všichni pěstitelé opia, které v seriálu vidíte, nebo lidé, kteří v Zemi kartelů vaří metamfetamin v poušti, jsou původně farmáři, jen teď je bohužel jejich plodinou droga. Jenom se snaží přežít a uživit rodinu v regionu, kde se skoro nic jiného dělat nedá. A žijí ve strachu, že kdykoliv můžou přijít vojáci nebo konkurenční gang, spálit jim úrodu a všechno vzít.“

Nejlepší vynález OxyContin

Farmaceutické společnosti, které Ameriku naučily řešit problémy prášky na bolest, stojí mimo vyprávění. Příběh o tom, jak masivní předepisování prášků na bolest vedlo až k dnešním počtům závislých na OxyContinu, Xanaxu a k následnému raketovému nárůstu poptávky po silnějších opiátech – heroinu a teď i padesátkrát účinnějšímu fentanylu –, je koneckonců dnes už dobře známý. Stručně ho shrnuje například britský Guardian. „Výlety do slunných letovisek na Floridě nebo do Kalifornie byly koncem 90. let pro lékaře vítanou příležitostí si odpočinout a seznámit se s novými lidmi i novými způsoby léčení, dostávali tu také spoustu věcí zdarma – rybářské kloboučky, hračky pro děti, cédéčka – a všechny útraty hradila firma. Bohužel právě tyhle výjezdy položily základ národní krizi.“ Sympozií „o zvládání bolesti“ organizovaných americkým farmaceutickým gigantem Purdue Pharma se v krásných lokacích účastnily tisíce amerických doktorů, sester a farmaceutů. Všichni byli vybaveni materiálem o novém zázračném léku OxyContinu a naverbováni jako zákaznice kosmetických firem, které svou oblíbenou značku nabízejí kamarádkám.

Tisíce pacientů trpících chronickými bolestmi měly najednou doma od doktora silnější prášky než kdy předtím. Jak jednoduché je uhnat si na nich závislost, ukazuje například dokument televize Al Jazeera o důchodci z Utahu, který zažaloval lékaře své ženy poté, co žena zemřela na předávkování předepsanými léky. Počty obětí léků na bolest, které jsou nejvyšší v amerických státech tradičně označovaných za „buranovy“, vybízí ke zjednodušování v tom smyslu, že zdejší Američané začali opiáty brát kvůli nedostatku peněz a životních možností. Data však ukazují, že je začali brát především proto, že bylo tak snadné se k nim dostat.

Ze seriálu The Trade|foto: Showtime

„Prášky na bolest, které se v USA začaly ve velkém předepisovat, jsou návykové, i když se berou v předepsaném množství. Mírní bolest, aniž by léčily problémy, které ji způsobují, a snižují hladinu stresu,“ vysvětluje britský deník. Lidé je navíc často drtí a šňupou nebo je aplikují injekcí. Guardian nezapomíná v reflexi opiátové krize zmínit situaci ve Spojeném království, kde počet závislých na opiátech vzrůstá, nepropukla tu ale krize zdaleka takových rozměrů jako v USA. Státem dotovaný zdravotní systém riziko masivního předepisování opiátů lékaři výrazně snižuje, a tak se tu byznysu s léky daří hůř. V Americe zatím xanaxy a oxycontiny v šuplících u postele připravily cestu i heroinu a fentanylu.

Šňupat Xanax na vesnici

The Trade není první popkulturní reflexí americké národní opiátové tragédie, je ale rozhodně jedním z nejkomplexnějších pokusů o popis situace. Před pěti lety festivaly objel dokument z města Oceana v Západní Virginii, složený výhradně z výpovědí místních obyvatel závislých na směsi OxyContinu, Xanaxu a dalších opiátů. Film nazvaný Oxyana podle přezdívky, kterou městečko v posledních letech dostalo kvůli všudypřítomným „oxies“, sám sebe inzeroval jako snímek z místa, „kde všichni vypadají dvakrát starší, než jsou, a neumí si představit život bez uhelných dolů, sociálních dávek a drog na předpis“. Pro diváky byl jako nečekaná rána do žaludku. Ačkoliv na prášcích na bolest i na heroinu byla už tehdy spousta lidí, mluvit o drogách otevřeně nebylo zvykem. „Nikdo z místních se na film podívat nepůjde, nechtějí, aby měl autor takového snímku profit,“ řekl tehdy magazínu New Republic radní z Oceany. Na festivalech v Kanadě, kterou opiátová krize zasáhla také, loni sbíral ceny hraný Werewolf o páru závislých, kteří si vydělávají sekáním trávníků v bohatých čtvrtích. Další filmy, tentokrát s daleko větším rozpočtem, budou bezpochyby následovat. Plán natočit drama na pozadí opiátové krize už oznámil Sean Baker, režisér v ČR nedávno uvedeného The Florida Project.

V poslední době se zdá, že zničehonic přibývá i celebrit, které umírají na předávkování opiáty – když před deseti lety umřel Heath Ledger, ještě se o prášcích na předpis tolik nemluvilo. Toma Pettyho zabila nedávno směs obsahující fentanyl a oxykodon, Philipa Seymoura Hoffmana našli před pár lety předávkovaného heroinem. „Prodat gram hulení nebo novej crack fentanyl, kterej může za to, že Prince umřel,“ cituje text fiktivního rappera Paper Boie vyděšená maminka v americkém seriálu Atlanta, z města proslulého díky rapu i drogám. Narážky na Xanax, OxyContin a fentanyl v rapových tracích, písničkách, filmech a seriálech se v poslední době staly jedním z hlavních témat současné popkultury a zřejmě to tak na dlouhou dobu zůstane. O drogách se mluví čím dál víc i u nás, byť v ČR zatím nejde o opiáty. Otázka je, jakým způsobem se o nich budeme bavit. Matthew Heineman nabízí ve svém seriálu pohled, který je frustrující, místo odsudků však dává najevo odhodlanost věcem porozumět a snažit se na ně reagovat jinak než odsudky a silou.

Podle posledních údajů je v USA závislých na opiátech kolem dvou milionů lidí. O tom, jak vznikla národní krize rozměrů americké opiátové epidemie, si pusťte i audiozáznam.