I'm Not A Gun - pravidelné zprávy ze zkušebny

Čas pravidelného setkávání s přáteli může mít mnoho podob. Od tichého přemítání u rybářského prutu přes sportovní vyžití až po pravidelné sedánky v různých druzích osvěžoven. Přátelé a muzikanti John Tejada a Takeshi Nishimoto si už před léty vyhradili středy pro pravidelné improvizované muzicírování pro radost (viz název jejich prvního společného alba). Zajímavé pouto mezi ve světě renomovaným tanečním elektronikem a studentem klasické kytary prestižní Berklee College of Music přineslo doposavad tři desky na labelu City Centre Offices pod hlavičkou projektu I'm Not A Gun. Ty přinášely surové výseky témat, které múzy snesly během jamů na hlavy obou v Americe usazených protagonistů. Tejada vyměnil obklopení elektronickými udělátky za aktivní sportovní výkon s klasickou bubenickou sestavou, zatímco Takeshi se drží svého kytarového nádobíčka, z kterého vynikne na zakázku stavěná sedmistrunná španělka. Post rock, který oba pánové produkují, má pokaždé příjemně písničkovou stopáž a vyznění, i když po melodické stránce jsou instrumentálky plné drobných odboček a nenápadných sólíček.

I'm Not A Gun|foto: Press kit

I na čtvrtý pokus na novince Mirror, která vychází na Tejadově labelu Palette Recordings, zní hudba dua jako odlehčená hudební kombinace - jako střižená pro klidný večerní poslech. Na rozdíl od předešlých alb, která zněla plus minus podobně, přináší nová deska do soundu I'm Not A Gun asi nejvíce progrese. V jednotlivých tracích se objevuje velká porce elektroniky, která už nehraje pouze roli nenápadného přicmrndávače v pozadí. V rámci variability se Tejada dvakrát vzdá živého bubnování ve prospěch jednoduchého bicího automatu a Takeshi do tradičního postrockového rozpoložení více upřednostňuje hru na akustickou kytaru než její elektrickou, dříve protěžovanou sestřičku. Přesně v duchu svého dva roky starého sólového alba Monologue.

I'm Not A Gun - Mirror|foto: Palette Recordings

Z Mirror je rozhodně cítit, že si pánové dali záležet s vyzněním celé skládačky desíti kompozic. Každá má trochu jiný odstín, a to je jen dobře. V opačném případě totiž hrozilo, že příjemné, ale stále stejné jamování šikovných Japonců nebude časem už nikoho zajímat.