Imre Kiss: Psychosexuální thrillery jsou neuvěřitelně inspirativní

„Příští měsíc mi vyjde jeden track na kompilaci u Farbwechsel, ale aktuálně pracuju na novém EPčku, které bych si rád vydal sám. Vždycky mě zajímala i ta grafická stránka releasů a chtěl bych ke své muzice přidat i tuhle část v podobě vlastního bookletu a všech těch věcí kolem,“ přiznává Imre s tím, že v příštím roce by rád pokračoval i ve spolupráci se značkou Lobster Theremin, kde mu v září vyšel už druhý release, dvanáctipalec Overthrown.

Ve své tvorbě se Imre Kiss často inspiruje i filmy, a jak se ukázalo, ne jen tak ledajakými. „Strašně mě baví subžánr, kterému se říká psychosexuální thriller. Má opravdu zvláštní atmosféru. Není to žádné porno, jak by se podle názvu mohlo zdát, spíš jde o snímky typu Hořký měsíc Romana Polanského nebo Body Heat od Lawrence Kasdana. Nevím, co se v osmdesátkách stalo, protože nic takového dost dobře jinde vidět nemůžete, ale každopádně je to hodně inspirativní. Nehledě na to, že aktuálně je dost trendy rehabilitovat typický osmdesátkový zvuk a vizuály v seriálech typu Stranger Things,“ připomíná Imre, který tenhle specifický subžánr kinematografie objevil díky jakémusi článku s příznačným názvem 25 nejlepších psychosexuálních thrillerů.

Imreho produkce je hodně ovlivněná lo-fi estetikou, která se ale podle něj v poslední době začala dost zneužívat: „Myslím, že se celý ten fenomén pohnul špatným směrem. Když to před nějakými deseti, patnácti lety začínalo, jednalo se v podstatě o odpověď na přeprodukovaný a uhlazený zvuk, bylo v tom cosi punkového. Aktuálně to ale spousta hudebníků využívá v tom smyslu, že si dají víc práce s tím, aby jejich skladba zněla dostatečně lo-fi, než se skladbou samotnou.“