Inspirace a forma
Debut Žralok v hlavě je příjemně neodvozená kombinace hrané akce a různých animací, malé obrazové potěšení. Dramaturgicky nedotažený scénář může za to, že to potěšení je jen malé.
Film Žralok v hlavě je vlastně poetické pásmo, sjednocované na titulní postavou hrané Oldřichem Kaiserem. Má byt v přízemí s okny v úrovni ulice. Žije svůj život zpola na ulici, kde spontánně oslovuje sousedy a kolemjdoucí, zčásti (především v noci) v temnotě svého bytu, do kterého vstupují a tíživé ticho narušují pouze rozhlasové a televizní pořady, tedy všudypřítomná média.
Mária Procházková dosud natočila pouze krátké filmy. Souvislost některých z nich s její celovečerní prvotinou je zjevný. Kombinované filmy s herci i animací, Bibliofil (s J. Macháčkem) nebo Příušnice (s. J. Bokovou) zobrazují vnitřní svět svých hrdinů, kteří skrze své stavy a představy vidí celou vnější realitu. Bubáci z trilogie o jednom dni zase prezentují zálibu režisérky v drobných lidských zvycích zvláštnostech a podivnůstkách, což jsou všechno motivy, jež našly místo i ve Žralokovi. Blázen (jak je - jindy bezejmenná - postava v některých materiálech nazývána) je psychicky narušená, ale kreativní a vzhledem ke svému okolí pozitivně a inspirativně vystupující osobnost - i když své okolí v jeho normalitě denního provozu poněkud překvapuje.
Výrazně nerealistický, stylově deformovaný a hlavnímu hrdinovi přizpůsobený pohled okem kamery není v současném českém filmu zcela obvyklý. Styl, práce s formou je na Žralokovi to hlavní, už proto, že jedním z důležitých motivů je kreativita. Formát filmu je širokoúhlý, 1: 2,4 a přesto, že není zcela využit, úspěšně představuje ústřední horizontálu ulice, především v záběrech kolmo na domy a linku ulice. Tvůrci tvrdí, že širokoúhlý "proužek" obrazu jim pomáhá se trochu vymezit i proti televiznímu "čtverečku", který je v některých záběrech součástí scény. Celá řada animací bohatě rozvíjí fantazii ústředního hrdiny, je podstatou celé řady scén.
Obvyklá není ani bezdějovost, která je dalším průvodním znakem filmu. Kontakty mezi jednotlivými postavy však na potenciální příběh zakládají, alespoň ve smyslu vývoje jejich vztahu. Autorka tvrdí, že film zobrazuje život jako sled okamžiků. Problém toho, že ve filmu nedochází k žádné zjevné kolizi a krizi, vyúsťuje v nejednoznačnost a neprofilovanost. Některé postavy nabízejí dosti protichůdné výklady a příběh (lze-li o něm vůbec mluvit) v závěru negraduje, což se bohužel netýká jen příběhu, ale také pocitu, názoru, který film divákovi nabízí. Příjemný ("pozitivní", jak praví propagace filmu) vjem máme, ale týká se spíše uměleckého přístupu a poetiky filmu. Žralok v hlavě pak může působit jako krátký animovaný film (nebo jejich řada), jehož načrtnutá nálada a miniaturní příběh byl natažen na celovečerní stopáž. Jako soustředěná bezdějová sonda (pouze) do lidské mysli by byl film možná důslednější a tedy lepší - i když by pravděpodobně ztrácel přitažlivost pro širší publikum.
Žralok v hlavě (ČR, 2004, 75 min.) Scénář, výtvarník, režie: Mária Procházková, kamera: Martin Štěpánek, hudba: Jan P. Muchow, hrají: Oldřich Kaiser, Jana Krausová, Kristýna Leichtová, David Máj ad.
Premiéra: 6. ledna 2005
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
