Intronaut hrají metal 21. století
Kalifornští progresivní metalisté servírují na svém pátém albu opulentní hostinu pro milovníky rafinované hudební asymetrie.
Kapela Intronaut bývá řazena do silné větve tzv. post metalu, tedy žánru, který vznikal na pomezí metalové progrese, agrese a postrockového důrazu na atmosféru. Pět let staré album Valley of Smoke je dodnes pokládané za jeden z klenotů hudebního směru, který propojil rezervaci metalového purismu s aktuálními trendy v kytarové hudbě. V projevu Intronautu nalezneme klasický důraz na silové riffy, absurdně propracovanou rytmiku, vrstvené vokály a obecně rezignaci na klasické schéma sloka–refrén.
Hudba Intronautu je nesmírně fluidní a proměnlivá, nepředvídatelně meandruje mezi ztišeními a explozemi energie. Novinka The Direction of Last Things sice na tomto osvědčeném schématu nic zásadního nemění, nabízí ho ovšem v naprosto vybroušené formě. Kaliforňané provzdušnili aranže a jednotlivé skladby komponují z tříště polyrytmických kytar, překrývajících se melodických fragmentů, jimž až matematický řád dodává členitá hra bubeníka Dannyho Walkera a především neuvěřitelně tučná basa Joea Lestera, která funguje jako nekompromisní páteř ve změti spletitých motivů.
Natlakované heavy pasáže přechází do chameleonských meziher, kapela si s geometrickou přesností pohrává se strukturou skladeb a výsledný tvar korunuje minimalistickými náznakovými texty, které jasně dokumentují význam slova Intronaut: toulání se v ozvěnách metafor, pohledy upřené do nitra i inteligentní ironie, která vzniká mezi názvy skladeb, texty a samotnou hudební složkou. Výsledná synergie vede k tomu, že s každým poslechem deska odhaluje jiné detaily a dosud skrytá zákoutí.
The Direction of Last Things se pohybuje na hraně uřvaného extrémního metalu, psychedelické záliby ve vrstevnatých splývavých vokálech a dokonale vyřešené hudební rovnice. To poslední může být Intronautu svým způsobem vytýkáno. Milovníci zjitřených emocí tu přijdou zkrátka. Tahle tlaková vlna v zrcadlovém bludišti metalové progrese cílí spíš na racionalitu. Tím se ale její drtivá síla nijak neoslabuje. Jak má vlastně znít metal v 21. století? Intronaut nabízí jasnou odpověď.
Hodnocení: 90 %
Intronaut – The Direction of Last Things (Century Media, 2015, 46:03)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
