Intronaut hrají metal 21. století

Kapela Intronaut bývá řazena do silné větve tzv. post metalu, tedy žánru, který vznikal na pomezí metalové progrese, agrese a postrockového důrazu na atmosféru. Pět let staré album Valley of Smoke je dodnes pokládané za jeden z klenotů hudebního směru, který propojil rezervaci metalového purismu s aktuálními trendy v kytarové hudbě. V projevu Intronautu nalezneme klasický důraz na silové riffy, absurdně propracovanou rytmiku, vrstvené vokály a obecně rezignaci na klasické schéma sloka–refrén.

Hudba Intronautu je nesmírně fluidní a proměnlivá, nepředvídatelně meandruje mezi ztišeními a explozemi energie. Novinka The Direction of Last Things sice na tomto osvědčeném schématu nic zásadního nemění, nabízí ho ovšem v naprosto vybroušené formě. Kaliforňané provzdušnili aranže a jednotlivé skladby komponují z tříště polyrytmických kytar, překrývajících se melodických fragmentů, jimž až matematický řád dodává členitá hra bubeníka Dannyho Walkera a především neuvěřitelně tučná basa Joea Lestera, která funguje jako nekompromisní páteř ve změti spletitých motivů.

Čtěte také

Natlakované heavy pasáže přechází do chameleonských meziher, kapela si s geometrickou přesností pohrává se strukturou skladeb a výsledný tvar korunuje minimalistickými náznakovými texty, které jasně dokumentují význam slova Intronaut: toulání se v ozvěnách metafor, pohledy upřené do nitra i inteligentní ironie, která vzniká mezi názvy skladeb, texty a samotnou hudební složkou. Výsledná synergie vede k tomu, že s každým poslechem deska odhaluje jiné detaily a dosud skrytá zákoutí.

Intronaut – The Direction of Last Things (Century Media, 2015, 46:03)|foto: Century Media Records

The Direction of Last Things se pohybuje na hraně uřvaného extrémního metalu, psychedelické záliby ve vrstevnatých splývavých vokálech a dokonale vyřešené hudební rovnice. To poslední může být Intronautu svým způsobem vytýkáno. Milovníci zjitřených emocí tu přijdou zkrátka. Tahle tlaková vlna v zrcadlovém bludišti metalové progrese cílí spíš na racionalitu. Tím se ale její drtivá síla nijak neoslabuje. Jak má vlastně znít metal v 21. století? Intronaut nabízí jasnou odpověď.

Hodnocení: 90 %
Intronaut – The Direction of Last Things (Century Media, 2015, 46:03)

Čtěte také