Irglová: Granátové jablko bez překvapení
Příběh moravské písničkářky Markéty Irglové, která se z Valašského Meziříčí dostala až k přebírání Oscara v Los Angeles, je notoricky známý.
Tedy stručně – po seznámení se zpěvákem irské kapely The Frames Glenem Hansardem začala nejdřív vystupovat na jeho koncertech, poté jejich spolupráce přerostla i do milostného vztahu. Následovala společná deska pod hlavičkou The Swell Season, romantický film Once, zmíněný Oscar za píseň Falling Slowly a turné. Vše zakončené rozpadem vztahu a filmem, který právě rozpad vztahu během koncertování na světových pódiích dokumentuje.
Nějakou dobu se mohlo zdát, že se Irglová ze světa hudby stáhne. Ze zmíněného filmu bylo ostatně patrné, že ji kočovný život hudebnice unavuje a sama Irglová i několikrát prohlásila, že jejím snem je pracovat s dětmi. Postupně se ale začala zbavovat nálepky prostého děvčete, které je úspěšné jenom díky známosti se slavným zpěvákem. V červenci letošního roku se vdala za producenta a basistu Tima Iselera a jako doprovodná zpěvačka absolvovala turné s americkou indie folkovou kapelou Iron & Wine. Definitivní krok k pozici samostatné písničkářky pak udělala před několika dny, kdy jí vyšlo první sólové album pojmenované Anar.
Anar znamená v překladu granátové jablko a tohle ovoce se vyjímá i na malbě na obalu desky. Sama Irglová vysvětluje, že granátové jablko je vlastně navenek poměrně nehezké ovoce, když se ale rozkrojí, ukáže svoje tajemství. Stejným způsobem pak smýšlí i o nahrávce, která vyšla na respektovaném americkém labelu Anti- Records.
Na nahrávání alba se podílela třeba virtuoska na perský buben daf Aida Shahgasemi, zvuk desky je ale velmi konvenční a plocha dvanácti písní nechává vyniknout především civilnímu vokálnímu projevu Markéty Irglové. Právě ona civilnost a upozaděnost je možná jedinou věcí, která se dá nahrávce vytknout. Produkčně je totiž zvládnutá velmi profesionálně a Irglová kromě příjemného hlasu disponuje i výbornou angličtinou, což je v případě českých nahrávek pořád spíše výjimka.
Anar je deska, která rozhodně neuráží a v kontextu české hudby patří k těm příjemnějším překvapením. Kámen úrazu je ale v tom, že Anar ani nenadchne. Dvakrát nebo třikrát propluje, do posluchače nezasekne žádný háček a zase se rozpustí ve vybrnkávání klavíru a tichém ševelení bicích. Je bez debat, že si svoje publikum, pravděpodobně složené z mladých zamilovaných gymnazistek, stoprocentně najde. Pokud ale člověk není vysloveně fanouškem Irglové, musí si všimnout jediného – Irglová zkrátka nemá charisma a nedokáže svým projevem strhnout. A může člověk vůbec chválit desku za to, že na ní není nic špatného?
Debutová nahrávka vyvolává otázky a jen stěží se na ně hledají odpovědi. Někdy se zdá, že se Irglová svému řemeslu naučila v nějaké škole správného písničkaření. Deska totiž jako kdyby vznikla podle přesně daných pravidel, vše je na svém místě, skladby se lámou přesně v těch okamžicích, kde to člověk očekává, a vyvíjejí se podle předem daného mustru. Síla těch nejlepších písničkářů je ale v tom, že dokážou tato pravidla překračovat a ve správnou chvíli udeřit na tom nejméně očekávatelném místě. A tohle Irglová bohužel neumí.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
