Ivan Pinkava: Fotografuji vždycky v noci
„Samozřejmě to má spoustu rizik, je to trošku adrenalin a občas nevíte, do čeho se řítíte. Někdy to může být hodně nepříjemné, ale někdy je to zase neuvěřitelně příjemné a svobodnější než vystavovat v Čechách,“ prozradil po nedávných výstavách ve Vídni a Pekingu fotograf Ivan Pinkava, jehož dílo v minulosti zhlédli návštěvníci galerií v Lectoure, Washingtonu i Tokiu.
„Byl jsem tam asi jen deset dní, to je krátká doba na nějaké zhodnocení, byť člověk se domnívá, že něčemu porozumí. Na druhou stranu si myslím, že to je všechno hrozná iluze, že něčemu rozumíme. To město je pro nás opravdu netransparentní,“ popisuje lehce chaotickou zkušenost s pekingskými galeristy a zdejší uměleckou scénou.
O pár tisíc kilometrů blíže, v rakouské metropoli, si mohli návštěvníci muzejní noci za účasti autora prohlédnout jeho černobílé fotografie vesměs neživých předmětů prezentované pod názvem V noci jsou židle. „Moje věci jsou nějakým způsobem s nocí spjaté, nejen tím, že fotografuji vždycky v noci, ale myslím, že temnota je jedním z rozměrů mých fotografií. Myslím, že nějaké pojítko tam bylo. Možná, že nechtěně, ale bylo.“
Pokud vás zajímá, v čem je aranžování kusu molitanu podobné práci s živým modelem, poslechněte si rozhovor s Ivanem Pinkavou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
