Jak Hawking pohltil Teorii všeho
Tři roky trvalo scenáristům přesvědčit bývalou manželku Stephena Hawkinga Jane, aby souhlasila se zfilmováním svých memoárů. Výsledek vede k lehce hořkému konstatování, že vítězství to bylo přinejlepším Pyrrhovo. Pokud tedy člověk vysloveně nemiluje pravidelnou oscarovou disciplínu jménem „lehce sterilní britská dramata“...
Film Jamese Marshe, který doposud proslul především jako dokumentarista (oscarový Muž na laně), by se dal s klidným svědomím označit za zakázkovou neobjevnou biografii a tím odexpedovat do hlubin zapomnění, kam se film beztak do několika měsíců propadne. Jenže téma boje výjimečné osobnosti s limity těla a poznání je v Hawkingově případě kromobyčejně silné. Teoretický fyzik, kterého nemoc motorického neuronu odsoudila do stále těžšího vnitřního žaláře, představuje jeden z nejobdivuhodnějších příkladů síly a nezlomnosti lidského ducha, touhy po vědění a zároveň moci ironie, kterou Hawkingův robotický hlas nepřestává z hlubin invalidního vozíku udivovat.
Teorie všeho navzdory svému všeobsáhlému názvu nepředstavuje žádný hlubší vhled do osobnosti a díla jednoho z nejvýznamnějších vědců současnosti (i minulosti). Zřejmě pod vlivem předlohy se film profiluje jako čisté melodrama, které se sice okrajově zabývá především úvodem a přelomovým obdobím Hawkingovy akademické kariéry, ale největší pozornost soustředí na citový život fyzika a jeho první ženy, do kterého se vedle nemoci postupem času vloudí i andělsky obětavý regenschori Jonathan.
Nic proti ohňostrojům, romanticky nasvíceným lokacím, instagramovým filtrům, rozjitřené hudbě a plavému pohybu kamery, ale Teorie všeho působí ve své přeestetizovanosti místy naprosto sterilně. Sentimentálním tónem vyprávění navíc ve slabých momentech nechtěně evokuje romantické filmy pro hospodyňky. Je to snímek překypující dobrými a čistými lidmi, kteří jednají s knižním patosem, s až náboženským popřením vlastní tělesnosti (askeze je jedno z důležitých témat). Film se nesnaží konfliktní situace nijak problematizovat, což je na škodu zejména proto, kolik prostoru je tu věnováno cudné avantýře obětavých ochránců chátrajícího vědce Jane a Jonathana.
Jediným antagonistou snímku je tak nemoc, jejíž postup film sleduje pietně a výpustkově, zpovzdálí a s důrazem na estetizaci záběrů i utrpení. Závan života tak do vyprávění vnáší po zásluze oscarový Eddie Redmayne, který v roli Hawkinga dokáže procitnout ze strnulosti a romantizující příběh naplnit momenty autenticity – tam, kde se režisér nedokáže dostat blíž vnitřku schematických postav, je Redmayne přesný a strhující každým pohybem a tikem. I když scénář jeho Hawkinga tak trochu redukuje na přelétavého génia, který rozpoznal rozdíl mezi galaktickými hrášky a bramborami, díky mladému Britovi není hlavní postava jen dojemnou atrakcí, ale skutečným ohniskem Teorie všeho, jediným hmotným objektem na plátně, který vyzařuje hlubší a nedoslovný význam.
O to víc film strádá, když Hawkinga ve druhé polovině opouští a věnuje se světeckému utrpení v jeho okolí. Prašné herecké etudy Charlieho Coxe a Felicity Jones pohltí Redmayne ve vteřině ohromující iluzí tělesnosti, houževnatosti a nadhledu. Pietní kličkování v ušlechtilých emocích ústí ve frustrovanou touhu vidět teorii něčeho, kde skutečným středobodem bude sám Stephen Hawking a nejen vypulírované romantické šablony. Divák by sice neměl chtít po filmu něco jiného, než zachycuje, ale Teorie všeho je prostě rozmařilé plýtvání potenciálem. To podstatné leží tam, kam film na rozdíl od Redmayna vůbec nedohlédne.
Nechtěně tak vzniká celkem plastický dojem, jaké to je, když obyčejný smrtelník žije vedle brilantní mysli. Bohužel zjevně nic zamýšleného, jen vedlejší účinky zhoubné nemoci jménem plytkost.
Hodnocení: 50 %
Teorie všeho (The Theory of Everything)
James Marsh, Velká Británie, 2014, 123 minut
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
