Jako nikdy: Zdeněk Tyc trénuje na smrt
„Libovat si ve smrti a umírání by asi bylo defektní, ale jak člověk zraje, musí se s tím dřív nebo později vyrovnat.“ K natočení filmu Jako nikdy inspiroval Zdeňka Tyce text Markéty Bidasové. Fascinovala ho jeho hloubka, přesnost a pravdivost. Začal číst tibetské knihy o umírání, francouzské knihy z hospiců a zpovědi umírajících a rozhodl se téma zpracovat.
„Ačkoliv většina lidí u nás chce zemřít doma, přes devadesát procent jich umře v nemocnici, protože rodina si s tím neví rady. Tak jsem si říkal, že mě to taky jednou čeká, a rozhodl jsem se tomu věnovat.“ S umíráním staršího muže se vyrovnává úzká skupinka jeho nejbližších, kteří jsou si ale navzájem zcela cizí. Komplikované a napjaté soužití pod jednou střechou stojí a padá s chřadnoucím středobodem jejich pozornosti.
Společně s Markétou Bidasovou Zdeněk Tyc původní text pozměnil. Některé úpravy pak navíc udělal sám bez jejího vědomí a byla s nimi konfrontovaná až při první projekci. O jaké části filmu jde? Jaký je Tycův názor na srovnávání Jako nikdy s Hanekeho Láskou a co říká na hraný dokument Zuzany Špidlové Bába? Proč se rozhodl do soundtracku použít Leoše Janáčka a Kazety?
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
