Jamie Woon píše na zrcadlo pop music

3. květen 2011

Jedním z fenoménů současného světa hudby je prorůstání prvků a postupů z nezávislé scény do mainstreamu – a naopak. Příkladem za všechny zde pro nás budiž britský zpěvák a producent Jamie Woon, na jehož debutové desce Mirrorwriting, která nedávno vyšla na značce Polydor, najdeme obojí ve vrchovaté míře.

Jamie Woon se na sklonku loňského roku umístil v anketě BBC Sound of 2011 na čtvrtém místě, hned za Jesse J, Jamesem Blakem a The Vaccines. Letos osmadvacetiletý potomek malajského otce a skotské folkové písničkářky ale není v hudebním byznysu nováčkem – rozruch vzbudil už před čtyřmi lety jeho vokál v písni Wayfaring Stranger. Remix skladby tehdy připravil dubstepový akolyt Burial – a s tímto enfant terrible britské bass music v zádech si člověk může s klidem vsadit na kvalitu.

Burial se producentsky podílel i na Woonově novém albu Mirrorwriting, konkrétně na třech skladbách, z nichž do popředí vyčuhuje pilotní singl Night Air. Atmosférická noční zpověď nesená na polštáři klubových rytmů je stejně tak intimní jako taneční a je skvělým vyslancem celé desky – Jamie Woon je poučen zvukem britské klubové scény od garage k dubstepu a zároveň neztrácí duši soulového písničkáře, co si vystačí s kytarou a svým sametovým hlasem. Skladby jako Lady Luck nebo Middle by opravdu mohly zaznít jen se španělkou, 2stepový beatový podklad a precizní producentské zázemí z nich však teprve dělají popové perly poztrácené na podlaze podzemního klubu.

02324219.jpeg



Jamie Woon strávil prací na albu tři roky a je to znát – Mirrorwriting je vybroušená deska takřka bez slabých momentů, jednolitá a dovedně ulitá spojnice mezi tanečním undergroundem a ulízaným MTV. Stojí-li Woon někde mezi Burialem a Amy Winehouse, nechme ho tam v klidu stát, neboť ostudu rozhodně neudělá ani jednomu.

autor: Jan Bárta
Spustit audio