Jdi a nestřílej: imprese z válečné zóny
Barma (přesněji Svazová republika Myanmar), desítky let sužovaná vojenskými převraty a lidovými nepokoji, přitahuje pozornost celého světa i v poslední době, kdy dochází k uvolnění poměrů. Své zážitky z pobytu v Karenském státě přetavené do komplexní instalace právě v Národní galerii vystavuje Štěpánka Šimlová.
Štěpánka Šimlová, někdejší vedoucí ateliéru digitální tvorby na ústecké Fakultě umění a designu, už od 90. let zkoumá možnosti manipulace s digitálním obrazem. V Národní galerii aktuálně pod názvem Jdi a nestřílej vystavuje poněkud netypické práce inspirované svým pobytem v Karenském státě v Barmě.
„Je to autorka, která se primárně věnuje manipulaci obrazu, zpochybňování hranic pravdivého a nepravdivého, a tady vlastně najednou vytváří dokumentární film ve spolupráci s Člověkem v tísni,“ říká kurátorka Národní galerie Helena Musilová. „Bavily jsme se o tom, co tam zažila, jaký byl její vjem z barmské válečné zóny, kde se pohybovala, a dospěly jsme k závěru, že by bylo velmi zajímavé tyto zkušenosti přetavit do výtvarné instalace, která se nakonec ukázala být velmi aktuální – vzhledem k tomu, jak se podmínky v Barmě postupně mění.“
Šimlová původně v roce 2010 odjela do Barmy s humanitární pomocí. „Ten nápad jsem v hlavě nosila asi dva roky, vlastně hned potom, co jsem se z Barmy vrátila, jsme začali pracovat na dokumentu, který jmenuje Umění přežít nejdelší válku na světě. Snažili jsme se ho dělat klasicky, objektivně, ale zároveň mi v hlavě klíčily ty imprese, které jsem si odtud přivezla,“ říká autorka. Komplexní instalace, kterou tvoří zvuková stopa, videoprojekce a digitální tisky na plátně dotvářené akrylem, tak představuje osobnější rovinu zážitků z válečné zóny.
„Je to zobecnění směrem k lidskému prožitku, který – nechci říkat, že je univerzální, ale je tu latentně přítomno dobro a zlo, konflikt mezi nimi; strach, nejistota z toho, co se vám může v ideálně krásné krajině přihodit, ze které strany může přijít nebezpečí,“ vysvětluje kurátorka. „Zároveň mě fascinovalo, že Štěpánka podvědomě pracuje s něčím, čemu můžeme říkat západoevropské kompoziční schéma. Řada těch věcí má v sobě až barokní potenciál, což zase vede k expresivním emocím, které tam zažívala. V těch strukturách, které vidíme (a dokonce i ve videích, což je zajímavé) je něco, co bychom mohli nazvat post-barokem v současném umění.“
Kromě samotné instalace Jdi a nestřílej je v rámci doprovodného programu přichystána třeba výtvarná dílna s autorkou, zaměřená na vztah mezi filmem a obrazem, projekce zmíněného dokumentu a řada diskusí. „Spolu se známým dokumentaristou Vítkem Janečkem, který se Barmou zabývá řadu let, ale nahlíží na ni z jiného úhlu (jezdí třeba hodně do té oficiální části, do Rangúnu, zároveň sem ale vozí barmské studenty), plánujeme dvě projekce, při kterých by oni představili svá díla. Bude to tedy spíš o nich jako o umělcích, dokumentaristech, než že by šlo o nějaký politický přesah,“ uzavírá Štěpánka Šimlová. Její výstavu Jdi a nestřílej můžete v pražském Veletržním paláci vidět do 28. dubna.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka