Jeden svět 2004

Letošní rok bude promítnuto 156 filmů a přehlídka dorazí postupně do 15 měst. Putovní charakter některých festivalů je českou specialitou (kromě Jednoho světa tak funguje Febiofest nebo Projekt 100) a samotný Jeden svět patří mezi zavedené speciality s vysokým kreditem v oboru. A tím oborem jsou lidská práva a dokumentární film zároveň. Od loňského ročníku navíc Jeden svět běží celoročně na školách, vychází časopis Link a na konci roku 2003 existovalo 10 filmových klubů Jednoho světa, čerpajících z videotéky festivalu.

Koloběh života

"Jednosvětové" filmy se soustřeďují na lidské osudy skrývající se za fakty o stavu současného světa. Nestarají se ani tak o politickou vyváženost jako o schopnost přimět k zamyšlení nad věcmi, "o jejichž existenci víme, ale ani zdaleka si jich nejsme vědomi" (A. Vardová). Organizátoři tuto schopnost hodně spojují s originalitou a nekonvenčností výrazu a tento základní bod koncepce je už šest let stejný. Jeden svět se díky ní prosadil do českého kulturního kalendáře a dokladem stabilizace v profesních kruzích je to, že na festival se vracejí nejen zobrazená témata, ale i filmaři. "Tento rok promítáme film Arniny děti, dokument z Izraele a Palestiny, jehož producentka a režiséři sem jezdí pravidelně od druhého ročníku, i když tu třeba nemají svůj film. A je tu i skupina dalších nejméně sedmi osmi režisérů, kteří berou Jeden svět za svůj," komentuje ředitel festivalu Igor Blaževič stabilizaci festivalu. Nejlepším příkladem ustálené koncepce festivalu může být i nový film Wernera Herzoga Koloběh života. Slavnému dokumentaristovi byla vloni věnována celá retrospektiva a nový film je samozřejmě tím nejlepším navázáním na započatou spolupráci. Pořadatelé si velmi váží i Brazilce Roberta Berlinera, který do soutěže přihlásil film Stvořeny pro slepotu.

Arniny děti

Protikladem k Herzogovi může být pro diváky retrospektiva stylu cinema verité / cinema direct. Herzog v tzv. Minnesotské deklaraci razil hledání poetické a extatické pravdy na úkor pravdy faktů, tedy na úkor pravdy, kterou hledají tvůrci cinema verité. Ti sázejí spíš na potlačení autora filmu, na snahu podat zprávu o událostech tak, jak proběhly, a na improvizaci za účelem dokumentace skutečnosti. K vidění budou Primárky Roberta Drewa, Obchodní cestující od Alberta a Davida Mayslesových a další. Retrospektiva Film a propaganda zase přinese asi nejznámější propagandistický film vůbec, Triumf vůle Leni Riefenstahlové, dál například filmovou zakázku americké vlády s názvem Bitva o Midway, ale také drastický protivietnamský film V roce prasete, doprovázený hudbou Johna Cage. Třetí retrospektivu tvoří filmy francouzského etnografa Jeana Rouche.

V roce prasete

Tematické sekce, které specifikují profil šestého ročníku, jsou letos Vyrovnání s minulostí, Přijímání jinakosti, Bohatý Sever, chudý Jih a Důstojné stáří. (Pro srovnání - vloni to bylo: "Téma: žena", Hledání identity, Lidé v pohybu.) Sekcí je celkem čtrnáct, na okraji zůstává nepříliš dotažený pokus o doprovodnou sekci hraného filmu, která nicméně českému divákovi zopakuje některá základní díla z historie kinematografie (Lovec jelenů, Unaveni sluncem, Řím, otevřené město). Kvůli charakteru filmů Jednoho světa dost dobře nejde pořádat obvyklé festivalové dostihy a přeběhy ze sálu. O to důležitější je, že se na výběr Blaževičova týmu můžu spolehnout.

Primárky

Jeden svět je asi jediný filmový festival, který se intenzivně zasazuje o to, aby nastala situace, která by zapříčinila jeho nepotřebnost. A pořadatelské úsilí se konsoliduje a stupňuje. Paradoxní, ale logické a obdivuhodné.

Diktátor