Jesca Hoop: Líbí se mi koncept sexuální stávky

Vyrůstala jsi v mormonské rodině a svoje první písně začala skládat už ve čtrnácti letech – jak tě jako umělce ovlivnilo tvoje dětství?
Nebyla jsem moc zasažená popkulturou. Dostalo se ke mně pouze omezené množství podnětů, takže moje písničky neovlivňovala běžná hudba. Moje rané věci byly neuvěřitelně idiosynkratické.

Na začátku kariéry ti pomáhal Tom Waits. Jak jsi se s ním seznámila?
Oba žijeme ve stejném městečku. Potkali jsme se a Tom pak několik let sledoval, jak se rozvíjí moje písničkářství, až ho nakonec mohl schválit.

Velká část tvé poslední desky The House That Jack Built je věnována tvému otci, který zemřel před rokem a půl. Bylo pro tebe obtížné natočit takhle otevřené a osobní album?
Někdy je pro mě těžký nějaký moment v písni, při nahrávání jsem občas musela ostatní poprosit, aby odešli z místnosti, protože asi dvě skladby pro mě bylo náročné zvládnout. Tedy fyzicky náročné, protože opravdu nejde zároveň zpívat a dusit se. Ale napsat otevřenou, osobní skladbu je pro mě přirozené a snadné.

Skladba Peacemaker je prý zase inspirovaná divadelním hrou od Aristotela – z čeho všeho bereš inspiraci pro psaní?
Líbí se mi jeho koncept, kdy ženy sáhnou po drastickém opatření, totiž zahájí sexuální stávku, dokud jejich muži nepřestanou válčit. To je radikální myšlenka, která mě zaujala. Ráda zpracovávám věci, které mi uvíznou v hlavě, je to pro mě spouštěč kreativního procesu.

Jesca Hoop|foto: Aga Debiec

Pocházíš z USA, momentálně žiješ v Manchesteru, ale desku The House That Jack Built jsi nahrávala v Los Angeles. Proč tohle neustálé přelétávání mezi Spojenými státy a Anglií?
Moje první dvě alba Kismet a Hunting My Dress byla natočena v losangeleském studiu Zeitgeist Tonyho Berga – s ním, se zvukařem Shawnem Everettem a mým kamarádem Blakem Millsem. Chtěla jsem se vrátit do stejného prostředí se stejnými lidmi, protože jsem cítila, že tam ještě je na čem pracovat.

Nedávno jsi se zúčastnila jihoamerického turné Petera Gabriela jako doprovodná zpěvačka v jeho kapele. Co ti tahle zkušenost dala?
Čisté potěšení. Byla to velmi bohatá hudební zkušenost, bylo skvělé zpívat duety s Peterem Gabrielem, kterého poslouchám vlastně odjakživa. Je skvělý a má fantastický hlas. Byla to pro mě velká čest a radost.

Dalo by se říct, že patříš k těm hudebnicím, pro které je skládání hudby formou terapie. Dělala bys hudbu, i kdybys byla úplně šťastná?
Ano! Určitě bych psala nějaké písně, jako celý svůj život. Ale ne takhle disciplinovaným způsobem, kázeň vychází z nutnosti.

Desku The House That Jack Built jsi označila jako svoji vrcholnou. S čím máš tedy v plánu přijít příště, chystáš nějakou velkou změnu ve zvuku?
Nevím ještě jistě, jak by měla další deska znít. Zatím je ve fázi raného dětství. Teprve ji začínám psát a zatím nevím, jakým směrem se vydá. Každé z mých tří alb bylo jiné než ta ostatní. Snažím se přijít na to, co můžu jako hudebnice nabídnout, a udělat to ještě zřetelnější.