Jiří Voskovec: 30 let v lepších časech
1. července uplynulo přesně třicet let od smrti Jiřího Voskovce. Tento herec a režisér u nás zůstává trochu ve stínu svého uměleckého partnera Jana Wericha. Pozornost je často soustředěná pouze na jeho tvůrčí etapu spolupráce s Werichem a Ježkem v Osvobozeném divadle, ale například o Voskovcových hereckých úspěších po definitivní emigraci do USA se tu mluví a píše poměrně málo.
Jiří Voskovec se narodil 19. června 1905 v Sázavě jako Jiří Vaksman. Jeho otec takto přes azbuku poslovanštil své původní příjmení Wachsmann, které posléze v roce 1920 změnil sobě i dětem na Voskovec. Na gymnáziu v pražské Křemencově ulici se Jiří setkává s pozdějším uměleckým partnerem Janem Werichem. Absolvuje také tříletý pobyt na lyceu ve francouzském Dijonu, kde byl jeho spolužákem i pozdější literární kritik Václav Černý. Po návratu do Čech studuje práva a věnuje se různým uměleckým činnostem, mimo jiné v rámci sdružení Devětsil. Z něj je ale vyloučen poté, co si zahraje ve filmu Pohádka máje, který jeho kolegové odsoudí jako úpadkový.
S Werichem za tři týdny napíší ve Voskovcově rodném domě kostru představení Vest Pocket Revue, která svou premiérou v roce 1927 odstartuje slavnou éru Osvobozeného divadla. V tomto avantgardním spolku působí vedle Voskovce a Wericha i skladatel Ježek nebo režiséři Honzl a E. F. Burian. Celkem připravili na tři desítky představení, ve kterých například kritizovali sociální nespravedlnost a později brojili proti fašismu. Po Mnichovu všichni tři protagonisté odjíždějí do USA, kde prožijí válku. Po návratu do vlasti V+W zjišťují, že se jim nedaří psát, atmosféra plíživého nástupu stalinismu a stesk po New Yorku nakonec zavedou Jiřího Voskovce do Francie, kde pracuje jako úředník UNESCO a zakládá Americké divadlo, a záhy zpět za oceán. Po návratech z Evropy si každý rok v USA obnovuje tzv. domovské právo; v roce 1951 (v období mccarthyovského antikomunismu) je při tom obviněn ze špionáže a stráví téměř rok ve vazbě. Po vítězném boji o své očištění Voskovec ve Státech zůstává natrvalo.
Živí se herectvím, je ve výběru tří hereckých unií a účinkuje (už jako George Voskovec) v řadě úspěšných představení na Broadwayi. Zmiňme třeba jeho role v čechovovských inscenacích Strýček Váňa, Višňový sad nebo Racek, titulní part v Caesarovi a Kleopatře, či účinkování po boku Richarda Burtona v Hamletovi. Daří se mu prosazovat také u filmu a v televizních seriálech - drama Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů, v němž Voskovec ztvárnil jednoho z porotců, bylo známé i v Československu.
Během své emigrace se Voskovec průběžně na různých místech Evropy setkává s Werichem. Na podzim 1980 ho při natáčení v Texasu zastihne zpráva o přítelově smrti. Těsně předtím koupil dům v Kalifornii, který mu vzdáleně připomínal rodnou Sázavu a v němž chtěl strávit zbytek života. Svou „Sázavu na Divokém západě" si ale neužije dlouho. Objevuje se u něj rakovina plic, po hospitalizaci ho v jeho kalifornském domě 1. července 1981 skolí infarkt.
V současnosti (aktuálně na festivalu Divadlo evropských regionů) se hraje inscenace Korespondence V+W v dramatizaci Dory Viceníkové a režii Jana Mikuláška, která strhujícím způsobem mapuje právě vztah mezi oběma slavnými „véčky". O natočení inscenace projevila zájem Česká televize, ale proti tomu se staví Werichova vnučka Fanča Kvapilová, podle níž se představení necitlivě dotýká soukromí její (zemřelé) rodiny.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
