Joe Bindloss - autor 50 průvodců Lonely Planet

Joe Bindloss se narodil na Kypru, ale vyrostl ve východní Anglii. Studoval v Brightonu a Londýně. Píše průvodce Lonely Planet, Time Out ad. víc než deset let, je např. autorem LP Indie, Nepál, Keňa, Barma a Island, některé z nich vyšly i v češtině. Seznam všech jeho průvodců najdete ZDE. Přispívá jako novinář do Guardianu, the Independent, Wanderlust a Real Travel. Žije v Londýně. Stránky Joe Bindlosse najdete ZDE.

Podívejte se také na druhý rozhovor z téhož dílu Casablanky – s autorem afrických průvodců Bradt Guide Phillipem Briggsem.

Facebook pořadu Casablanca

Úryvky z rozhovoru s Joe Bindlossem

Jak se stát autorem cestovních průvodců a jak jste se vy stal autorem Lonely Planet?
Původně jsem v Británii pracoval jako novinář. Psal jsem o internetu, občanských právech a podobně pro různé noviny. Pak Lonely Planet otevřel redakci v Londýně. Ucházel jsem se o pozici editora, kterou jsem nedostal, ale poznal jsem se docela dobře s lidmi z londýnské kanceláře LP. Nepřestával jsem je bombardovat svými publikovanými články a nakonec mi dali šanci jako autorovi. Prvního průvodce jsem psal v roce 1999 o Austrálii a další věci navazovaly. O té toby jsem napsal pro Lonely Planet okolo 50 titulů z Asie, Evropy i Afriky, takže se to stalo dost významnou částí mojí zaměstnanecké kariéry :-)
Jestli se někdo chce stát autorem Lonely Planet, tak ať se podívá na stránky na naše požadavky. Hledáme ale lidi se speciálními schopnostmi, chuť cestovat nestačí. Musíte umět psát, musíte umět sbírat informace, dodržovat deadlines a máme různé další požadavky. Dá se říct, že hledáme někoho, kdo má hodně zkušeností s psaním i cestováním. Na pokusy není prostor, hledáme někoho, kdo může říct „v Africe jsem byl 50x” nebo „tohle místo znám opravdu dobře. Píšu tam a tam a chci pro vás pracovat...” Takhle nějak to funguje.

Baví vás stále Vaše práce?
Ano, baví. Každá práce má svoje pro a proti, samozřejmě. Součástí té práce je být fyzicky někde v cizině, a to miluju. Zvlášť když jde v mém případě o Indii. Vystoupíte z letadla a na několik měsíců jste někde úplně jinde. Je to pořád vzrušující.

Co bylo nějtěžší na psaní Lonely Planet o Indii? Jak dlouho tam musí člověk pobýt při přípravě průvodce?
Při práci v Indii je asi největší problém se zpožděními v dopravě. Na každé cestě je toho spousta k vidění, ale rozbije se vlak nebo řidič havaruje s jeepem, jak se mi to stalo několikrát. Nebo silnici zablokuje povodeň. Můžete strávit celé dny v hotelu, a přitom místo, kam se chcete dostat, je třeba jenom deset mil od vás. Ale prostě se tam nedá dostat. Od 90. let jsem do Indie cestoval mnohokrát, strávil jsem tam možná roky. A tyhle věci se naučíte zvládat. V Indii se říká: „Dostaneš se tam, až se tam dostaneš.” Pokud si uděláte striktní rozvrh a chystáte se ho dodržovat, budete si nakonec rvát vlasy. Když sbírám informace pro průvodce, obvykle na každé cestě trávím dva nebo tři měsíce. Záleží to na oblasti, kterou mám pokrýt. Aktualizovat informace o městě, které docela dobře znám, jako třeba Bombaj, dokážu poměrně rychle. Ale třeba v odlehlých oblastech Himálaje je to něco úplně jiného, urazit pár mil může trvat dny. V severovýchodní části Indie je cesta vedoucí na Tawang. Strávil jsem 24 hodin, možná i víc, čekáním u silnice, ze které dynamitem odstřelovali sesutou půdu. Prostě je to vždycky dobrodružství.

Jakou nejužitečnější zpětnou vazbu jste kdy dostal od čtenáře průvodce?
Dostávám spoustu užitečných reakcí od mnoha lidí. Jeden nedávný příklad za všechny: dopis o řízení ve městě Algerho na Sardinii. Dopravní značky a nápisy jsou pouze v italštině. Ale když jedete starým městem v pronajatém autě, pokutují vás pokaždé, když přejedete čáru. A zjistíte to tak, že doma na vás čeká účet od pronajímatele auta, že mu dlužíte 900 euro. A tenhle typ informací získáte jenom od lidí, kteří tu zkušenost mají, nebo když se to stane vám. Takže to se mi vážně hodilo. Mohl jsem městem projíždět a vůbec o tom nevědět, kdybych nemluvil s někým, kdo tam byl a zná to.

Říkáte: „Dobrý den, já jsem Joe Bindloss, píšu Lonely Planeta”, nebo to zatajujete?
Pokud k tomu není nějaký významný důvod, tak to neprozrazuju. (...) Důvody jsou takové, že lidé vám pak většinou ukazují jen lepší stránku věci. Byl jsem v hotelech, kde většina pokojů byla skvělá, ale druhá polovina přiléhala ke karaoke baru. Pokud byste bydleli na téhle straně, byli byste každý den vzhůru do 4 do rána. Kdybyste řekl, co děláte, recepční by vám pochopitelně ukázal jen tu klidnou stranu hotelu a ne to ostatní, co by stálo za to taky zmínit v průvodci.

Učíte se na cestách místní jazyky?
Snažím se naučit základní fráze. Záleží na zemi. Angličtina pokrývá velkou část rozvojového světa. Většina cestovatelů s angličtinou vystačí v zemích jako Indie, Malajsie nebo Thajsko. Ale jinde základní fráze hodně pomůžou. Příkladem můžou být ostrovy v Indickém oceánu, kde můžete mluvit prakticky jen francouzsky. Tam lidé opravdu neuměli anglicky ani slovo. V Rusku potřebujete umět ruštinu, nebo mít někoho k sobě, kdo rusky umí. A kmenové řeči jsou potřeba v kmenových severovýchodních částech Indie, tam někdy potřebujete i trojí překlad. Někdo překládá místní řeč do hindštiny, další hindštinu do athanese, další do angličtiny, další do jazyka naga. Je to hodně komplikovaný.

***

Joe Bindloss has been writing travel books for more than a decade, roaming across India, Nepal, Southeast Asia, Africa, Europe and Australasia. As well as writing guidebooks for Lonely Planet, Time Out and other publishers, Joe writes for numerous newspapers, magazines and websites, including the Guardian, the Independent, Wanderlust and Real Travel. Joe was born in Cyprus but grew up in rural East Anglia. He studied science and journalism in Brighton and London. Since then, Joe has lived all over the place, including in Chicago, Manila and Melbourne. He is currently based in Northeast London with his partner, press photographer Linda Nylind. (Source: Amazon author page)

Excerpts from the interview with Joe Bindloss:

How to become a travel writer? How did you become Lonely Planet author?
I was originally a journalist in the UK, I was writing about the internet, civil liberties and things for various newspapers. And Lonely Planet was opening an office in London. I applied for a job as an editor, which I didn’t actually get at the time, but I got on very well with the people working in the London office. I kept bombarding them with the stuff I was getting published, and eventually they gave in and let me try it as an author. I did my first book in Australia in 1999, and one thing led to another. since then I’ve done about 50 titles for LP, all over Asia, Europe, Africa, so it became pretty much my full time career. And if someone wants to become a LP writer, on our website there’s a series of instructions. We tend to want people with specific skills, just wanting to travel isn’t enough, you’ve got to have the ability to write, the ability to research, the abilityto meet deadlines, with our various requirements. When people look at the website they’ll be able to see the kind of things we need. generally we need someone who’s got writing experience, lots of travel experience. A random speculative pitch is not what we need, we want someone who can say “I’ve been to Africa 50 times”, or whatever, “I know this place really well”, I write for this and this, and I’m interested in working for you…. That’s generally how it works.

What was the hardest thing when writing LP India? How many days do you need to spend in India during the guidebook preparation?
When working in India, I suppose transport delays is the biggest hassle. You’ve gto so much to cover in every trip, and the train breaks down ,or your driver crashes the jeep, which has happened to me a few times. Or the road gets blocked by a flood. You can spend days sitting in a hotel when the pklace you’re meant to be is just 10 miles down the road, but you can’t get there. But I’ve made loads of trips to India since 1990, probably years in total if I add it all up. And you learn to take these things in your stride. In India you always say “You get there when you get there.” If you made a strict schedule, intending to keep it, you’d end up tearing your hair out. And when I’m researching the Indian guidebook, I generally spend 2 or 3 months on each trip. It depends on the area I’m covering. I can update a city I know quite well, like Mumbai, quite quickly, but if I’m out in remote parts of the Himalayas it’s a very different business, it can take days just to travel a couple of miles. And there’s a road that goes up to Tawang in Arunachal Pradesh in northeast India . I’ve spent 24 hours or more waiting by the roadside while they dynamite landslides off the road, trying to get past. So it’s always an adventure, anyway.

What is the main difficulty in questioning local people?
In my experience, people are more interested in talking about Lonely Planet than in things I want to find out for the book! So for that reason I tend to research anonymously rather than say what I’m doing, I pretend to be just another traveler, and ask about the rooms and say I’m coming back to stay in a few days. Because otherwise, people will give you a very unrealistic depiction of what they’re providing. A hotelier will always show you the best rooms rather than the rubbish rooms, they’ll claim to offer all these services that they don’t really offer. And you also get bombarded with offers of freebies, that you’re not allowed to accept, it’s company policy that we can’t take anything from anyone in exchange for a good review. And I’ve also been threatened by angry hotel owners who’ve had bad reviews in the past. So I’ve learnt the hard way that it’s not really beneficial to say you’re working for Lonely Planet when you’re trying to find stuff out.

What was the most useful LP user feedback you were given?
One recent feedback example: a letter about driving into the old town of Algerho in Sardinia. The signs are all in Italian, but if you drive into the old town in a hire car, you’ll get fined every time you cross the line. And people only find out when they get home, they get a bill from the hire car company saying they owe 900 Euros. And this kind of thing, you only find out from talking to people who’ve had the experience, or having the experience yourself. So… it’s really come in handy. I might be able to travel through the town and never know that, unless you talk to someone who’s actually been there and had the experience.

Have you got some special behind-the-scenes story from Myanmar?
I know quite a few people who work for NGOs in Asia, so I find it quite useful to talk to them to get an inside perspective. And you will find local people who are prepared to talk openly about the political situation, but you have to be careful as a writer, because what you don’t want to do is get anyone else into trouble. If you quote someone as saying something, obviously that wouldn’t be very good for them. So you have to be quite thoughtful about everything you say and do while in the country.