Jóga je ve výsledku jen jedna, liší se jen techniky, říkají instruktoři

18. srpen 2017
Bára Hu a Jožo Rabara

Bára Hu se věnuje józe už patnáct let, Jožo Rabara jedenáct. Oba tak cvičí déle než dekádu a shodují se, že jim jóga změnila život. Jaké styly jsou pouhými módními výstřelky a jak se liší pojetí jógy v Indii od toho českého? Nejen na to odpovídali instruktoři jógy, kteří navštívili odpolední On Air Radia Wave.

V jednom rozhovoru řekla Bára Hu, že jóga není všemocná. Čeho tedy mocná podle ní je? „Záleží na tom, co člověk od jógy očekává. Jóga je mocný nástroj. Dokáže člověku na jeho cestě životem ukázat směr a dát odpovědi, ale záleží nakolik je člověk schopný reflektovat, co si z jógy může vzít. Jóga totiž není všelék,“ říká. Jožo Rabara souhlasí: „Já se jako instruktor jógy často setkávám s tím, že za mnou někdo přijde a řekne mi: ,Tady mě něco bolí, řekni mi na to nějaký cvik.‘ Já se snažím lidem vysvětlit, že to takhle nefunguje. Že to chce trpělivost a že nejde o vyléčení jednoho svalu, který mě trápí, ale že jde o celkový přístup.“

Čtěte také

Jóga je v posledních letech trendy. Může za to podle obou hostů větší povědomí o ní, účinnost cvičení i oblíbenost Indie jako turistické destinace. V čem se liší přístup nových nadšenců do jógy od těch starších v Česku, ale prý jednoduše nejde říct. „Lidi jsou různí. Je to krásně vidět. Někdo chodí na lekce a můžu krásně pozorovat, že nad tím moc nepřemýšlí, přijde si tam oddychnout. Můžu mu stopadesátkrát říct tu stejnou instrukci a on očekává, že mu ji řeknu po sto padésáté první. A potom jsou tam lidi, kteří to opravdu řeší a chtějí se posunout. Tím nechci říct, co je dobře a co je špatně. Každý tu jógu bere jinak. Někdo si tam přijde oddechnout a někdo změnit svůj život nebo své tělo a víc se rozvíjet,“ říká Rabara.

Už i u nás se roztrhl pytel s různými typy jógy: power jóga, bikram jóga nebo hot jóga. V zahraničí se navíc začínají objevovat různě bizarní styly jako například pivní beer jóga nebo jóga s kozami. Takové styly slaví virální úspěch na sociálních sítích po celém světě. Co vede lidi k tvorbě podobných stylů a jak takové styly vnímají oba cvičitelé? „Já si trochu myslím, že jsou to jen výstřelky. To mi přijde jako trapná snaha zaujmout. S jógou to nemá nic moc společného,“ říká Jožo a Bára s úsměvem dodává: „Je to výplod nějaký unavený marketingový hlavy ve snaze něco prodat, zaujmout něčím velmi hraničním.“

Jóga

Jóga v Česku se od té v Indii jistě liší. V čem vnímá rozdíly Bára Hu? „To je těžko zobecnitelné, protože je Indie a Indie. Když se vydáte do jógových epicenter, jako je Rišikeš. Do míst, kam jezdí lidé za jógou z celého světa, která mají nějakou tradici, ale dneska se ta tradice vyvinula v čase třeba do nečeho už trochu jinýho, než tam původně bylo její součástí, tak se to tam příliš neliší od toho, na co narazíte v Evropě.“ Jožo ještě v Indii nebyl, jako hendikep to zatím nevnímá. Nicméně se tam ale v budoucích letech chystá, aby navštívil v Puně kolébku iyengar jógy, kterou cvičí. Co od takové návštěvy očekává? „Já se snažím spíš uklidňovat, protože jsem slyšel, že je to prý hodně náročné. On ten styl je totiž taková trochu striktnější forma jógy. Tam to není moc o byznysu. Je to fakt o tom drilu, bývají tam slzičky a probdělé noci z nervů, ale já myslím, že to zase člověka v něčem vycvičí a dá mu to pokoru.“

Na závěr jsme řešili, jak se podle obou instruktorů dá rozeznat dobrý kurz od špatného. „Podle mě je hodně velký kritérium lektor, a to nejenom jeho znalosti, vybavenost a certifikáty z různých koutů světa, ale i osobnostní stránka. Nakolik ten člověk skutečně vychází z osobní zkušenosti a z praxe. Nakolik je reflektivní, empatický a zda má v pořádku svoje ego. Garantem toho kurzu je vždy člověk, který ho vede. Ani ne tak studio, ani ne tak prostředí, ani ne jak se to jmenuje, ale ten kdo kurz spolutvoří s těmi, kteří jsou součástí,“ říká Bára Hu.

Poslechněte si celý rozhovor.