Johannu Trollmannovi nacisté odebrali titul Mistr Německa v boxu – byl totiž Rom

Jeho životní osudy zachycuje divadelní monodrama Cikánský boxer, které se v úterý u příležitosti Památného dne romského holocaustu představilo pražskému publiku.

Herec Filip Teller: „Bejt rychlejší – das ist nicht deutsch! Bejt oblíbenější – das ist nicht deutsch! Mít černý kudrny – das ist nicht deutsch!“

Hlas herce Filipa Tellera zněl v úterý obrovským prostorem Národního památníku na Vítkově. V monodramatu Cikánský boxer ztvárnil postavu Hanse, fiktivního kamaráda romského boxera Rukiho. Tento kamarád však neexistoval.

Filip Teller: „Rike Reinigerová, což je autorka hry, to tak napsala. A když jsme se o tom spolu bavili, tak říkala, že původně chtěla psát příběh, který by hrála přímo ta postava Rukiho, neboli Johanna Trollmanna, ale pak měla pocit, že to bude silnější, když to bude trochu nezávislý pohled. Tím pádem to zasadila do příběhu fiktivní postavy jeho kamaráda Hanse.“

Hra Cikánský boxer měla českou premiéru v Brně v roce 2016 a od té doby s ní herec Filip Teller vystoupil 66x v Česku a na Slovensku. A jaké jsou s ní další plány?

Filip Teller: „Je pravda, že to monodrama hrajeme už několik let, takže jsme už objeli dost míst v Česku a na Slovensku. A je taky pravda, že s tou situací, která nastala v únoru na Ukrajině, bych řekl, že zájem o monodrama týkající se 2. světové války trošku klesá, což je naprosto logické. Když to člověk žije každodenně a do toho by se na to měl jít dívat ještě do divadla. Ale rýsuje se jedna repríza na Slovensku na festivalu Víkend atraktívneho divadla, a věřím, že se to podaří dát zase někam pro školy, což byl původní záměr Muzea romské kultury.“

Zájem publika vnímá Filip Teller pokaždé jinak.

Filip Teller: „Je zajímavé, že některé publikum je víc pozorné, některé míň, ale za to pak ty ohlasy jsou ještě větší. Je to hodně individuální i podle místa a samozřejmě to záleží i na lokalitě. Například na Slovensku jsme hráli v Martině, kde jsou velká ghetta romských spoluobčanů, a tam to rezonovalo úplně jiným způsobem, vždycky jinak. A hrálo se představení čistě pro romské žáky, a to mělo zase úplně jiný drive.“

V divadelní hře zemře Rukeli jinak, než tomu bylo ve skutečnosti – gestapáci v koncentračním táboře donutili jeho kamaráda Hanse, aby s ním boxoval, a nakonec mu podali pistoli, aby ho zastřelil. Autorka Rike Reinigerová vysvětluje, proč se rozhodla pro takovou změnu příběhu.

Rike Reinigerová: „Tu divadelní hru jsem pojala jako vyrovnávání se s vinou, a proto jsem to pozměnila. Jde tam o vinu Hanse a o otázku, ve kterých krocích se provinil a ve kterých krocích je vina většinová společnost, když nezakročí proti rasismu a anticiganismu. Pokud my nezakročíme, pak se možná dostaneme do situace, kdy už nemáme jinou volbu, než takovouto.“

Rukeliho ve skutečnosti v koncentračním táboře zabil kápo.

Rike Reinigerová: „Víme to z výpovědi svědka během procesu proti tomuto kápovi. Jeden Sinto, který byl také vězněn, vypověděl, že tento vězeňský kápo měl s Trollmannem zápas a prohrál. To ho tak urazilo a rozzuřilo, že Trollmanna během nucených prací tolik mučil a mlátil, až zemřel.“

Herce Filipa Tellera příběh romského boxera oslovil.

Filip Teller: „Je pravda, že jsem si to dal do spojitosti i s dalšími osudy, ať už romských nebo židovských občanů. A celkově jsem si nikdy nedokázal představit tu situaci, v které se oni nacházeli. A už vůbec ne, když jsem zároveň zjišťoval pohled té postavy Hanse, který ten příběh vypráví. Tak ani tu situaci, že bych byl nucen v koncentračním táboře zastřelit svého dlouholetého kamaráda. A myslím si, že ta hra (a tak jsme si to řekli i s paní režisérkou) je hodně o vině, že i když to ten člověk zvládne a přežije, tak si celý život s sebou nese něco velice traumatizujícího, což je mnohdy možná ještě horší než ta smrt samotná.“

Johann Trollmann vymyslel a používal „taneční“ styl v ringu, který je považován za počátek moderního boxu. Ve své době byl však označen jako „neněmecký“. Mistrovský titul z roku 1933 Trollmannovi vrátila německá Asociace profesionálního boxu posmrtně v roce 2003.