Jsme věční dezertéři! Antiválečné hnutí, armáda a český punk

Volání po nesmyslnosti války a násilí je s punkovým hnutím neodmyslitelně spjaté, jak jsme si ukázali už v předešlém díle, a nejinak tomu bylo i u nás. Asi nejznámější místní antiválečný song můžeme přičíst jihlavským Hrdinům nové fronty za jejich nervní, vycukanou frenetickou hymnu Bombardéry, nicméně nejednalo se o něco ojedinělého. Strach ze studené války hořel mezi punkáčstvem po celém Československu od Havířova po Teplice, nicméně nejpalčivějším tehdejším problémem v očích punx byla věc více osobní – povinná vojenská služba.

K „zeleným mozkům“ na dva roky pakárny nechtěl nikdo, před revolucí byla vojna navíc spojená ještě s odporem vůči tehdejšímu režimu. Neskloubitelnost punkových idejí s vojnou se kapel lyricky držela až do zrušení povinné základní vojenské služby v roce 2004. Do té doby se můžeme setkat s plastickým zhudebněním drásavých nočních můr o válce i s punk rockovými dilematy o neslučitelnosti dvou protikladů, zde armády a punku. 

V současnosti, minimálně co se našeho špíního výzkumu týká, víc přechází od slov k činům. Autorské anti válečné apely tak spíš vystřídalo coverování podobně orientovaných skladeb od dřevních kapel, zatímco se samotné interpretstvo angažuje v rámci všemožných benefitů na pomoc ve válkami sužovaných oblastech (Gaza, Ukrajina, Súdán atp.). 

Jak by se dala rozebrat Šamanova čtyř fázová teorie vývoje? Jak se od sebe typově lišily skladby problematizující základní vojenskou službu? Jaké válečné konflikty začali místní punx tematizovat v nultých letech? Kdo má na svědomí podle nás nejemotivnější antiválečnou skladbu? A které klasiky se dočkaly coveru? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!