Julia Holter: Staňte se uměleckým dílem

Americká experimentátorka a zpěvačka Julia Holter nám dává klíč k pochopení své hudby na debutové desce Tragedy hned názvem skladby Try To Make Yourself A Work Of Art. Tenhle přístup, kdy člověk využívá celý svůj potenciál k tvorbě umění a pracuje tak intenzivním a nebojácným způsobem, až se nakonec sám stane uměleckým dílem, ji spojuje s řadou dnes už klasických avantgardních umělců minulosti. Zároveň ale z její desky, která se pohybuje na pomezí tradiční písně, hlukového zkoumání a vážné hudby, není cítit přehnaná akademičnost. Svou formou sice míří do surreálných krajin jiné hudby, zároveň ale zůstává na melodické zemi.

Její deska Tragedy, první, která vychází na oficiálním labelu (konkrétně na Leaving Records), nenese svůj název náhodně. Julia Holter, která studovala na univerzitě elektronickou hudbu, v ní odkazuje k antické tragédii Hippolytus od Euripida. Hra, na jejímž začátku bohyně Afrodita lakonicky pronese, že se „chystá všechno zničit“, napovídá cosi o radikálnosti alba. Ta je ale radikální pouze v přístupu, nikoliv v celkovém vyznění. Snad nejlépe naplňuje onen nově prosazovaný model, podle nějž je experimentální hudba budoucím mainstreamem. Nahrávka Tragedy je totiž opravdu nejlepším lékem na nemoc současného popu, vysvobozením z formální letargie pevně zakonzervovaných přístupů a neinvenčnosti.

Julia Holter – Tragedy |foto: Leaving Records

Především je nadmíru imaginativní, což souvisí s procesem, jakým deska vznikala. Julia Holter sama sebe popisuje jako člověka fixovaného na příběhy, které jsou vždy počátečním impulsem vzniku skladby. Narativní atmosféra je pak cítit z celé desky, kompozice fungují jako zvukové procházky s neuvěřitelným množstvím ukrytých detailů a formálních hříček.

To samo o sobě by ale na jednu z nejlepších letošních desek z ranku experimentální hudby nestačilo. Klíčová je ona schopnost Holter všechny svoje experimenty se zvuky ve finále uchopit tak, že jsou více než dobře poslouchatelné. To, co se říká třeba o Björk, totiž že je schopná s lehkostí kráčet po laně nataženém mezi popem a experimentální hudbou, nejlépe sedí na Julii Holter. Ovšem s tím rozdílem, že Julia kromě melodických fragmentů do své hudby přimíchává i temný ambient, ozvuky vokodérových hitovek nebo klasickou hudbu. Je ale zbytečné mluvit o desce Tragedy diskurzem tradiční hudební publicistiky – album ji totiž samo velmi neotřele nabourává.

Julia Holter |foto: Jose Wolff

Tragedy je nekompromisní nahrávka, která je vždy o krok před posluchačem, nepodbízí se mu, ale naopak nabízí možnost zažít vzrušující zvukovou odyseu. Je odpovědí na všechny výtky směrem k avantgardní hudbě, které útočí na její elitářskou podstatu a izolovanost od popových nahrávek. Hudba Julie Holter je totiž široce rozevřená, zároveň ale intimní a nadmíru osobní.