K čemu je nám feminismus Beyoncé nebo Emmy Watson?

03228081.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03228081.jpeg

Zdá se, že být feministka nebo feminista začíná být cool. Celebrity, které se k feminismu veřejně hlásí, přestávají být výjimkami, donedávna neatraktivní slovo, nesprávně zaměňované za označení pro někoho, kdo nenávidí muže, je v poslední době v médiích diskutováno neobvykle často. Jak se ale může vnímání jeho významu proměnit, pokud jsou iniciátorkami změny Beyoncé nebo Emma Watson?

Neříkat o sobě, že jste feminista, pokud máte určité názory, je, jako kdybyste v rozhovoru utrousili: „No ano, jsem doktor, který léčí nemoci kůže,“ a někdo vám odpověděl: „Takže jste dermatolog.“ A vy: „Nenene, to je příliš silné slovo.“ Americký komik Aziz Ansari se k feministům přihlásil minulý týden v show Davida Lettermana. Podobně jako třeba popcountryová zpěvačka Taylor Swift, která přiznala, že dřív měla za to, že být feministka znamená nenávidět muže. Teď už prý ví, že feminismus znamená požadavek rovnosti mezi pohlavími, a rozhodně se za feministku považuje. Swift se přátelí s nejvýraznější zastánkyní všeho ženského v popkultuře, Lenou Dunham, tvůrkyní seriálu Girls, která ve své téměř mentorské poloze v poslední době připomíná příčetnější a feministickou verzi Terezy Pergnerové.

Čtěte také

03228078.jpeg

Emma Watson (Hermiona z Harryho Pottera) se nedávno ale stala součástí projektu OSN ve funkci Women’s Goodwill Ambassador, kterou většina českých médií přeložila jako „velvyslankyně dobré vůle“, zahájila kampaň HeForShe a přednesla projev, ve kterém to nejdůležitější shrnula v několika větách: „Boj za ženská práva se stal synonymem pro nenávist k mužům. Feminismus je natolik nepopulární slovo, že se s ním ženy odmítají identifikovat.“ Měsíc předtím vystoupila globální hvězda Beyoncé na předávání Video Music Awards s obřím blikajícím nápisem FEMINIST za zády. Součástí své bombastické show udělala slovo, o jehož nahrazení jiným ještě před několika lety uvažovaly i některé vůdkyně feministických hnutí.

Čtěte také

Ať už si o feminismu v podání Beyoncé člověk myslí cokoliv (třeba že je trochu lacinou snahou vypadat před fanoušky radikálně, což u popových hvězd není nic neobvyklého), skutečnost, že se označení, nad kterým se normálně ohrnuje nos, dostává do mainstreamu jako něco atraktivního, je rozhodně změnou k lepšímu. Je ale publikum připravené zprávu přijmout? Na příkladu Beyoncé i brilantního projevu Emmy Watson se ukazuje, komu a jak se věnuje pozornost.

03228230.png

Mluví-li o feminismu krásné ženy, nebo ještě lépe muži, videa se virálně šíří. Zpráva o tom, že Beyoncé nebo Emma Watson svoji identitu spojují s feminismem, pak v médiích často vyznívá především jako zpráva o Beyoncé a Emmě Watson, nikoliv o feminismu. A zatímco se píše o tom, která mladá a krásná osobnost se považuje za feminist(k)u, na mnoha místech světa dostávají zaměstnankyně stále méně peněz než jejichž mužští kolegové, téměř všude na světě dívky kvůli všudypřítomné mizogynii ani nenapadá pomýšlet na určitý typ kariéry, protože to není „nic pro holky“, a své chování a způsoby od malička podřizují mnohem tvrdšímu diktátu než kluci, kteří si mohou dovolit být sympatičtí rošťáci. Reálně se toho nejspíš ještě dlouho mnoho nezmění.

03228080.png

Typickým příkladem naprosto hluchého přijetí projevu Watson je česká reportáž Blanky Závitkovské v pořadu České televize 168 hodin ze dne 28. září. Po jednom souvětí „půvabné herečky a křehké dívky“ sledujeme v reportáži plné slovních klišé prostřihy z dílů Harryho Pottera, kde Watson jako malá chytrá čarodějka školí všechny okolo. Dozvídáme se, že „místo toho, aby se stala královnou večírků a bulváru, herečka raději studovala“ a stala se velvyslankyní OSN. Je rychle jasné, že reportáž je především o tom, že Emma Watson je celebrita, která udělala něco neobvyklého. Vrcholem je, když projev Watson komentuje Marta Issová, protože „postavit se na veřejnosti za kontroverzní téma může být dvousečná zbraň“ a česká herečka, která účinkovala v klipu Přemluv bábu, o tom ví své. Issová prý obdivuje někoho, kdo je ve čtyřiadvaceti schopen na veřejnosti souvisle hovořit na složité téma, příhodně následuje její vlastní replika z videa, které ve svých devětadvaceti natočila společně s Jiřím Mádlem: „Jestli v téhle zemi zvítězí v příštích volbách levice, tak za to budou moct staří lidi.“

Jestli se prohlašování sama sebe feminist(k)ou stane ve světě prominentů novou módou, půjde v zásadě o užitečný trend. Otázka je, jaká část publika zvládne zprávu rozklíčovat jinak než jako nepříliš důležitý zábavný fakt.