Karlovarské vuvuzely Radia Wave: pátek

3. červenec 2010

Vítek Schmarc a Aleš Stuchlý na MFF Karlovy Vary

Jižní Afrika má zimu a vuvuzely, my v Karlových Varech ďábelské dusno a vuvuzelu jednu jedinou, kterou zato neumlčí žádný zvukový filtr. Dennodenně s ní budeme troubit svoje dojmy z údolí, kde si filmové nebe dalo dostaveníčko s meteorologickým peklem. Možná ohluchnete, možná nás budete nenávidět, ale my budeme k nezastavení. Magický předěl, kdy ospalé kolonády přestanou patřit fešným lázeňským švihákům z Ost-bloku a jsou uzurpovány davy filmuchtivých postav s oranžovými stužkami kolem krku, je slavnostně za námi, a můžeme se tak ponořit do víru festivalového troubení.

Otevíráme stylově, finským snímkem Špatná rodina (Para Perhe, 2010). Zatímco venkovní teploty šplhají zdatně nad třicet, film Aleksiho Selmanperä slibuje chladivý závan rodinné tragikomedie. Odtažitá absurdita se sarkastickým šklebem líčí příběh obsese, která je příčinou vnitřního rozkladu uzavřeného soudce Mikaela. Jeho panický strach z incestního vztahu potomků vede ke gradujícímu sledu absurdních scének, které pod krustou černého severského humoru stále více odhalují zabarikádovanou postavu a zdánlivě neprůstřelnou skořápku jejího rodinného života. Hrdinové jakoby se po plátně pohybovali v ledových krunýřích, i kamera drží diváka na distanc svou pomalostí až statičností, o to kontrastněji vynikají náhlé záblesky cynismu a absurdity. Báječný zážitek směřuje k nevyhnutelně deziluzivní pointě, která jen dotvrzuje, že režisér lže, když tvrdí, že o natáčení filmů neví nic. Ví dost na to, aby divákovi s chladně pozvednutým obočím naservíroval delikátní porci severské rodinné tragikomedie, onoho podivného přelétávání mezi latentní krutostí a úlevným smíchem.

V linii rodinné pokračujeme i v případě snímku Tvojí vinou (Por tu culpa, 2010), ačkoli se ocitáme ve zcela jiném podnebném pásmu. Odtažitý a vychlazený kalíšek finské vodky střídá proklatě horký argentinský punč, rozvážně rozevlátou atmosféru dusná neuróza. Autorský snímek Anahi Berneri sleduje v časovém úseku jedné pohnuté noci výsek z života střední třídy, pohnutou cestu matky s dětmi do nemocnice a plíživé podezření okolí, že zranění mladšího syna způsobila ona sama. Realistické drama črtá krizi moderní rodiny i sílící agresivitu v běžném životě, ale čím víc se kamera blíží hrdince a v čím delších detailech ji snímá, tím horší je neuspokojivý pocit prázdnoty, nevyhraněnosti a emoční impotence. Ač je autorka svým přístupem hispánsky horkokrevná, o svých postavách prozradí mnohem méně než uzavřený Fin. A sálající gumový interiér kina Espace Dorleans jen dotvořil dojem brutální sauny bez očistné ledové koupele.

Z filmu Tvojí vinou |foto: MFF KV

Když už se bavíme o počasí, jméno Michael Winterbottom znělo v dusném večeru vyloženě sympaticky a navíc Vrah ve mně (The Killer Inside Me, Velká Británie / USA 2010) sliboval záživnou krimi podívanou v slušivém retro stetsonu. Film dle románu kultovního „brakaře“ Jima Thompsona dává vyniknout především úlisnému zjevu i hlasu Caseyho Afflecka, který si studii smrtící perverze pod pozlátkem dokonalého klaďase vysloveně vychutnává a táhne celý snímek, který se občas trochu prohýbá pod tíhou uválených erotických scén a žvatlavých dialogů. Výborná hudební dramaturgie, silné herecké obsazení a tabákem načichlý coenovský duch drsné detektivky dostane pořádně zabrat v závěru, v němž Jessica Alba namísto obnažování zkouší hrát a do té doby uměřený Winterbottom sáhne po béčkových ohnivých proprietách. A to se naší kritické vuvuzele při všem tom horku prostě nemůže líbit, i když jinak měla nakročeno k decentní fanfáře o jednom tónu.