Karlovarské vuvuzely Radia Wave: sobota
Ne vždycky se festivalový maraton rozbíhá takovýmhle tempem: nejde ani tak o to, že díky prodlouženému víkendu praskají sály ve švech i na projekcích v devět ráno, jako spíš o fakt, že karlovarská přehlídka už v úvodních dnech představila několik výjimečných titulů. Především berlínský vítěz, kontemplativní turecký snímek Med a famózní novinka bratří Coenů Seriozní muž budou pro další filmy velice přísným měřítkem. Na ty ale dojde až v dalším zápise: dnešní karlovarské menu obnáší dvě pozoruhodná díla, zaměřující se výhradně na neodhadnutelné principy a podmínky lásky.
Pokud kolega trubač Vítek Schmarc načínal náš úvodní blog zmínkou o kvalitách finské tragikomedie Špatná rodina, musím i já přispět k tvrzení, že léta stagnující (s pár čestnými, ryze autorskými výjimkami) skandinávská kinematografie se tu zatím ukazuje v dobrém světle. Titul finského snímku navíc do jisté míry vystihuje i naladění švédského filmu Rozumné řešení, který natočil režisér a spoluscenárista slavných Povídek z kuchyně (2003) Jörgen Bergmark. I tady je největší devizou filmu precizní scénář (je pod ním ovšem podepsán Jens Jonsson) a znamenité herecké výkony představitelů dvou manželských párů, jež se ocitají v nečekané krizi.
Erlend, který se svou ženou May vede v kostele tzv. „školu manželství“ se bezhlavě zamiluje do partnerky svého dobrého přítele Svena-Erika a vzniklou situaci se snaží řešit s typicky severskou kultivovaností a důrazem na racionalitu. Už litevský filosof Emmanuel Levinas sice tvrdil, že „ochota mluvit je podstatou míru“, ovšem švédské Rozumné řešení dodává tomuto tvrzení značně absurdní rozměr. Nesourodý kvartet, který se sestěhuje do jednoho bytu a snaží se řídit svým vlastní „sociálním“ desaterem v domnění, že probuzená touha vyhasne, se elegantně vyhýbá sentimentu i přílišné schematičnosti. Plastické postavy a jemný balanc na hraně tragiky a humoru drží film nad průměrem i v závěru, který už postrádá tah a lehce bizarní tenzi první poloviny snímku.
Formálně rafinovanější pohled na vztahy tentokrát mladé generace nabídl po všech stránkách důsledně stylový snímek Imaginární lásky teprve jednadvacetiletého scenáristy a režiséra Xaviera Dolana, který si svůj film také sám nastřihal a zahrál si v něm i hlavní roli. Svěží dílo, u něhož není těžké odhadnout, proč se stalo generačním hitem letošních Cannes, charakterizují především dokonale odposlouchané a zároveň bystře analytické dialogy, rafinovaná struktura a promyšlený zvukový i vizuální design (hrátky se zaostřováním na detaily tváří, přesně vybrané outfity mladých kanadských „hipsterů).
Energicky nasnímaný zápas kamarádů Francise a Marie o přízeň krásného a inteligentního Nicolase je prokládán útržkovitými monology jejich kamarádů, kteří mají různě trpké zkušenosti s fiktivní či reálnou láskou. Právě velmi dobře vyvážený poměr emotivnosti a ironického odstupu činí z Imaginárních lásek podívanou, jež sice variuje notně vousaté téma, ale s nesmírnou vitalitou a přiměřenou dávkou originality. Výborná hudební dramaturgie, sahající od Bacha a Wagnera až po švédské elektropopové hymny od The Knife či Fever Ray, pak ještě umocňuje obrazy, jejichž cílem je jediné sdělení: pokud na světě existuje něco skutečně vážného, pak jsou to nevyzpytatelné a slastně mučivé záležitosti srdce.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
