Každý potřeboval něco udělat. My jsme vyrazili na hranice, ale má to svoje pravidla

3. březen 2022

Pochybnosti před odjezdem, jestli je rozumné jet k hranicím s pár balíky plen a dětskou výživou, se rychle rozplynuly hypnotizující jízdou. Přespali jsme v Budapešti a v neděli 27. 2. po obědě jsme byli na místě. Dění na maďarském hraničním přechodu s Ukrajinou u města Vylok organizovala policie a lidé s kufry v obležení dětí vypadali v teplém nedělním odpoledni trochu, jako kdyby jeli na dovolenou. Pak jsem si všiml holčičky s kočkou v náručí. Prchali před válkou.

Debata o formách pomoci utečencům z Ukrajiny se – podobně jako samo válečné dění – strašně rychle proměňuje. Co platilo na začátku týdne, je dnes zastaralé, překonané a může způsobit víc škody než užitku. V současnosti vysílají na hranice konvoje humanitární pomoci velké organizace: vozy vypravily České dráhy, Regio Jet a mnozí další a pro odvoz osobními automobily nebo dodávkami vznikl digitální nástroj, který přehledně mapuje aktuální situaci.

My jsme byli ale mezi prvními, kdo vyrazil k městečku Vylok jakožto předvoj skupiny sdružené kolem Olega Firyaka. Ten vyrostl v Charkově, za normálních okolností v Praze servisuje kávovary a věnuje se své ženě s dvouměsíčním dítětem.

Naším úkolem bylo zkontaktovat na místě člověka, který pomáhá s převodem lidí přes hranice a jejich spárováním s nabízeným odvozem. U Vyloku pendluje na pěším koridoru několika set metrů kromě dalších Irina ve vestičce maďarské charity. Oleg s Irinou si vyměnili pár vět v ukrajinštině a navázali úzkou spolupráci, která funguje dodnes.

Stále častěji se dočítáme, že jezdit autem na hranice je nesmysl. Je to pravda, pokud nejste přímo ve spojení s koordinátorem přes někoho v Česku. Při správném zasíťování a namíření konkrétní pomoci konkrétním lidem je naopak odvoz z hranic tou nejkvalitnější pomocí, pokud následuje spojení s ubytováním a instrukce, jak postupovat dál.

Moje pasažérky měly štěstí. Starší Lenka, mladší Oksana a její tříletá dcera Liza absolvovaly na cestě ze zakarpatské obce Khust jen zlomek toho, co musí překonat lidé z Charkova nebo Kyjeva, pokud chtějí do bezpečí. Jejich cesta netrvala déle než půl dne a na konci je navíc čekalo zázemí ukrajinské komunity u Mariánských Lázní. Příběhy utečenců se budou s časem proměňovat a snaha o zneužití jejich bídné situace bohužel zvyšovat. Nabízení převozu do Prahy za 300 až 500 eur je běžné.

Olegův bratr byl s rodinou dlouho uvízlý v Charkově. Nabídky od místních převozníků se šroubují do astronomických výšin. Do 150 km vzdálené Poltavy za 20 tisíc hřiven, což je asi 15 tisíc korun, a do Lvova za 5 tisíc dolarů. Naštěstí se jim podařilo dostat do vlaku. První vlna solidarity je velká a krásná, to nejtěžší nás všechny ale teprve čeká. Nepošlapat důvěru lidí v nouzi a nabídnout smysluplnou integraci těm, komu válka navždy proměnila domov k nepoznání.

Jak vypadala situace na hraničním přechodu mezi Ukrajinou a Maďarskem u města Vylok? Jak se dostal Oleg z Prahy k organizaci početné skupiny dobrovolníků, kteří odvážejí uprchlíky do Česka? Má cenu jet taky? Poslechněte si celou reportáž.

Spustit audio