Kdo se směje hobbyhorsingu? Zvláštní koníček posiluje dívčí sebevědomí

Hobbyhorsing

Aktivitě, která se jmenuje hobbyhorsing, jsme se na internetu před pár týdny udiveně smáli. Za tímto virálem z Finska se ale skrývá překvapivě silný příběh o dívčím empowermentu. Citlivá skupina dospívajících dívek si spontánně našla zábavu, která jim dodává kuráž a sílu zdolávat životní těžkosti. Hobbyhorsing je na první pohled jen potrhlé skotačení po zmenšenině parkurové dráhy s koňskou hlavou na dřevěné tyči mezi nohama. Taky si kvůli téhle komické podívané už dívky dost užily. Některé pojmenovávají své koně třeba Haters Gonna Hate. Z filmu od finské režisérky Selmi Vilhunen, který se jmenuje Hobbyhorse Revolution a byl nominován letos na Oscara, se ale dozvídáme pozadí celé věci. Dívky vědí o směšnosti téhle zábavy a ani samy se vážně neberou. I přes tenhle nadhled jsou ale často do věci úplně ponořené, ve Finsku se hobbyhorsingu věnují desítky tisíc dívek. Některé jezdí i na živých koních, ale síla komunity je přitahuje spíš k hobbyhorsingu. Pro ten je třeba si koně nejprve ušít a ozdobit. Pak kobyla dostane jméno a vymyslí se k němu celý příběh. Imaginace je pro věc velmi důležitá. K různým koním může mít závodnice různé vztahy. No a pak je třeba se aktivně zúčastňovat soutěží v přeskoku nebo drezuře. Největší hvězdy tohoto trendu jsou dost aktivní na sociálních sítích, stříhají videa a organizují eventy nebo učí začátečnice. V traileru na film říká jedna z největších hvězd hobbyhorsingu Aiska: „Teď nemám úplně nejlehčí období. Ale co. Prostě ho musím přeskočit.“ Jiné dívky se zase svěřují, že jim koníček pomohl překonat rozvod rodičů. Jenom je prý smutné, že kluci se stále straní a v komunitě jich je málo. Dívky to ale neřeší. „Existuje mnoho přístupů, některé dívky tomu úplně propadly, jiné to dělají z recese… je mi fuk, co si o mně lidi myslí. Tahle věc už mi tolik dala, nenechám se zastrašit ani šikanovat za to, že jezdím na plyšovém koni. Jsem na to hrdá,“ shrnuje ve filmu svůj postoj k hobbyhorsingu drezérka Alisa.

Spustit audio
  • Záplavu ovcí střídá drůbež. Studio Aardman Animations začalo pracovat na pokračování Slepičího úletu

    18. říjen 2019
    Z filmu Slepičí úlet

    První film z roku 2000 se stal vůbec nejvýdělečnějším loutkovým animovaným filmem všech dob. Proto je až s podivem, že s druhým dílem Slepičího úletu britské studio tolik otálelo.

    V kinech ještě stále k radosti dětí i dospělých zuří Farmageddon, další z filmových příběhů populární Ovečky Shaun, a my abychom se pomalu chystali na ještě větší poetickou smršť. Zástupci bristolského studia, které se proslavilo animáky Nicka Parka s plastelínovými figurkami pana Wallace a psa Gromita, vypustili do světa zprávu, že se začalo dělat na pokračování „eskapologického“ filmu ze světa zvířat. „Tedy, všechno, co vám nyní mohu říct, je, že jak se blížil konec prací na filmu (na Farmageddonu, pozn. red.), tak se začalo vyrábět ale velké množství kuřat,“ více než naznačuje Will Becher, jeden z ředitelů studia. A i pro ty pomalejší vzadu pro jistotu dodává: „Máme tým, který navrhuje loutky, a ten byl v jeden moment samá ovce, ale pomalu, v průběhu několika následujících týdnů ho najednou zaplavila kuřata. Takže určitě je v tom zřetelný záměr – byly už dokonce ohlášeny preprodukční práce na sequelu.“ Plánovaný film zatím nemá oficiální titul, ani se neví, jestli hlasy drůbežím hrdinům propůjčí původní obsazení v čele s Melem Gibsonem. Jisté zatím jen je, že režie se ujme Sam Fell a na scénáři pracuje osvědčené duo z úvodního filmu – Karey Kirkpatrick a John O'Farrell.

  • Francouzská designérka navrhla řetězec hotelů pro deprimovaný městský hmyz

    17. říjen 2019
    Křeslo pro hmyz od Marlène Huissoud

    Francouzská návrhářka Marlène Huissoud představila projekt Please Stand By – řadu soch navržených jako bezpečný úkryt pro městský hmyz. Kolekce obsahuje různé typy hmyzích hotelů vyrobených speciálně pro tzv. opylovače – včely, vosy a motýly.

    Hotely, o kterých píše server zabývající se designem Inhabitat, jsou vyrobeny z nepálené hlíny a jednotlivé „hotelové pokoje“ jsou průchozí, aby se hmyz mohl v soše volně pohybovat. Huissoud říká, že ji inspirovala vědecká studie, kterou přinesl britský deník Guardian. Podle ní hmyzí populace klesla o víc než 40 procent hmyzu a situace se každým rokem zhoršuje. Umělkyně proto vytvořila hmyzí hotely – bezpečná stanoviště, která městskému hmyzu nabízí útočiště. „V kariéře každého designéra přijde čas navrhnout svou první židli,“ říká Huissoud. „Líbila se mi myšlenka věnovat svou první židli hmyzu místo lidem a požádat lidi, aby se podívali na přírodu novýma očima,“ dodává. Kolekce hmyzích hotelů byla poprvé představena během londýnského Design Weeku.

  • Místo kohoutkové dostanete v belgické restauraci recyklovanou vodu ze záchodu a z nádobí

    17. říjen 2019
    Voda - sklenice vody

    Belgická restaurace ve městě Kuurne servíruje zákazníkům recyklovanou vodu z vlastních toalet a z umytého nádobí. Používá k tomu systém čištění, který je běžný třeba v australském Perthu, Singapuru nebo v Los Angeles.

    Restaurace, jak píší servery Konbini nebo MBS News, recykluje a znovu používá všechnu vodu, která tudy proteče, ať už v kuchyni, nebo na toaletách. Po dvojité filtraci se voda dá znovu pít, i když jí ještě něco chybí – podle společnosti, která vyrábí filtrační zařízení, je po filtraci voda dokonce příliš čistá na to, aby ji někdo pil, a před konzumací musí být obohacena o minerály. Systém recyklace je podle vědců účinný a bezpečný, odrazuje ale spotřebitele z psychologického hlediska. Studie Pensylvánské univerzity mluví o tzv. „fuj faktoru“, který lidem v pití záchodové vody zatím brání. To by se podle médií mělo změnit s příchodem klimatické krize a nárůstu populace, voda je totiž stále vzácnější.

  • Pařížská ZOO představuje blob: tvor se 720 pohlavími se dokáže učit, i když nemá mozek

    17. říjen 2019
    Pařížská ZOO představuje blob: tvor se 720 pohlavími se dokáže učit, i když nemá mozek

    Slizová forma života má pozoruhodné schopnosti. Nažloutlá malá bytost nemá například oči ani ústa, dokáže ale najít, pozřít a trávit jídlo.

    Na jednobuněčný organismus, který vypadá jako houba, ale chová se jako zvíře, upozornil britský deník The Guardian. Pařížská ZOO mu říká blob a veřejnosti ho představí v sobotu. „Blob je živý tvor, který patří mezi taje přírody,“ říká Bruno David, ředitel přírodovědného muzea v Paříži. „Nemá mozek, a přesto je schopen se učit. A pokud sloučíte dvě kuličky slizu, ta, která umí něco nového, předá své znalosti té druhé,“ dodal David. Prvok, který patří do kmene hlenky, s názvem vápenka mnohohlavá má taky skoro 720 pohlaví. Může se pohybovat bez nohou a uzdraví se za dvě minuty potom, co ho rozříznete na polovinu. Blob dostal jméno podle béčkového hororu The Blob z roku 1958. V něm teenager Steve McQueen čelí mimozemské formě života, která absorbuje všechno a všechny, kdo jí stojí v cestě.

  • Po Lady Gaga zbyla pouze šmouha. Íránská streamovací služba vyretušovala ženy z obalů alb

    16. říjen 2019
    A Star Is Born Soundtrack s Lady Gaga a v íránské režii bez Lady Gaga

    Album není pouze o hudbě, důležitý je i jeho vzhled – a to i dnes v době streamovacích služeb, jako jsou Spotify, Apple Music a další. Platí to i v případě íránské platformy Melovaz, která se v souladu s vůlí tamního teokratického režimu rozhodla vyretušovat zpěvačky a jiné ženy z přebalů alb.

    Jak píše server Bored Panda, na problém upozornil uživatel Twitteru Izzi. „Jen tak jsem si projížděl Reddit, když někdo nahrál fotku nového alba Taylor Swift, která na něm vůbec nebyla. Byl tam jenom název alba,“ uvedl Izzi pro zmíněný server. „V komentářích někdo poukázal na íránskou streamovací stránku, na niž jsem šel a objevil jsem tam veliké množství vyretušovaných přebalů, na nichž chyběly právě ženy,“ dodal Izzi. Nejprve byl prý překvapen a měl pochyby, pak se ale musel smát, jak grafici některé covery upravili. Například v případě soundtracku k filmu A Star Is Born, na jehož přebalu jsou Lady Gaga a Bradley Cooper. Ovšem ne v Íránu, kde po retuši zbyla místo zpěvačky jenom podivně vypadající šmouha. O tom, jak alba vypadají bez umělkyň, se můžete přesvědčit přímo na stránce firmy Melovaz.

  • Ve stavení na nizozemském venkově našli několik lidí, kteří byli drženi skoro 10 let ve sklepě

    16. říjen 2019
    Sklep

    Nizozemská policie našla skupinu lidí, kteří prý byli několik let drženi v domě na severovýchodě země. Člověkem, který je tam uvěznil, měl být podle tamních médií jejich otec. V usedlosti v nizozemské provincii Drenthe prý měli čekat „na konec světa“.

    Šestičlenná skupina byla nalezena poté, co nejstarší syn navštívil místní bar Kastelein café. Pětadvacetiletý mladík si při první návštěvě objednal pět piv a všechny je sám vypil, uvedl pro regionální televizi RTV Drenthe majitel lokálu Chris Westerbeek. Když se v neděli opět objevil, vypadal podle Westerbeeka zmateně. „Byl neupravený a měl dlouhé zamotané vlasy. Začali jsme si povídat. Řekl, že utekl, že potřebuje pomoc a že nikdy nebyl ve škole. Pak jsme zavolali policii,“ uvedl Westerbeek. Jak píše server britského deníku The Guardian, zatím není přesně známo, jak dlouho v domě žili a co se stalo jejich matce. Policisté prý zvažují možnost, že zemřela a že ji pak pohřbili někde na pozemku usedlosti, informují holandské noviny Algemeen Dagblad. Westerbeek sdělil místním novinám Dagblad van het Noorden, že mu mladík řekl, že má mladší bratry a sestry, kteří žijí ve sklepě. Dále mu sdělil, že všichni „už tak nechtějí žít“ a že prý nebyli devět let venku. Policie pak na místě skutečně našla šest mladých lidí ve věku od 16 do 25 let, kteří jsou nyní v péči odborníků. Osmapadesátiletý muž, jenž s ní odmítl spolupracovat, byl zatčen. Podle médií se jmenuje Josef B, mluví německy a místní mu přezdívali Rakušan. Zatím není jisté, zda je otcem zmíněných dětí. Policie se zároveň snaží přijít na to, co všechno se v domě stalo a proč tam děti byly izolovány po tak dlouhou dobu.

  • Nepoužívejte Google Mapy, vyzývá turisty město v Sardinii. Kvůli aplikaci často uvíznou v terénu

    16. říjen 2019
    Pláž Cala Luna na Sardinii

    Turisté, kteří objevují okresky na Sardinii, byli varováni, aby se nespoléhali na Google Mapy. Úřady se k tomu rozhodly poté, co desítky aut skončily mimo silnice. Na ostrově jsou proto cedule, které návštěvníky vyzývají k tomu, aby nepoužívali aplikaci od Googlu. Vede je totiž i na cesty, které jsou pouze pro pěší anebo pro auta s pohonem všech čtyř kol.

    Běžné automobily na takových cestách buď přímo uvíznou, anebo zběsile kličkují okolo křoví a stromů. Jak píše web britského deníku The Daily Telegraph, varování vydalo město Baunei na východním pobřeží ostrova. Radnice tvrdí, že motoristé tam už několikrát pohořeli, když se snažili dojet na slavné pláže, jako jsou Cala Luna a Cala Goloritzé. Při jednom takovém incidentu zapadlo porsche do písečné cesty a pár, který v něm jel, musel být zachráněn. Záchranáři kvůli takovým případům vyjeli za poslední dva roky více než 140krát. „Příliš mnoho sedanů a malých aut se zasekává na neprůjezdných cestách. Občas se to stává i off-roadům,“ vysvětluje starosta Baunei Salvatore Corrias. Místní se prý snažili Google na problém upozornit, zatím však bez většího štěstí. „Čekáme a věříme, že s tím něco udělají. Zatím jsme však neviděli nic konkrétního, a proto jsme rozmístili cedule na začátek nejpoužívanějších cest,“ dodal pro americkou televizi CNN starosta Corrias. Google ale údajně o problému ví a chystá nápravu.

  • Popírání holokaustu nelze obhajovat svobodou projevu. Je to pohrdání oběťmi genocidy, rozhodl soud

    16. říjen 2019
    Polsko, Osvětim. Památník na místě nacistického vyhlazovacího tábora

    Až k Evropskému soudu pro lidská práva se dostal případ německého krajně pravicového politika Udo Pastörse, který ve svém projevu z roku 2010 mimo jiné řekl, že „takzvaný holocaust je zneužíván k politickým a komerčním účelům“.

    Evropský soud představuje jednu z posledních instancí, ke které se občané starého kontinentu mohou odvolat, pokud mají dojem, že je jim na půdě státního soudnictví páchána křivda a již se zde nelze dovolávat žádné autority. Pastörs se cítil nejen nespravedlivě odsouzen, kdy argumentoval právě svobodou slova, ale navíc tvrdil, že mu bylo odepřeno i právo na spravedlivý proces, protože jeden ze soudců v odvolacích řízeních byl manželem soudkyně, která ho odsoudila v procesu na nižší instanci. Zasedající členové Evropského soudu pro lidská práva na začátku října odmítli obě vznesené stížnosti jako nepodložené. Pastörsův projev z roku 2010, který pronesl na půdě parlamentu spolkové republiky Meklenbursko – Přední Pomořansko, označili jako „popírání holokaustu, které svědčí o pohrdání jeho oběťmi a je zcela v rozporu s uznávanými historickými fakty“. Dle rozhodnutí soudu se jednalo o hanobení Židů i perzekuce, které byli vystaveni. I z toho důvodu se na Pastörsovy výroky nemůže vztahovat ochrana svobody projevu zaručovaná Evropskou úmluvou o lidských právech, protože jako takové jsou „zcela v rozporu s hodnotami Úmluvy samotné“. Zprávu přinesl web The Local.

  • Koště, půl čokolády i klaunské boty – s tím vším se Britové nechávají uložit do rakve

    15. říjen 2019
    rakev

    Sdružení britských provozovatelů pohřebních služeb sestavilo žebříček dvaceti nejvíce neobvyklých předmětů, se kterými se lidé ve Spojeném království chtěli v uplynulých letech nechat pohřbít. Vedle mobilního telefonu jsou na seznamu také lyže, kostým Čaroděje ze země Oz, rybářský prut nebo hrací karty.

    „Někdy se jedná o předměty, které mají pro zesnulé sentimentální hodnotu, například milostné dopisy, fotografie nebo snubní prsteny. Jiní si ale vybírají věci speciálně pro to, aby blízké rozesmáli – třeba krabičku s jídlem z asijského bistra,“ řekl serveru Independent ředitel pohřbů ve sdružení poskytovatelů pohřebních služeb Co-op Funeralcare David Collingwood. Společenství se nejen na neobvyklá přání zeptalo v létě jak provozovatelů pohřebních služeb (kteří za posledních pět let uspořádali už více než 500 000 smutečních obřadů), tak také zhruba čtyř tisíc dospělých Britů. Z jejich odpovědí vyšlo najevo, že zhruba každý pátý (22 % dotázaných) už se rozhodl, co by chtěl mít vedle sebe v rakvi. Polovina respondentů uvedla, že by to měly být fotografie, 27 % by zvolilo plyšového medvídka a každý desátý by pak chtěl být uložený s lahví svého oblíbeného alkoholického nápoje.