Před Ježíškem tu byli pohané a zase se vrací. Proč roste počet moderních pohanů?

Jak se obnovuje spirituální tradice, když není mnoho primárních pramenů?

Obnova nebo rekonstrukce by se daly rozdělit do tří oblastí. První jsou nejstarší zprávy, většinou od antických autorů nebo raně středověkých kronikářů. Druhou oblastí jsou samotné středověké kroniky z různých evropských států, které popisují konvertování tzv. pohanských kmenů na křesťanství. V těchto kronikách můžeme vystopovat pár zlomků, které by mohly naznačovat něco o staroseverském nebo slovanském náboženství či tradicích před příchodem křesťanství. Třetí oblast zahrnuje pokusy z raného novověku, nebo dokonce i z moderní doby, například z 18. a 19. století. Tehdy se lidé v Evropě snažili nějakým způsobem navázat na předkřesťanské tradice.

Čtěte také

Od jihoamerických šamanů ke slovanské spiritualitě. Základní duchovní principy jsou celosvětově univerzální, myslí si zakladatel spolku Slovanský kruh

Jak se dá v jednadvacátém století rekonstruovat něco předkřesťanského, od čeho nás dělí alespoň tisíc let propasti kontinuity praktik? Je to kombinace akademického bádání a dalších přístupů. Akademické bádání zahrnuje disciplíny jako archeologie, etnologie, sociální antropologie, srovnávací mytologie a lingvistika. Částečně by se tam dala zařadit i psychologie.

Jeden balík tvoří akademické bádání, druhý balík zahrnuje západní nebo evropskou tradici magie, která má kořeny ve středověku, dále se vyvíjela v renesanci a později prošla dalšími proměnami.

Prý se lze učit v rozšířeném stavu vědomí?

To se děje. Znám lidi, kteří to přesně takto udělali. Použili psychedelické substance, aby se dostali do změněného stavu vědomí. Na základě šamanské cesty, vizualizace či jiného zážitku ve změněném stavu vědomí pak získali odpověď na otázku, třeba jak slavit zimní nebo letní slunovrat. Nemyslím si ale, že by to tak dělali všichni moderní pohané. To je spíše menšina. Většina moderních pohanských směrů vznikala od 50. let dál, například severské pohanství v 70. letech. Tím, že moderní pohanství má kořeny už na začátku 20. století, existuje spousta knih, rituálů a podobně. Lidé si tedy mohou vybrat z mnoha možností.

Jak důležitá je v moderním pohanství linka napojení na přírodu a přírodní cykly?

Čtěte také

Hergot!: „Jsem věřící, ale nepatřím k žádnému náboženství." Ayahuasca v České republice a exotický turismus

Linka na přírodu a přírodní cykly je jedna z nejzásadnějších. Další je obrat k předkům nebo k vlastnímu rodu a vůbec v širším kontextu k místu, kde člověk žije nebo je. V třetí řadě by to byli konkrétní božstva nebo bohyně a bohové daného etnika nebo kultury. Všechny směry mají společné, že se osmkrát zastaví v průběhu roku. Nicméně podoba oslav nebo rituálů je jiná.

Abych mluvil více konkrétně a dal příklad. Natáčíme v době před zimním slunovratem, 16. prosince. Za pár dní je zimní slunovrat. Bude nejkratší den a nejdelší noc. V moderní pohanské symbolice, a nejenom v ní, je to odkaz na to, že se rodí něco nového, nové světlo. Rodí se nový rok a v této době některé pohanské směry, jako druidové nebo Wicca, využívají tuto dobu k tomu, aby magicky podpořily nějaký svůj záměr, který by do života chtěly přinést.

Kdybych chtěl třeba novou práci, tak v této době, kdy se rodí nové slunce, se budu snažit manifestovat obrazem, zvukem, různými jinými způsoby záměr nové práce. Využiji denní nebo roční dobu k tomu, aby mě v pohanském pohledu energie nebo kvalita doby pomohla záměr naplnit nebo uskutečnit.

Pozitivní pro duševní zdraví je spojování s druhými, možná i vytváření komunit a vztahů. Ale alternativní spiritualita je zatížena problémem sektářství nebo uzavírání.

Čtěte také

Nezabíjíme zvířata a neobětujeme lidi, říká novodobý český druid Doran

Snažím se vzpomenout na pohanského lídra, který by měl vyloženě sektářské rysy. A na nikoho si nevzpomínám. V moderním pohanství najdeme mnoho silných osobností. Napsaly knihy, pořádají semináře, přednášky a podobně. Nikdo z nich ale nevytváří uzavřené struktury. Jeden z definičních znaků, který většinu lidí k modernímu pohanství přitahuje, je svoboda. Absence programové dogmatické činnosti nebo uvolněnost moderního pohanství znamená, že si každý může uspořádat svou pohanskou praxi podle toho, co je mu nejbližší.

Může si vybrat keltské pohanství, pokud ho táhnou Keltové, nebo se přidat k obecné eklektické skupině, která vybírá prvky napříč tradicemi a volá různá božstva. Absence jediné doktríny, jedné víry a většinou i ortodoxie je jedním z nejzásadnějších aspektů. Právě tento aspekt stále více lidí přitahuje k modernímu pohanství – svoboda.

Poslechněte si celý rozhovor o moderních pohanech a obnovování zapomenutých tradic.