Kenny Rough táhne Paulieho Garanda jako kotvu
Liberecký kolorit se promítl do tvorby Básníků před mikrofonem i života obou členů, Paulieho Garanda a Lipa. První jmenovaný přichází po dvou letech se svým čtvrtým sólovým albem, kde opět spojil síly se svým dvorním producentem Kennym Roughem. Garand se na své kocábce houpá na vlnách nostalgie a žánrového patosu, aniž by si všiml okolního bezvětří.
Když se hiphopová skupina Básníci před mikrofonem (BPM) uvedla v roce 2007 deskou Slova, působila na české machistické scéně jako zjevení. Jedni se jim vysmívali, druzí do nich promítali své naděje na rapovou alternativu, jiné nechávala dvojice Paulie Garand a Lipo zcela chladnými.
I přes vytýkanou snahu o intelektuální hloubku, patetičnost a nadužívání témat lásky, osudu a nejisté budoucnosti dokázali do svých textů vtisknout pocity mladého člověka v hodině mezi psem a vlkem. BPM tím de facto navazovali na odkaz Václava Hraběte. Hranice lyrické inspirace tímto senzitivním bohémem ale často překračovali až k vykrádání a přejímání celých slovních obratů a metafor.
Na sólové dráze uhnul Pavel Harant k masově srozumitelnějšímu modelu rappera. Víc než čímkoli jiným se stal produktem vlastního labelu Ty Nikdy, do jehož stáje patří i o pět let mladší producent Kenny Rough. Právě tato dvojice se sešla, aby nahrála společné album Molo. Stačí několik málo poslechů, aby vyšlo najevo, kdo má jednoznačně navrch. Zatímco Roughovi se bez problému daří zařadit se do současné vlny trapového soundu, Garand nemůže peloton dohnat, ani když šlape do pedálů jako šílený.
Paulie Garand jakýkoli pokus o kritiku odráží po vzoru ostatních domácích rapperů plytkými řečmi o zášti Čecháčků, čímž jen posiluje specifický stereotyp domácího rapu, který je možná otravnější než závist samotná. Navíc těžko uvěřit, že jsou mu „haters“ tak volní, jak tvrdí, když je zmiňuje pomalu s minutovou frekvencí. Ani v jednom případě se nelze spokojit s vysvětlením, že se jedná o běžný jev žánrového tradicionalismu.
Černou díru rapových klišé by mohl Garand zaplnit podobně povedenými pasážemi, jako je refrén skladby Blížíme se ohni, pojmenované po básnické sbírce Emila Juliše. Zde ale narazíme na další problém, kterým jsou samoúčelné povrchní odkazy na díla vysoké kultury, mnohdy vykostěná z kontextu. Kromě skvělých beatů tak album Molo nabízí několik záblesků Harantovy lyrické hravosti a kvanta rapového kýče, který nezmizí tím, že se vůči němu autor explicitně vymezí.
Hodnocení: 55 %
Paulie Garand & Kenny Rough – Molo (Ty Nikdy, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
