Kočka ztracená na rodinné dovolené se po dvanácti letech našla

Své texty psal Kundera nejdříve česky, později francouzsky. Do literatury vstoupil jako prorežimně orientovaný básník a dramatik, nakonec se ale celosvětově proslavil zejména jako prozaik a esejista. Jeho texty, především romány Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost a Žert, patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě.

Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnoval literární vědě a estetice. Na FAMU vystudoval filmovou režii a pak scenáristiku. V roce 1965 vzbudil ohlas jeho román Žert. Po sovětské invazi v roce 1968 Kundera ztratil možnost publikovat. V roce 1970 ještě vyšly Směšné lásky v jednosvazkovém vydání, dále však vycházely Kunderovy knihy pouze v zahraničí. V roce 1975 spisovatel emigroval. Ještě před odchodem ale napsal Život je jinde (1969) a Valčík na rozloučenou (1972).

Nesnesitelná lehkost bytí vyšla v listopadu 1984 a z Kundery udělala hvězdu světové literatury – román byl přeložen do 44 jazyků. Román Nesmrtelnost (1988) byl posledním titulem, který napsal česky. Po špatných zkušenostech s neautorizovanými překlady svá díla k překladům do češtiny dlouho nesvěřoval, v současnosti je dvorní překladatelkou jeho děl Anna Kareninová.

Kunderovo dílo i život nepřestává vzbuzovat kontroverze, což dokázaly i diskuse po biografické knize Jana Nováka Kundera: Český život a doba z roku 2022.

Když Portiu našli, trpěla velkou nadváhou. Vážila neuvěřitelných 165 kg, což je téměř trojnásobek zdravé prasečí hmotnosti. Laura Whelanová, zakladatelka útulku Whitegate Animal Sanctuary, řekla deníku Manchester Evening News: „Žila v malinkatém bytě jako domácí mazlíček a byla krmena nezdravým jídlem, sušenkami a Coca-Colou.“

Jill Jollyová, další zaměstnankyně útulku, popsala BBC, že Portia sotva chodila: „Museli jsme ji doslova kutálet, abychom ji posunuli.“ Zvíře bylo v hrozném stavu, bylo nutné krmit jej z ruky a trpělo bolestmi. Některé dny ani nebylo schopné vstát „z postele“. Tou byl jen tvrdý plastový pelíšek s dekami ze starých záclon. Byl to bídný život.

Když se do bytu dostali zachránci, Portia už prakticky nemohla unést vlastní váhu, byla téměř chromá. Lidé z útulku jí ihned nasadili přísnou dietu a cvičební režim, aby se jí podařilo nadváhu co nejrychleji shodit. Jakmile se vrátila k normálnímu prasečímu životu, ztratila rychle přebytečná kila a stala se opět šťastným a zdravým zvířetem. Laura Whelanová popisuje rychlou změnu k lepšímu: „Je z ní skvělá samice. Úžasná, velmi drzá, má zkrátka ten správný prasečí přístup.“

S Portií nakonec všechno dobře dopadlo. A není sama. Útulek, kde nyní spokojeně žije, byl v Manchesteru založen před pěti lety jako útočiště pro zvířata zachráněná z masného a mlékárenského průmyslu. Dnes je šťastným domovem pro více než 150 krav, ovcí, prasat, koz, kuřat, krůt a kachen.

Aktivitu podporuje kromě české ambasády v Ulánbátaru i Mendelova univerzita v Brně. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí MENDELU Tereza Pospíchalová.

„Pěší turistika je v Mongolsku poměrně novým odvětvím. V zemi stepí, které přecházejí do polopouští a pouští, kde obyvatelstvo kočovalo se svými stády za pastvou, nebylo nikdy pro podobné aktivity místo. S postupným usazováním ve městech ale začali lidé přírodu postrádat,“ uvedl Václav Pecina z Mendelovy univerzity, který proškolil prvního mongolského značkaře.

Letošek navíc Mongolsko vyhlásilo rokem cestovního ruchu. Turismus tu nabývá na oblibě nejen mezi místními, zemi čím dál více vyhledávají zahraniční návštěvníci. Udržované a kvalitně označené turistické cesty jsou proto stále potřebnější.

Český standard turistického značení je v zahraničí nejrozšířenějším mezinárodním systémem. Metodikou a kvalitou se řadí k nejlepším na světě. Lze jej použít v přírodě i ve městech, přispívá k tomu i jednoduchost pásové značky o rozměrech 10 x 10 cm.

„Všechny vodorovné pruhy jsou stejně široké, prostřední udává barvu trasy a krajní bílé slouží k tomu, aby značka byla lépe vidět. Značky používá například Ukrajina, rumunský Banát, některé části Chorvatska či Slovensko. K nejvzdálenějším zemím, kde je možné se s českým turistickým značením setkat, se řadí Brazílie,“ dodala mluvčí univerzity.

Profesor Ali Ertürk z mnichovského výzkumného centra Helmholtz jako první zprůhlednil myš už před pěti lety. Nová skenovací technika teď dokáže výhody plně využít. Přestože vědci tuto techniku zatím používají pouze ke zkoumání těl mrtvých hlodavců, mohla by nám do budoucna napovědět, jak se rakovina vyvíjí v raných stádiích onemocnění i u člověka. Schopnost vizualizovat nádory v kontextu celého těla také umožní výzkumníkům lépe pochopit dopad různých léků a léčby.

Průlomová skenovací metoda publikovaná v časopise Nature Biotechnology má stovky, ne-li tisíce možných aplikací. Dala by se využít také ke zprůhlednění lidských tkání a orgánů, i když není pravděpodobné, že by v blízké budoucnosti dokázala naše tělo zprůhlednit celé.

Vytvořené 3D skeny se ukládají on-line, takže výzkumníci, kteří chtějí provést experiment, mohou jednoduše čerpat z knihovny, místo toho, aby museli použít ke stejnému výzkumu další myš. Vědci doufají, že tato technika by mohla až desetinásobně snížit používání laboratorních zvířat.

Například 27letá Natalie z Kanady před pěti měsíci podstoupila liposukci brady. Za zákrok zaplatila 4 000 kanadských dolarů. Prý se pro něj rozhodla, protože měla pocit, že měla dvojitou bradu. Za poslední rok navíc přibrala a druhá brada se jí zdála ještě větší. „Vidíte lidi v médiích, na Instagramu. Všichni mají ideální image,“ řekla Natalie pro deník The Guardian. „Chceš také dosáhnout toho vzhledu. A někdy to lze provést pouze operací.“

Zatímco u některých tiktokerů vypadá operace jako běžný proces, spousta dalších vypráví hororové příběhy o injekcích, které rozpouštějí tuk. Podle odborníků mohou být nebezpečné, a to hlavně když jsou podávány neodborně. Někteří lidé mluví třeba o tom, že jim po operaci zůstaly velké jizvy.

Zkušenosti Natalie jsou připomínkou toho, že i úspěšné zákroky mohou být náročné. Její zotavení bylo těžké. Čtrnáct dní pořádně nespala, protože jí po operaci doporučili spát vsedě. Asi týden nemohla normálně jíst a týdny ji obtěžovaly bolesti. Měsíc měla pokřivený úsměv. Nejhorší podle ní ale bylo, když jí oblast pod bradou začala otékat.

I přestože věděla, že je to součást procesu hojení a problémy se časem lepšily, drásalo jí to nervy. „Následná péče nebyla nejlepší. Můj chirurg neodpovídal na mé otázky,“ popsala svoji zkušenost Natalie.

„Viděl jsem film a bar mě zaujal,“ řekl Guardianu majitel hospody JJ Devine Luke Mee s půllitrem piva Guinness v ruce. „Všechny konstrukční díly byly v dobrém stavu, a tak jsem je odnesl zpět na dvůr v zadní části Mee's Baru zde v Galway a pustil se do návratu ikonické hospody k její bývalé slávě,“ dodal deníku The Daily Mail.

Film se odehrává na konci irské občanské války v roce 1923 a sleduje hlavní hrdiny filmu Colma a Pádraica, kteří procházejí krizí jejich vztahu. Víly z Inisherinu byly oceněny třemi Zlatými glóby a devíti oscarovými nominacemi.

Hospoda s nízkými trámy, která vznikla podle vzoru z oceňovaného filmu, se nachází a rozhlehlé pláni v odlehlé vesnici na ostrově Achill. Z malého okénka je vidět také divoké pobřeží ostrova. Skutečná verze hospody JJ Devine z filmu Víly z Inisherinu se ale od své filmové verze v mnoha ohledech liší. Oslík není Padraicův parťák, ale je to místní mazlíček jménem Holly. Výhled na oceán je samozřejmě nakreslený na okně.

Zatímco v západních zemích jsou soutěže v pojídání velkého množství jídla poměrně běžné, v Číně mohou být citlivou záležitostí. Mnozí obyvatelé země mají totiž stále v živé paměti hladomor z 50. a 60. let minulého století, při kterém zahynulo podle některých údajů až 45 milionů lidí. Čínský vůdce Si Ťin-pching v minulosti označil plýtvání potravinami za „šokující a znepokojivé“.

Zákon proti plýtvání potravinami přijaly čínské úřady už v roce 2021 v návaznosti na ostrou vládní kritiku influencerů, kteří se v přímém přenosu přejídali, aby přilákali diváky. Mnohé z jejich účtů pak byly následně platformami sociálních médií pozastaveny. Podle legislativy mohou být majitelé restaurací pokutováni až do výše 10 000 jüanů (1 400 USD), pokud jejich zařízení „nabádají nebo uvádějí zákazníky v omyl, aby si objednávali nadměrné množství jídla a způsobili tak zjevné plýtvání“.

Úřady teď prověřují, zda hongkongská restaurace zákon neporušila. Nicméně někteří čínští uživatelé internetu kritizují oficiální autority z přehánění: „Tohle se považuje za plýtvání? Proč nemůžeme soutěžit o největšího jedlíka? Půjde jídlo, které se tam nezkonzumuje, skutečně chudým?“ napsal jeden uživatel na síti Weibo, čínské verzi Twitteru.

Jiný uživatel poukázal na špatné výsledky země v oblasti bezpečnosti potravin, které zahrnují skandály od kontaminovaného sušeného dětského mléka až po používání recyklovaného oleje znečištěného potravinovým odpadem nebo dokonce odpadními vodami. „Bezpečnost potravin jste neregulovali... a tohle ano?“ ptá se.

Umělecké dílo se inspiruje ve skutečném mechu, živém ekosystému. Stejně jako jeho opravdická předloha bude modulární a bude se moct přizpůsobovat okolnímu prostředí. Složený bude z velkého množství gravírovaných plexisklových tvarovek, které umožní distribuci světla po povrchu celého Mechu. Ten tak bude schopen osvětlit jak sám sebe, tak i své okolí.

„Nápad vznikl už dříve během naší několikadenní rezidence na chatě. Teď jsme se k němu ale já a Luboš Zbranek vrátili, aktualizovali jej a přihlásili na open call. Těšíme se na spolupráci s PrusaLabem a Signal Festivalem, jsme rádi, že můžeme projekt realizovat a prezentovat široké veřejnosti,“ vysvětluje genezi díla vizuální umělec a světelný designér Lukáš Dřevjaný.

Mech si umělecká rada festivalu společně s kreativní dílnou PrusaLab vybrala právě díky jeho variabilitě a možnosti reagovat na okolí. Ve výsledku ho tak budou moct tvůrci využít jako světelnou sochu, audiovizuální site specific dílo nebo jako interaktivní digitální instalaci.

Do výzvy se letos přihlásilo 25 soutěžících. Na rozdíl od předchozích ročníků se tentokrát hlásili kromě studentů i zkušení designéři a umělci. Kurátoři festivalu jim letos určili 4 témata, kterým se soutěžící mohli věnovat, píše server CZECHDESIGN: „computer vision“, tedy fenomén popisující realitu z pohledu technologie, „big data“ čili analýzu velkých datových toků, „hru“, tedy třeba gamifikaci, a „přírodu“.

Letošní už jedenáctý ročník Signal Festivalu se bude konat od 12. do 15. října 2023.

Většina nemocnic po celém světě návštěvy domácích mazlíčků neumožňuje z hygienických důvodů. I dlouhodobí pacienti belgické nemocnice Sint-Trudo, se proto s nimi mohli léta vídat jedině na dvoře nemocnice. Klienti s rakovinou ale naléhali na své psychology, aby byly návštěvy možné i jinak. Před měsícem se tak otevřel pavilon, který je částečně oddělený od sterilizovaných chodeb nemocnice.

Nový prostor nechala vybudovat charitativní organizace zabývající se léčbou rakoviny za v přepočtu 3,3 milionu korun. Pacienti prostor můžou využívat jednou týdně na hodinu. Se svým hadem nebo papouškem byste se ale zatím vidět nemohli –⁠ prozatím do nemocnice můžou jen psi a kočky.

Pro 56letou pacientku Gretu Donnayovou, která se zotavuje z listeriózy, bylo setkání s jejím psem Rambem povzbuzením. „Vidět vašeho psa vás samo o sobě nevyléčí, ale povzbudí vás to,“ řekla Donnayová a dodala, že to hodně znamená i pro zvíře.

Pro zlepšení nálady nebo motorických schopností využívají zvířata i jiná zařízení po celém světě. Třeba domovy pro seniory nebo takzvané LDN, léčebny pro dlouhodobě nemocné. Nejde přitom jen o psy nebo kočky – výběr se různí od papoušků, přes obří šneky třeba po křečky. Ty už tři roky vyžívá i LDN v Lounech. Teď křeččí program pilotně zavádí i přímo na pokojích některých pacientů. Vedle pozitivního odpadu na psychiku nebo motivaci k rehabilitačním aktivitám manipulace s drobnými hlodavci rozvíjí třeba jemnou motoriku seniorů.

Jeden z klientů se myšlenkou chovu křečků nadchl tak, že požádal dceru, aby mu zvíře koupila. „Dcera tak učinila, s tím, že tento syrský křeček měl být tříměsíční sameček. Druhý den ráno měl čtyři mladé. Byla to legrace. Klient si nakonec vzal jedno mládě k sobě na pokoj a velmi si ho oblíbil. Křeček si ho také oblíbil a nyní vždy večer na akváriu visí a už čeká, až si ho klient vezme a bude se s ním mazlit,“ řekla ČTK aktivizační pracovnice oddělení sociálních lůžek Helena Cimrmanová.