Komáry zřejmě přitahují některé druhy mýdel. Jedno jim ale nevoní, zjistila studie

Vodopády, zpěv ptáků a mořské vlny budou přehrávány prostřednictvím reproduktorů rozmístěných v místnostech. Výzkumníci chtějí na základě analýzy dat vyhodnotit vliv „poslechu přírody“ na obyvatele domovů důchodců. Na projektu se podílí tým vědců z oblasti společenských věd, muzikologie a kulturních studií. Projekt financuje UK Research and Innovation a Medical Research Council.

Vedoucí výzkumná pracovnice z Gloucestershirské univerzity, profesorka Abigail Gardnerová, uvedla: „Projekt bude novým příspěvkem k výzkumu zvuku a stárnutí, který lze využít k rozvoji přístupů ústavní zdravotní péče. Chce také vytvořit základnu pro rozšíření terapeutických nástrojů pro zlepšení duševního zdraví a pohody starších lidí. Zvuky přírody se tak mohou stát dalším nástrojem péče“.

Výzkum má umožnit podrobné posouzení a rozvoj přístupů k identifikaci přirozených zvuků jako nástroje pro zlepšení pohody starších lidí v pečovatelských domech a dalších zařízeních.

Šéf a zakladatel Spotify uvedl, že o využití umělé inteligence v hudbě se bude pravděpodobně diskutovat „mnoho a mnoho let“. Ačkoli AI není na platformě zakázána ve všech formách, společnost nedovoluje, aby byl obsah platformy používán k trénování modelu strojového učení, který by pak mohl vytvářet hudbu samostatně. Začátkem letošního roku platforma Spotify stáhla skladbu s umělou inteligencí naklonovanými hlasy interpretů Drakea a The Weeknda. Umělci přitom nevěděli, že v písni Heart on My Sleeve byly použity klonované verze jejich hlasů.

Švédská streamovací služba Spotify také letos v květnu smazala desítky tisíc písní, které na platformu nahrál americký startup Boomy. Společnost má podezření, že u těchto skladeb docházelo k umělému zvyšování jejich poslechovosti pomocí internetových botů, kteří se vydávali za skutečné posluchače.

„Umělé streamování je dlouhodobý problém v celém odvětví, na jehož odstranění se Spotify snaží pracovat,“ uvedla v prohlášení švédská společnost. Startup Boomy, založený v roce 2018 v Kalifornii, umožňuje svým uživatelům generovat vlastní písně za pomoci umělé inteligence. Na těchto dílech pak mohou vydělávat prostřednictvím platforem, jako je Spotify. Výše odměny závisí právě na počtu posluchačů, kteří si skladbu poslechnou.

Umělci se stále častěji ozývají proti používání umělé inteligence v kreativních odvětvích. Minulý měsíc například irský hudebník Hozier uvedl, že kvůli hrozbě, kterou AI představuje pro jeho profesi, zváží stávku. Pro BBC uvedl, že si není jistý, zda technologie „splňuje definici umění.“

Gill Press řekla deníku Insider, že byla odhodlána získat nějakou kompenzaci poté, co si se svým manželem Warrenem během třináctihodinového letu z Paříže do Singapuru museli přesednout z první třídy do běžné ekonomické. Důvodem jejich přesunu byl smrkající a slintající pes na vedlejším sedadle.

Gill uvedla, že její manžel mluvil s leteckým personálem, který dvojici informoval, že jediná volná místa jsou v zadní části ekonomické třídy. Manželé se proto nejdříve rozhodli zůstat na svých prémiových sedadlech. Po podání večeře se pokoušeli usnout, pes ale v tu chvíli začal navíc prdět. To už na ně bylo moc. Letuška manželům nabídla dvě místa v ekonomické třídě s tím, že mohou vyplnit zprávu o incidentu a letecká společnost je po letu kontaktuje. Teprve po několika měsících dohadování se Singapore Airlines získal manželský pár podle svých slov konečně adekvátní odškodné.

To je to nejmenší, co mohli udělat,“ řekla Gill. „Kdyby chtěli být opravdu vstřícní, mohli nám dát mnohem víc.“ Manželé uvedli, že jsou v kontaktu s organizací Blind Low Vision NZ, která poskytuje vodicí psy nevidomým nebo slabozrakým Novozélanďanů, jíž chtějí peníze věnovat. Organizace odmítla žádost Insideru o komentář s odkazem na ochranu osobních údajů.

Devětadvacetiletý Reid je teď jedním z nejméně pěti Afroameričanů, kteří v posledních letech podali žaloby na orgány činné v trestním řízení s tím, že byli chybně identifikováni technologií na rozpoznávání obličeje a na základě této chyby poté i neprávem zatčeni.

Tato technologie umožňuje orgánům činným v trestním řízení předávat snímky z videokamer do softwaru, který dokáže obličeje srovnávat s fotkami ve vládní databázi a najít možnou shodu s hledanými osobami. Kritici tvrdí, že to má za následek vyšší míru chybné identifikace lidí s tmavou barvou pleti. Příznivci naopak tvrdí, že tato technologie byla zásadní při dopadení drogových dealerů, vyšetřování vražd a hledání pohřešovaných osob.

„Používání této technologie ze strany vymáhání práva, i když jsou zavedeny normy a protokoly, vytváří vážné obavy o občanskou svobodu a soukromí,“ řekl Sam Starks, hlavní právník společnosti The Cochran Firm v Atlantě, která zastupuje Reida. Starks také dodal, že technologie sama o sobě není úplně spolehlivá. Žaloba Reida byla podána 8. září u federálního soudu v Atlantě. Jako obžalované jmenuje šerifa Josepha Lopinta a detektiva Andrewa Bartholomewa.

Bartholomew se podle žaloby spoléhal pouze na shodu generovanou technologií na rozpoznávání obličeje. Na základě ní vydal zatykač na Reida v domnění, že se jedná o stejného muže, který v červnu 2022 použil kradenou kreditní karta k nákupu dvou peněženek za více než 8 000 dolarů. „Bartholomew neprovedl ani základní prohlídku pana Reida, která by odhalila, že pan Reid byl v Georgii, když došlo ke krádeži,“ stojí v žalobě.

Podle nové zprávy Counter Extremism Project, kterou má server VICE News k dispozici, byl první takzvaný Aktivní klub vytvořený na konci roku 2020 a od té doby jich v USA, Kanadě a Evropě přibylo nejméně dalších 100.

„Je to bezprecedentní růst. Nikdy jsem neviděl, že by síť v pravicovém extremismu rostla tak rychle. Vybudování nadnárodní sítě obvykle trvá roky,“ řekl VICE News Alexander Ritzmann, autor zprávy a hlavní poradce Counter Extremism Project.

Aktivní kluby by se daly popsat jako místní neonacistické skupiny postavené na myšlence společně cvičit a trénovat bojová umění – typicky box a brazilské jiu-jitsu. Jedná se o výslovně bělošské nacionalistické skupiny, ale stejně jako některé jiné moderní rasistické skupiny se v nejlepším případě snaží skrýt své skutečné úmysly. Skupiny jsou řízeny poloautonomně na místní úrovni a podle zprávy mohou mít od pěti do pětadvaceti členů.

První Aktivní klub založil Robert Rundo na konci roku 2020 poté, co inspiroval podobnými kluby a aktivisty v Evropě. Rundo je americký neonacista známý svými kauzami a organizací pouličních bojů. Skrýval se také před federálním obviněním, za které byl loni na jaře zatčen.

Skupiny se teď začaly objevovat také v běžném životě, v USA zejména na protestech proti LGBTQ komunitě, kde pořádaly bojové turnaje. Velké akce se konají i mimo Spojené státy. Podle příspěvků na sociálních sítích Active Club Canada nedávno uspořádali národní akci, na kterou přišli členové z deseti klubů, které jsou roztroušeny po celé zemi, a společně trénovali.

Hlavní produkt firmy se nazývá „Robee“. Na první pohled vypadá jako velká sekačka na trávu. Má ale dvě mechanická ramena, která trčí z obou stran. Ta vibrují, a když je otřete o rostliny borůvek, uvolní pyl. Úroveň vibrací byla údajně navržena tak, aby napodobovala čmeláky, které používají svá křídla k pohybu květů.

Dalším produktem BloomX je „Crossbee“, ruční nástroj pro sběr a šíření lepkavých pylových zrn mezi avokádovými stromy. Zařízení se nyní používá v Jižní Americe, Jižní Africe, Španělsku, USA a Izraeli. Podle dat společnosti BloomX se díky tomuto produktu může zvýšit sklizeň ovoce až o 30 %.

Oba produkty jsou řízeny softwarovým systémem založeným na AI propojeným s aplikací pro mobilní telefony. Každý je také vybaven nástrojem GPS, aby pracovníci farmy věděli, které oblasti pole už ošetřili. „Nenahrazujeme včely... ale spíše nabízíme farmářům účinnější metody opylování a snižujeme závislost na komerčních včelách,“ řekl BBC spoluzakladatel a jednatel společnosti Thai Sade.

Bohužel pro zemědělce včelí populace po celém světě vymírá kvůli faktorům, jako je změna klimatu, nebo používání pesticidů. Evropské včely také bojují s parazitickým roztočem zvaným varroa destructor.

Měsíc po dokončení studia módy měla Songsong pocit, že její hledání práce nikam nevede. Obyvatelka Pekingu se prostřednictvím e-mailu a pracovních stránek ucházela o více než 30 pozic, ale nedostala jedinou odpověď. Songsong se proto rozhodla vyzkoušet jinou platformu: seznamovací aplikaci Tinder. Dvaadvacetiletá dívka začala aktualizovat své profilové obrázky a nahradila selfie fotkami se vzkazem napsaným velkými červenými písmeny: „Chybí někomu zaměstnanci? Momentálně hledám práci. Přijměte mě.“

„Na Tinderu jsem narazila na různé druhy inzerátů a profilů,“ řekla Songsong Sixth Tone. „Řekla jsem si: 'Proč bych si tady nemohla udělat reklamu, abych se více zviditelnila?“ Songsong patří k rostoucímu počtu mladých Číňanů, kteří se v souvislosti s nárůstem nezaměstnanosti absolventů obracejí na Tinder, aby si našli volná pracovní místa. Vzhledem k tomu, že podle Národního statistického úřadu míra nezaměstnanosti mladých lidí v Číně začátkem letošního roku překročila 20 %, používají čerství absolventi nejrůznější metody, aby získali výhodu na trhu práce. Využití Tinderu je tak nejnovější „vychytávkou“ při jejím hledání.

Seznamovací aplikace jsou přitom v Číně nesmírně populární. Není přesně jasné, kolik mladých Číňanů Tinder používá, ale aplikace je populárnější než jiné mezinárodní seznamovací platformy, jako jsou Bumble a Hinge, přestože v Číně není oficiálně dostupná. A právě obtížný přístup k Tinderu je jedním z důvodů, proč jej někteří mladí Číňané považují za ideální platformu pro navazování kontaktů. Uživatelská základna je vychýlena směrem k lidem, kteří studovali v zahraničí nebo pracují pro mezinárodní společnosti.

„Na Tinderu je skvělé, že se můžete spojit s lidmi mimo svůj obvyklý sociální okruh,“ řekla uživatelka Xing, která z důvodu ochrany soukromí uvedla pouze své příjmení. „Většina lidí na Tinderu má slušnou práci, takže je větší šance získat doporučení ve velké firmě. A na rozdíl od sítě LinkedIn vytváří Tinder intimnější atmosféru, protože první konverzace obvykle začíná vaším osobním životem.“

Jedna z analýz ukázala, že 18 % návštěvníků Disneyho parku se zadluží, aby zaplatili za svou dovolenou v Disneylandu. Pro fanoušky, jako je Jeff Reitz z Huntington Beach, který navštívil Disneyland 2995 dní v řadě, se tyto zvyky mohou stát posedlostí. Podle odborníků odpověď na humbuk kolem Disneylandu ale může souviset s tím, jak je náš mozek nastaven. Ačkoli k neutuchající popularitě společnosti Disney nepochybně přispívá mnoho faktorů, někteří vědci se domnívají, že dovolená u Disneyho přece jenom vyvolává nutkavější cestovní chování než jiné. Touha znovu prožít dětské fantazie a touha po cestování jsou určitě důležité. Ale možná nejinovativnějším vysvětlením je náš čich.

Po celém parku jsou rozmístěna zařízení známá jako Smellitzers, která na kolemjdoucí vystřelují pachy. Například Smellitzer u Cukrářského paláce a Cukrářské kuchyně vypouští na hlavní ulici vůni sladkých dobrot. „Smellitzer byl pojmenován po slavném houfnici, která odpalovala granáty z první světové války,“ popisuje Gavin Doyle, Disneyho nadšenec stojící za stránkou Disney Dose. „Místo toho, aby vystřelovala smrtící granáty, ale vypouští nádherné vůně,“ dodává.

David Ludden, profesor psychologie na Georgia Gwinnett College, řekl deníku Los Angeles Times, že část úspěchu společnosti Disney spočívá ve schopnosti využívat vůně k „ovlivňování našeho chování na nevědomé úrovni“. „Čich je chemický smysl a je evolučně nejstarší, takže se přímo spojuje s emocionálními částmi mozku více než ostatní smysly,“ vysvětluje psycholog. A to je jedním z důvodů, proč se dospělí i děti nemohou tohoto zábavního parku nabažit.

Po celé generace plavaly oceánem, aniž by se setkaly s lidmi. Některé z nich dorůstaly délky 24 m a dosahovali hmotnosti 90 tun. Donedávna jsme o hejnu modrých velryb trpasličích v Indickém oceánu nic nevěděli. Jejich objev v roce 2021 je o to pozoruhodnější, že byly nalezeny právě díky detektorům výbuchů. Paradoxně nebýt jaderných zbraní, nebyly by pozorovány.

Mezinárodní monitorovací systém (IMS), který provozuje vídeňská organizace CTBT od 90. let, funguje díky čidlům po celém světě a rozrostl se na více než 300 zařízení, která mohou detekovat zvuk, tlakové vlny a další projevy jaderných výbuchů. Patří sem více než 120 seismických stanic, 11 hydroakustických mikrofonů v oceánech, 60 „infrazvukových“ stanic, které zachycují velmi nízkofrekvenční neslyšitelný hluk, a 80 detektorů radioaktivních částic nebo plynů.

V posledních zhruba deseti letech, kdy se otevřel vědecký přístup k datům, se vědci obrátili na IMS, aby zjistili více o událostech, ke kterým data chyběla. V červnu se stovky těchto vědců sešly na konferenci ve Vídni, aby se podělily o své poznatky. Výzkumníci z Německa ukázali, jak mohou hydroakustické senzory sítě monitorovat hluk způsobený lodní dopravou, tým z Japonska představil výsledky, jak využil IMS ke studiu podmořské sopečné činnosti, a brazilský výzkumník hovořil o infrazvuku generovaném polární září a aurorou australis. Další účastníci popsali snahy o detekci pádů lavinových ledovců na dálku - v návaznosti na předchozí výzkum, při němž byla síť nasazena ke sledování tání ledovců v Antarktidě.

Pokud jde o modré velryby pygmejské, byly objeveny, když se australští vědci rozhodli poslouchat zvuky oceánu trochu jinak právě s pomocí hydroakustické sítě IMS. Nález nového podrodu velryb byl dobrou zprávou proto, že modré velryby trpasličí jsou velmi vzácné. Ve 20. století byly modré velryby vyloveny téměř na pokraj vyhynutí.

Když architekti IMS budovali svou detekční síť, chtěli nejspíš o něco bezpečnější svět. Ale ani při této prozíravosti zakladatelé sítě pravděpodobně nepředpokládali všechna dnešní využití IMS.