Komplex o NME: Řekni mi, který hudební časopis čteš, a já ti povím, kdy zemře

NME byl mrtvý vlastně už dlouho, proto zpráva o posledním čísle časopisu z letošního března mnohé nepřekvapila. Nekrolog se začal psát už před třemi lety, kdy se z kdysi vlivného média stal bulvární plátek a rozdával se po ulicích zadarmo. Tak dlouho se redakce snažila najít nové The Beatles, že opomíjeli jiné hudební žánry, dlouho váhali psát o hip hopu, nadržovali britským kytarovkám a zapomínali se rozhlížet kolem sebe. V 90. letech se snažili zvýšit prodeje vykonstruovanými hitparádovými dostihy mezi Oasis a Blur a v nultých letech se z NME stal nablyštěný časopis. Nic nepomohlo. „Dnes mohou přežít jenom specializované žánrové časopisy, nejlépe psané v angličtině,“ věští Karel Veselý, který kdysi v 90. letech jako spousta dalších hltal informace z britského tisku.

Komplex: David Byrne nám ukazuje, co je na světě skvělé. A to je nejlepší

• Upravit
• Smazat

V hudebně kritickém magazínu Komplex jsme tentokrát přivítali šéfredaktora časopisu Full Moon Michala Pařízka. Téma bylo jasné – nová sólovka Davida Byrnea, kterou tento neurotik přijede představit i do Prahy. Opakuje se Byrne na albu American Utopia? A zajímá někoho, co si myslí psi?

Největší sláva NME zkrátka leží v před-digitální době, kdy jste si na nové desky, singly a rozhovory s kapelami museli počkat a neměli jste vše na dosah několika kliknutí myší. „Časová prodleva jenom umocňuje a prohlubuje touhu,“ připomíná hudební publicista Simon Reynolds v rozsáhlém textu o významu britského hudebního tisku pro Pitchfork Review. Vyplatilo se počkat – čtenářům i kapelám, kterým dobrá recenze mohla udělat kariéru.

První číslo časopisu NME vyšlo v roce 1952, když ještě rocková hudba znamenala hrozbu pro zavedené pořádky. NME jako jedni z mála psali o rocku nadšeně a nedívali se na něj skrze prsty. Mezi prvními psali o punku a Sex Pistols a o mnoha dalších. Po celou dobu až do konce 80. let si udržovali vysokou úroveň žurnalistiky v duchu anglosaské tradice, ale zároveň byla v textech znát i jistá drzost – byli to „gonzo“ intelektuálové. Svižně rekapituluje historii časopisu tato přehlídka obálek s komentářem od klíčových redaktorů. NME nepsali jenom o hudbě, v roce 1986 vydal časopis číslo věnované sebevraždám mezi mladou generací, kde byly upřímné zpovědi lidí, kteří se pokusili zabít, nebo přeživších rodin. Pro mnohé čtenáře bylo čtení důležitou školou, kde se v nich teprve zažehl zájem o filozofii nebo dění kolem sebe. A tak by bylo dobré si NME pamatovat.

Mohou tištěné časopisy o hudbě přežít? Je zajímavější číst The Wire, nebo tuzemský Rock and Pop? Jak zní, když Phil Elverum píše veselé písničky o rakovině? Kolik lidí přišlo na brněnský koncert Richarda Youngse, který možná udělal desku roku a letos jich natočí minimálně ještě pár? A co dělá blackmetalový vokodér Karla Veselého s písněmi Young Fathers? Poslechněte si nový Komplex.

Playlist:
Rae Sremmurd – Powerglide feat. Juicy J (Eardruma Records / Interscope Records, 2018)
Richard Youngs – Nebulosity (Ogenesis, 2018)
Serpentwithfeet – Bless Ur Heart (Secretly Canadian / Tri Angle Records, 2018)
Oasis – The Masterplan (Sony Music, 1998)
Joy Division – Disorder (Factory Recors, 1979)
Young Fathers – Tremolo (Ninja Tune, 2018)
Mount Eerie – Now Only (P.W.Elverum & Sun, 2018)