Kříž cti: Zajatci bílé nicoty

Dvojice Angličanů a trojice Němců našly útočiště v opuštěné lovecké chatě. Ve stísněném prostoru rozehrál norský filmař Petter Næss humanistické drama starého střihu, drama inspirované skutečnými událostmi pojednávající o tom, že uniformy a ideologie jsou jen nánosem na sdílené lidské podstatě, která v mezní situaci nabývá vrchu.

Malá světnice je svědkem nedůvěry, drobných rozmíšek, vzedmutých emocí a postupného sbližování, ke kterému přispívá beznadějná situace. Z vojáků se stávají lidé, z předsudků úsměvy, z útoků kamarádské ústrky. Nedá se říci, že by scénář Kříže cti vynikal obzvláštní duchaplností či dovedností hladce propojit civilní drama a obecný humanistický přesah. Občas z něj nepříjemně trčí teze, ještě poněkud zesílené tuctovou stylizací některých herců (zejména Lachlan Nieboer coby aristokratický kapitán Davenport je až učebnicově škrobený).

To podstatné ale obstará režie a skvostná výprava. Petter Næss sice v některých scénách nedokáže hladce pracovat s logickou návazností záběrů, převážně však udržuje chvályhodnou decentnost a namísto zjitřených emocí se vždy uchýlí k tiché velebnosti severské přírody, která dodává lidskému konání neúprosné měřítko. I potencionálně atraktivní souboj letadel pojal Næss jen jako minimalistickou stínohru nad zasněženým panoramatem.

Postavy obklopené sněhovou bouří a bílou nicotou odhalují společné rysy, sdílí svoje příběhy a vytváří v lovecké chatě domáckou trosečnickou atmosféru, která svou decentností a ironií snadno vtáhne. Jednoduché mezilidské vztahy, prostá pacifistická metafora, odkazující někam k remarquovské tradici antimilitarismu a především sympaticky neschematické pojetí identity postav, díky němuž i hitlerovský fanatik působí spíše jako hysterický a nejistý mladík – to vše vdechuje Kříži cti život navzdory určité knižnosti vyprávění.

Ruppert Grint|foto: oficiální Facebook filmu Kříž cti

Když „harrypotterovský“ zrzek Rupert Grint zanotuje během močení Somewhere over the Rainbow s polární září nad hlavou, německý důstojník přihodí do kamen Mein Kampf a škrobený Brit vytáhne poslední čtyři cigarety, aby se podělil se svými druhy, je celkem snadné přistihnout se při jisté formě dojetí. Jde o dojetí staré školy, dojetí nad něčím, co už je možná demodé, ale co k dramatům o přežití neodmyslitelně patří – tázání po lidské podstatě a víra v to, že člověk je v jádru dobrý a kulturní tvor. Kříž cti působí jako noblesní návštěvník z minulosti, který se nebojí velkých gest, ne vždy je ustojí, ale jen zřídka působí trapně a pateticky.

Hodnocení: 70 %

Kříž cti (Into the White)
Petter Næss, Norsko, Švédsko, 2012, 101 minut.