Krize Řecka i eura nekončí

V evropském stanovisku se určitě jedná o posun. Eurozóna dala na stůl detaily mechanismu, který by v případě hrozby řeckého státního bankrotu uvedla do chodu. Přinutily ji k tomu finanční trhy, které dosavadní evropský postup odmítly jako vágní. Úroky, za které si Řekové půjčují, se dostaly až na 7 a půl procenta. Na tak drahé peníze Athény dlouhodobě prostě nemají. Po nedělní mimořádné videokonferenci eurozóny trhy zareagovaly pozitivně a úroky z řeckých půjček klesly. O konec krize ale v žádném případě nejde.

Země eurozóny Řecku v případě potřeby půjčí 30 miliard eur, dalších 15 miliard má přijít od Mezinárodního měnového fondu. Evropské úvěry by byly úročeny zhruba 5 procenty. To pravděpodobně znamená, že Řecko se bankrotu vyhne pro letošní rok. Dlouhodobé řešení to ale v žádném případě není. Řecký dluh přesáhne 120 procent HDP a při současné struktuře řecké ekonomiky je neudržitelný. Před Athénami se nerýsuje jednoduchá cesta, jak deficit snížit a dluhové břemeno tak utlumit. Jako členský stát eurozóny Řecko nemůže devalvovat svou měnu a tím získat konkurenceschopnost. O tu Řekové přišli v letech pohodlného žití na dluh, která umožnily nízké evropské úrokové sazby.

Zbývá tak jen těžší způsob: tvrdé rozpočtové škrty, deflace, a tedy de facto snižování mezd. Hovoří o tom Mezinárodní měnový fond a naznačil to i šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. Je jasné, že Řeky budou příští léta hodně bolet a je otázkou, jestli si vláda udrží vůli k rázným krokům. A pakliže ano, jistě na ni čekají rozsáhlé protesty v ulicích. Tvrdá opatření také dost možná podvážou růst a ekonomiku strhnou do ještě hlubší recese. To bude mít za následek výpadek rozpočtových příjmů a nutkání půjčovat si ještě víc. Začarovaný kruh vysokých dluhů a nízkého nebo žádného růstu může Řecko pořádně roztočit. Řekové si ale za své trable můžou konec konců sami. A aby problémů nebylo dost, Řecko se dost možná bankrotu stejně nevyhne. Správně bychom měli používat anglické slovo default, což znamená, že investoři by přišli o část prostředků, které vložili do řeckých dluhopisů, hovoří se až o 40 procentech.

Řecká budoucnost tedy není ani po posledních událostech o moc světlejší. Totéž platí i pro společnou měnu euro. Eurozóně chybí mechanismus, který by použila v případě problémů některého člena. Pakt stability a růstu platil v minulých letech jen formálně. Členské země jeho pravidla porušovaly jak na běžícím pásu a sankce se nedostavily. Nesplnily se naděje tvůrců eura, že společná měna povede k ekonomickému sbližování. Rozdíly ve struktuře hospodářství se v rámci eurozóny jen prohloubily.

Teď je velkou otázkou, co by vlastně měla eurozóna dělat. Skutečně účinná pomoc Řecku by vyžadovala porušení pravidel, na kterých společná měna stojí. To by dalo do budoucna pocit jistoty dalším rozpočtovým hříšníkům. Především Němci by se mohli stále oprávněněji ptát, proč by měli něco takového platit. Pomoc by se snad dala zdůvodnit jen tehdy, pokud by byla spojená se skutečně účinnými a vymahatelnými sankcemi, a také s možností dluhové restrukturalizace, tedy onoho defaultu. Návrh na vznik Evropského měnového fondu, se kterým přišli němečtí ekonomové Daniel Gros a Thomas Mayer a přijal ho německý ministr financí Wolfgang Schäuble je z ekonomického pohledu určitě racionální. Vyžadoval by ale velké přenesení pravomocí na evropskou úroveň a k tomu chybí byť i jen základní ochota. Zbývají tak jen řeči o nutnosti posílení koordinace ekonomické politiky mezi jednotlivými zeměmi, kterých byl plný poslední bruselský summit evropských lídrů. Ale jak konkrétně by něco takového fungovalo v praxi? A kde by Evropská komise vzala demokratickou legitimitu třeba k tomu, aby mohla předem schvalovat státní rozpočty členů eurozóny? Jasné odpovědi neexistují, a tak budeme v Unii svědky dalších sporů, tápání a krizí. Za vyučenou dostávají všichni nekritičtí obhájci eura, kteří jakékoliv opatrnější názory ohledně společné měny pranýřovali jako euroskepticismus. Uvidíme, jestli nakonec neměl pravdu ekonom Milton Friedman, který prorokoval, že euro nepřežije svou první krizi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.