Proč jsme rezignovali na postování? Sítě jsou plné digitálních duchů

Hlavně mezi mladými lidmi přibývá takzvaných lurkerů a lurkerek, to znamená lidí, kteří jen konzumují obsahy od ostatních. „Podíl lidí, kteří na sítích aktivně sdílejí nebo komentují klesnul na 49 procent. Ještě před dvěma lety to bylo přes 60 procent, to znamená, že většinu uživatelů a uživatelek na sítích tvoří takzvaní digitální duchové,“ shrnuje Sarah statistiky z letošního dubna od britského úřadu Ofcom.

Důvodů, proč přestáváme postovat, může být hned několik. „Jsme vyčerpaní z nátlaku, který na nás postování vytváří. Tlak na produkci, ale i na to, jaké kvality mají obsahy mít a v čem všem musí obstát, se stává pro mnohé nepřekonatelný,“ říká Bára. „Tik Tok a Instagram nás vytrénovaly v tom, že obsah musí být perfektní, musí být vtipný a ideálně splňovat i estetické kvality. Běžní uživatelé a uživatelky pak mají pocit, že obyčejná fotka z procházky nebo fotka jejich jídla pak v celkovém srovnání neobstojí, takže radši nepostují vůbec,“ dodává Sarah.

Posting zero není obyčejná pasivita nebo nezájem o sítě, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to spíš vědomé rozhodnutí nebo strategie, jak na sítích být, ale ne podle jejich pravidel.

Sarah a Bára se ale zamýšlejí nad tím, že ne všichni si mohou dovolit, třeba v kontextu své práce nebo kreativní tvorby, na sítích být jen pasivně. „Častokrát se mi stalo, že jsem na někoho pozapomněla, a to jenom pro to, že přestal postovat na sítě nebo z nich odešel,“ přiznává Bára. „Je smutné se zamyslet nad tím, jak často lidi redukujeme jenom na jejich digitální stopu,“ myslí si Sarah.

Jaké zkušenosti mají s posting zero Sarah a Bára? Co podle Báry znamená, když je někdo v pozici tichého pozorovatele? A proč si lidé s větším kapitálem mohou podle Sarah dovolit nebýt vidět? Poslouchejte v novém Hotspotu.