Krvavý komplex Andrease Baadera a Ulrike Meinhof
Andreas Baader, Gudrun Ensslin a Ulrike Meinhof zformovali v roce 1970 teroristickou skupinu Rote Armee Fraktion, která ve Spolkové republice Německo bojovala proti imperialismu a neduhům soudobého politického systému. Svou činností podnítili snad nejkrvavější lázeň v německých poválečných dějinách.
Film Uliho Edela Baader Meinhof Komplex se zabývá především činností první generace RAF, ale na paškál si bere i události pozdější - proces s vůdci RAF a akce druhé generace, která už pozapomněla na politické ideje zakladatelů a hnaly ji pouze naivní revoluční mýty.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Dlouhý časový rozptyl děje tvůrce nesvádí k dokumentárně strohému stylu vyprávění, spíše naopak. Pokud Baader Meinhof Komplex svojí formou něco evokuje, pak řemeslnou brilanci Spielbergova Mnichova. Dynamické propojení vizuální a zvukové složky je prvotřídní a celkové pojetí snímku napovídá, že Edel umí skvěle pracovat s tempem, napětím i dramatickou zkratkou. Neusiluje o maximální autentičnost, ale se záběry si hraje, nebrání se stylizaci a efektu. Formálně je Baader Meinhof Komplex v zásadě konzervativní, promyšlená a výborně poskládaná thrillerová podívaná.
Film drží navzdory dlouhé stopáži pohromadě, nedává možnost oddychu. Těží ze skvělých hereckých výkonů, strhujícího soundtracku i z výborně nastřihaného vizuálu. Pod exkluzivním řemeslem se ale ukrývá i znepokojivá myšlenka - a právě tady lze spatřovat slabinu. Díky Edelovi se divák ocitá ve středu RAF a může naslouchat hlavním aktérům, vážit jejich ideje a zaujímat "poučené" postavení k jejich skutkům. Motivace hlavních osob přesto poněkud utíká mezi prsty a ztrácí se v houštině frází a politických proklamací. Pohled na RAF se zmítá mezi extrémy "vrazi - oběti". Na jedné straně nebezpeční fanatici, na straně druhé bezbranní a šikanovaní vězni.
Tvůrci přisuzují díl pravdy i teroristům a vinu za eskalaci brutality vidí též na straně politiků. Snaží se nahlížet události v celosvětových souvislostech a pojmenovat selhání systému. Někdy však ve snaze být nestranní až příliš nekriticky prezentují kostrbaté ideologické fráze a revoluční mýty. Ani v těchto chvílích nicméně nepůsobí Baader Meinhof Komplex jako trapná agitka na způsob Sodeberghova Che Guevarry. Lidé zůstávají lidmi a nestávají se neživými ikonami z plakátu, za všemi činy "revolucionářů" je cítit otazník. Muselo to tak být? A když ano, proč? Opravdu nebyla jiná cesta než ozbrojený odpor?
Baader Meinhof Komplex možná komentuje události více než 30 let staré, v jádru ale zůstává aktuální. Problémy, na které také reagovala RAF, stále žijí. A stále žijí ti, kteří vidí dlažební kostku, molotov, nebo výbušninu jako jediné řešení. Edelův snímek kurážně shazuje ideologii černobílého světa. Ve vrahovi vidí kus oběti a v systému kus vraha. Jakkoli občas klopýtne o závažnost výpovědi, v jádru se jedná o znepokojivý a zdravě provokativní obraz terorismu i západního kapitalismu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
