Kurt Vile - na návštěvě u písničkáře

19. květen 2011

Bob Dylan, Guided By Voices, Bruce Springsteen, Lou Reed, John Mellencamp – to jsou jména, kterými metají recenzenti po poslechu desek Kurta Vila.

Kim Gordon ze Sonic Youth prý nemohla celé týdny vyndat jeho předešlou desku z přehrávače. Tenhle „rock‘s most believable sneer“, jak ho označili ve Spinu, zůstává i po střelbě tak silných kalibrů vcelku klidný.

Člověk si stejně nedokáže představit, že by se majitel tak výrazně ospalého hlasu vůbec někdy dokázal na někoho rozčílit. S ležérně protahovanými tóny, příliš línými opouštět pootevřené rty v rychlejším sledu, dokonale koresponduje neohraničený prostor nahrávky, která sice na rozdíl od starších Vileových alb není tak dřevorubecky lo-fi, ale stejně jako byste všechno poslouchali skrze podzimní mlhu nebo spíš kouřový závoj, jak napovídá titul.

02340586.jpeg

Smoke Ring For My Halo je celkem čtvrtá velká deska v Kurtově diskografii, druhá, která vyšla na známé značce Matador, a do ostatních věcí, co na labelu vycházejí, dobře zapadá.
Jak je slyšet, hudbu Kurt Vile na svém novém albu dával dohromady s rozmyslem, asi jako se lepí model letadýlka ze špejlí. Jednoduché součásti, které potřebují tak akorát písničkového pojiva, a hlavně žádné zbrklé pohyby. V textech jako by ani nevybíral témata, jen prostě odzpíval náladu, která na něj zrovna přišla. Atmosféra je důležitější než exaktní obsah poskládaných slov. Ve zpomalených záběrech se míhá leccos a leckdo včetně Ježíše Krista a na ten film se dobře kouká, i když si většinu času nejste jistí, co se vlastně děje.

02340585.jpeg

Kurt Vile vám nenakazuje, jak máte poslouchat, ani podupávat si nemusíte, skoro jako by byl nejradši, kdybyste si Smoke Ring For My Halo pustili jako podkres ke klidnější kamarádské slezině a nechali ho, aby se stal součástí hovoru. Možná se to během večera otočí a vy zjistíte, že jste vlastně tak trochu na návštěvě u písničkáře, se kterým je příjemné jen tak mimochodem poklábosit o tom, jak jde život.

autor: Petr Wagner
Spustit audio