Lasers: Lupeho totální fiasko

Spousta kvalitních nahrávek je jako víno. Musíte je nechat uzrát a jejich kvality odhalíte až po nějakém čase. Určitě si vzpomenete na mnoho ze svých oblíbených desek, které do vaší přízně pronikly až s odstupem, kdy odhalíte detaily a drobnosti, které dělají album jedinečným.
Naopak jsou desky, které na první poslech znějí tak, že by se mohly líbit, ale ve skutečnosti jsou to pěkně vyšperkované prázdné skořápky. A přesně to je případ Lasers Lupeho Fiasca, jednoho z největších talentů v branži. Člověka, který má inteligenci, skill, správný tah na bránu a sympatickou skromnost. Jenže tentokrát se Lupemu situace nějak vymkla z rukou.

Tlačen labelem do věcí, které se nelíbily ani jemu samotnému, vznikla kolosální slátanina, která nemá snad ani dva světlé momenty. A Lupeho ex post komenty, že sám album nenávidí a že ho prostě bere jen jako splněnou povinnost, jsou nesmyslné, protože deska zkrátka nese jeho podpis.
Album je naprosto poplatné době a je jako šité na míru MTV a komerčním rádiím, která v tomhle klukovi z Chicaga našla zalíbení už dávno. Na desce není snad jediného tracku, který by nejel na moderním syntetickém podkresu a který by neprokládaly zpívané refrény. Celá tahle mixáž tak od samotného začátku až do hořkého konce zní jako velmi podřadné kolotočářské odrhovačky od Rytmuse, kde se „auto tune“ cení jako výsostná „featura“ ze Západu, která udělá track světový.

Lupe Fiasco - Lasers |foto: Atlantic

Raději něz Lasers konečně pořiďte originál Food and Liquor nebo The Cool, které mají šťávu a nápad, protože když nad tím tak přemýšlím, tak Lasers nestojí snad ani za download.