Láska nás všechny zničí. Špína se poprvé vplétá do alchymie amerických Lungfish

Kapela Lungfish se dala dohromady koncem osmdesátých let v americkém státě Maryland. Už od počátku byla pevně spjatá s labelem Dischord. V jeho katalogu každopádně vždy nápadně vyčnívala. Jejich posthardcorové nálady se postupem času více a více tříbily v čisté repetice, které přináší celou škálu dojmů a emocí. My jsme se s naším hostem Tomášem shodli, že k Lungfish má smysl se neustále vracet, protože právě jejich hypnoticky působící hudba dává s každým poslechem nové vrstvy zážitků.

V Lungfish, kteří se po vydání desky Feral Hymns stali de facto nefunkční, se sešla řada zajímavých hudebníků. Většina se vydala na svou sólovou dráhu nebo založili další kapely. Zomes Asy Osborna nebo Nathanu Bellovi jsme se však tentokrát nevěnovali, zaměřili jsme se především na zpěváka Daniela Higgse. Ten je (nejen) textařem/básníkem, který se ve své tvorbě inspiruje jak západní ezoterikou, tak filozofií i Biblí. Texty jsme si pořádně rozebrali především na skladbě Sphere of Influence, která je na albu Sound In Time a je zároveň Tomášovou nejoblíbenější. A došlo i k zajímavému dialogu.

Kromě jeho hudebního působení jsme se věnovali i Higgsově výtvarným aktivitám. Ať už se jednalo o jeho kresby, obaly (nejen pro Lungfish), kreslené pohledy posílané do velína Dischord Records, nebo tatérskou kariéru. I ve svém výtvarném vyjádření Higgs čerpá z výše zmiňovaných mystických a duchovních zdrojů, pohrává si s nimi a vytváří snové příšery, krajiny i objekty.

Kromě Lungfish jsme si poslechli i Higgsovu sólovou tvorbu. Ať už se jednalo o Subatomic Yggdrasil Tarot, která meditativní narativ dnešní Špíny trochu narušila, nebo kapelu, kterou nám Tomáš přinesl. Fountainsun jsou asi nejčerstvější věcí, na které Daniel Higgs pracuje. Se svou ženou kombinují nástroje, orientální zvuky, surrealistické příběhy (nejen) z přírody vznikající v rámci jamů a improvizací.