Lázeňské kníry: S klukama na kole (a ve sklepě)

5. červenec 2011

Pondělí - den jako stvořený na povíkendovou vyjížďku s tituly z canneské soutěže. Den, kdy filmům dominovaly výrazné dětské figury, podrobované tvrdým životním zkouškám. Dva soustředěné snímky, dva mimořádné zážitky.

Pokud bychom skutečně chtěli brát soutěžení filmů na festivalech jako seriózní sportovní disciplínu, patřili by bratři Dardenneovi k absolutním přeborníkům, od nichž se očekává vždy pouze prvotřídní výkon. Držitelé dvou Zlatých palem z Cannes a mnoha dalších významných ocenění, kteří se i v naší distribuci blýskli snímky Dítě a Mlčení Lorny, svým aktuálním opusem Kluk na kole naplnili vysoká očekávání: jak potvrdila ranní pondělní projekce v karlovarském Velkém sále, Velká cena letošní canneské poroty jim byla udělena zcela po zásluze.

Veristický styl Dardenneových, založený na vytříbených sledovacích záběrech ruční kamery, absenci hudby a modelování neherců do vitálních a maximálně autentických filmových postav neztratil nic ze své působivosti, přičemž oba bratři se jej navíc průběžně snaží nenápadně obohacovat. V příběhu kluka z děcáku Cyrila, jehož přezdívka „pitbul“ dokonale ilustruje jeho nezdolnou energii a zaťatost při získávání náklonnosti svého otce, který o něj nemá zájem, Dardennové znovu ohromují vedle formální preciznosti citem pro strukturu vyprávění: vždy dobře vědí, jak pracovat se zkratkou a s funkčí elipsou, co vynechat a na co naopak položit důraz. Do jejich filmového jazyka nepatří doslovnost (i za cenu pouze náznakových motivací některých postav) ani sentiment – jejich devizou je naopak lehká distance, z níž ale oba tvůrci umí vytěžit hluboké a netriviální emoce.



Jednu novinku v jejich stylu však nelze pominout: Dardenneové v Klukovi na kole poprvé výrazněji používají hudbu, ovšem s vkusem a subtilitou jim vlastní. Několikavteřinové úryvky z Beethovenova Pátého klavírního koncertu na několika pečlivě zvolených místech umocňují atmosféru právě skončené scény a dodávají realistickým výjevům přiměřeně existenciální nádech. Verdikt sudího je tudíž jasný: Dardenneovi ani ve svém šestém filmu nezahráli jedinou falešnou notu.

Kinetický hrdina Kluka na kole pak našel svého podobně nezdolného blížence ve znamenitém debutu Michael rakouského režiséra Marcuse Schleinzera – v něm je ale postava malého chlapce odsouzena k totální a mučivé izolaci. Vyhledáváný castingový režisér Schleinzer, který má za sebou práci na takových titulech jako je Bílá stuha Michaela Hanekeho nebo Lurdy Jessicy Hausnerové, ve svém prvním filmu zcela metodicky zachycuje posledních pět měsíců nedobrovolného soužití asociálního pojišťováka Michaela a malého Wolfganga, kterého Michael vězní a pohlavně zneužívá ve svém sklepě.



Snímek, vybraný do letošní canneské soutěžě v mnohém připomíná díla Schleinzerova mentora Hanekeho, ale rozhodně nejde o žádnou otrockou kopii. Režisér tu využívá chladnou, nezúčastněnou kameru, delší záběry a prudký střih, jež efektivně ukončuje scény i uprostřed věty k vytvoření svébytného klinického univerza. Záměrně a s chirurgickým zaujetím z filmu ořezává veškeré potenciální emoce, a přece diváka plíživě – vteřinu po vteřině – hypnotizuje a nechává v něm dílo pokračovat i dlouho po jeho shlédnutí.

Síla Schleinzerova snímku spočívá samozřejmě nejen v promyšlené stavbě jednotlivých scén, ale také v castingu: jak představitel malého Wolfganga (David Rauchenberger), tak i typově přesně zvolený Michael Fuith v roli pederasta Michaela se – podobně jako celý film – zadřou divákovi hluboko pod kůži. Pod kůži, kterou nosím, jak by řekl Pedro Almodóvar, na jehož stejnojmennou novinku právě vyrážím. V příštím zápise se dozvíte, zda podobný formální ordnung vládl i v některém z dalších karlovarských titulů a možná vám povím i vše o mé patce. Salut!

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.