Leæther Strip: „Nemám co skrývat...“

Dozvíte se v něm nejen o tom, co Clause inspirovalo k dělání elektroniky, o sérii Retention a předělávce singlu od Depeche Mode ještě před vydáním, ale i o veřejnému přihlášení se k homosexuální orientaci v polovině 90. let, sociofobii Marca Almonda, o následcích úrazu ve dvanácti letech, na co zašel legendární label Zoth Ommog, kdy Leæther Strip začali vydělávat tolik, že už Claus nemusel chodit do práce, jak sběratelé nosičů udržují scénu v chodu a celou řadu dalších zajímavostí.

Projekt Leæther Strip je zásadní součástí EBM historie let devadesátých. Claus Larsen, dlouhá léta samojediný člen souboru, ho založil v roce 1988 a hned rok nato vypustil na legendárním labelu Zoth Ommog jeden ze svých největších hitů Japanese Bodies. Od té doby se s projektem a jeho punkovějším oddenkem Klutæ, muselo na scéně počítat. Claus vydal celou řadu velmi silných alb, včetně instrumentální Serenade for the Dead a tribut EP Anal Cabaret plné vlastních verzí Marka Almonda a jeho Soft Cell, zakončenou vynikající deskou Self-Inflicted v roce 1997. Pak vyšlo ještě EP Carry Me a následovala pětiletá autorská pauza, kterou protrhla až deska After the Devastation v roce 2005.

To už Leæther Strip upsala pod svá křídla vydavatelská firma Alfa Matrix a začala tak neméně produktivní druhý život projektu. Během několik let vyšlo Clausovi několik nových desek, ale vedle nich i nově přearanžované klasiky z let devadesátých. Navíc po sérii desek se Claus rozhodl znovu koncertovat a jeho vystoupení jsou pověstná maximálním nasazením, při kterém je sám (nebo čerstvě v doprovodu Kurta Grünewalda) schopen bez bombastické projekce i jiných speciálních efektů utáhnout nejen zaplněný klub, ale i několikatisícové publikum na velkých žánrových festivalech.