Lehkost motýlí prázdnoty

Příběh o setkání a společném putování staříka Juliena a malé, živé holčičky Elsy je variací na ta vyprávění, která občerstvují svou poetiku náhledem na život z jeho různých konců. Na jedné straně je stařík, který svůj život prožil už skoro celý a nese si nejeden šrám. Má poněkud samotářskou vědeckou zálibu - sbírání motýlů. Seznámí se s holčičkou, prožívající nelehké dětství, ačkoliv to sama zatím nereflektuje. Dvojice, připomínající spolčení moudře bláznivých a dětsky naivních sil života, se vydává na víceméně bezstarostný výlet do francouzských hor za velmi vzácným motýlem Isabelou.

Motýl

Jde také o variaci na téma dvojice, která se zpočátku nesnáší moc dobře. Diváky asi stále baví dívat se na tento dobře zaběhnutý model, ve kterém se "opravdové city prodírají slupkou životního nánosu" nebo čeho. V případě Motýla jde o film, který smrdí koljovinou. Film Francouze Phillipa Muyla se méně než Svěrákův dojímavý opus ukotvuje do historické situace, má menší aspirace (což je v tomto případě jedině dobře), ale také je méně vtipný.

Děj je poněkud málo motivovaný. Malá Elsa vleze Julienovi před odjezdem do auta a už se nenechá vypudit. Prý si chce také vyrazit do hor, protože tam nikdy nebyla. Zdá se mi, že pouto mezi oběma, tak jak ho nastínili filmaři, není v tomto momentě dostatečně silné. Julien přesto souhlasí a zcela změní ráz své cesty.

Malovat atmosféru společného putování jde Muylovi mnohem lépe než natočit napětí nebo dramatické momenty dějového zlomu, což se projeví např. v závěru filmu. Důležité je, že se režie většinu času zdržuje patosu osudového životního zlomu. Tam, kde se toho přece odváží, skončí v kýčovitém trapasu, jako v barvotiskové scéně, ve které ústřední dvojice sleduje pasoucí se srnku, a vzápětí jim ji před očima zastřelí pytláci. Elsin dotaz "Co jsou to pytláci?" nemá s naivním dětským pohledem, který odkrývá komplikovanost dospělého světa svým průzračným viděním, nic společného. V jiných scénách, kde Muyl naštěstí tolik nehrotí city, zas jako by něco chybělo. Nejspíš to bude sdělení. Amélie z Montmartru možná nebyl hluboký film, ale minimálně se dokázal zajímavě formálně napojit na své téma a být okouzlujícím filmem. Na ostatních případech rádobykouzelných filmů se ukazuje, že evropské divácké filmy středního proudu se liší od těch amerických často pouze menší mírou spasitelského patosu a trochu větší neochotou odpoutat se od přízemnosti života a stvořit (digitální) únik pro všední den.

Motýl

Režisér Phillipe Muyl tvrdí, že motýli ho zajímali nejen kvůli své barevnosti a pohybu, ale také kvůli svému významu v lidské kultuře: "...zajímal mě především symbolický význam tohoto hmyzu. Jeho přelétavá povaha a proměna housenky, která se zakuklí a stane se z ní motýl. Dívat se na to je výjimečný zážitek. Je to metamorfóza každého z nás." Ve skutečnosti je v tomto výroku obsaženo vše, co ve filmu zpracováno není. A co se týče přitažlivosti motýlího těla, nejzajímavější záběr je ten, ve kterém se líhne Isabela. Bohužel za viděnou krásu vděčíme motýlovi a nikomu jinému, protože vizuální zpracování je standardní a zapojení tohoto motivu do děje je svévolné.

Motýl

Snímek Motýl natočila "lehká" ruka nezatížená scenáristickou zodpovědností a naopak příliš obtěžkaná filmovými konvencemi. Takhle já si lehkost nepředstavuju.

Motýl (Le Papillon, Francie, 2002) Scénář a režie: Phillipe Muyl; kamera: Nicolas Herdt; hudba: Nicolas Erréra; hrají: Michel Serrault, Claire Bouanichová, Nade Dieuová a další.
Česká premiéra: 3. června 2004

Motýl