Lepší svět: svědek nebo „světanápravce“?
Odplata nebo odpuštění? Toto dilema řeší ve filmu Lepší svět hned několik postav – lékař Anton, který pomáhá trpícím Afričanům, sám však za sebou nechává v Dánsku chátrající rodinu a syna Eliase, který je obětí šikany.
Christian, kluk, kterému zemřela na rakovinu matka a on cítí nevýslovnou zášť k celému světu. Claus, jeho otec, který se navzdory vrozené dobrotě stává obětí synovy frustrace. Motiv viny, odpuštění, ztráty a nenávisti spojí dohromady dvě rodiny s odlišným osudem, ale velmi podobnými problémy.
Susanne Bier a její dvorní scénárista Anders Thomas Jensen využili pro své rodinné drama atraktivní rámec dvojího prostoru – část děje se odehrává v Dánsku a pojednává o tématech jako šikana, násilí, zpřetrhané rodinné vazby. Dilema reakce na násilné chování druhého se promítá do paralelní roviny, kterou tvoří uprchlický tábor v Africe. Pacifista Anton je vystaven složité zkoušce svého přesvědčení, když se mu do rukou dostává zraněný bandita a pachatel mnoha zvěrstev.
Antonův pravý opak, chlapec Christian, odplácí v civilizované Evropě všechny utržené rány a vytváří tak vír násilí, z nějž se jen těžko uniká. Lepší svět je tak filmem o dopadech pacifismu i sžíravé nenávisti, o vlivu samoty a bolesti. Jednotlivé postavy jsou dle osvědčených rovnic severského dramatu izolované, zmítané nevysloveným traumatem a lapené v pasti nepochopení. Susanne Bier staví vedle bezvýchodných dialogů krajinu jako zrcadlo duševních stavů postav, osamocených, ztracených, potemnělých.
Její silnou stránkou je výběr i vedení herců – v roli jemného „světanápravce“ Antona dominuje drsná figura Mikaela Persbrandta, jehož nevýbojnost je mohutným zjevem ještě umocněná. Úhledná tvář Williama Jøhnka Nielsena dokáže vyzařovat dřímající zlo, které jeho Christiana dožene až k činům bezmála teroristickým. Naopak myší předkus Markuse Ryygarda výtečně koresponduje s profilem Eliase jako jeho snaživého učedníka. Jedna z jistot dánské kinematografie, typově flexibilní Ulrik Thomsen, utáhne vdovce Clause bez patosu především očima.
Bierové pojetí má velmi blízko k poslednímu filmu jejího kolegy Thomase Vinterberga. Podobně jako Submarino i Lepší svět rezignuje na puritanismus manifestu Dogma 95 a zapojuje do hry výtvarnou stylizaci i pečlivou hudební dramaturgii. Snaha najít pozitivní východisko z krize však vytváří dojem artistní chtěnosti. Závěr zastihuje Bierovou spíše jako manipulátorku a z jejího filmu se v natahované a nepříliš věrohodné katarzi vytrácí život, zato do něj vchází nepříjemný duch podbízivosti a umělosti.
Škoda, že klíčová otázka trestu a odpuštění nezůstane provokativně otevřená. Snad by pak Lepší svět vyzněl více jako drásavá analýza rodinné i civilizační krize a méně jako líbivý festivalový film, který se k tématu staví s osvíceným výrazem světanápravce. Je to divácky vděčnější, ale též zbytečně zjednodušující.
Hodnocení: 70%
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
