„Letošní ročník Českých lvů byl nejhorší za posledních minimálně 10 let,“ hodnotí Fila a Tesař

13. březen 2018
Zuzana Kronerová a Pavel Nový v hlavních rolích filmu Bába z ledu

„Nejsme zlí, ale smutní,“ snažil se Kamil Fila vysvětlit svůj mrtvolný tón, kterým komentoval filmy nominované letos na Českého lva. „Člověka si nebaví pořád stěžovat a nechce být za povýšeného kritika, letos jsem se ale hodiny a hodiny díval na něco, co fakt nemá cenu.“

„Je Bába z ledu nejhorší film, co kdy vyhrál Českého lva?“ Podle Tondy Tesaře asi ne, ale horší si vybavit nemůže. Po chvíli prohlížení seznamu vítězů ocenění za poslední dekádu se s Kamilem Filou shodují, že minimálně za posledních deset let horší film nevyhrál. „Když to vezmu po pořádku, tak to byl Masaryk, Kobry a užovky, Cesta ven, Hořící keř, Ve stínu – asi  nejvíc overrated film v dějinách, ale pořád lepší než Bába –, pak Poupata, Pouta, Protektor, Karamazovi… Bába z ledu je jednoznačně nejhorší.“

Revival devadesátek

Děj filmu Fila shrnuje takto: „Je to film o otužilcích, anebo vlastně nevím, jestli to nejsou bezdomovci, co trénujou na zimu, aby neumrzli, když to řeknu hodně cynicky. Je to o staré paní, co posluhuje dvěma synům, jeden se tváří, že je intelektuál, ale ve skutečnosti zadlužuje rodinu, a druhý je nějaký manažer, co se má dobře, ale žije v odcizeným svazku a jejich dítě hraje počítačový hry, což je asi strašně špatně, no, a babička ho pak začne brát do vody a stane se z něho nový člověk. Z ní taky, protože vstoupí do vody, očistí se od nánosů civilizace a najde tam muže, co bydlí v maringotce s depresivní slepicí. Zní to zábavně, ale zábavný to není.“

03807440.jpeg

Podle Fily se nedá říct, že by za letošní zoufalý rok mohla nějaká systémová chyba, spíš souhra náhod. Poslední dva roky se vedla úplně jiná debata – mluvilo se o mnoha mladých českých tvůrcích, kteří natočili slibné debuty. Akademici je nicméně z větší části ignorovali. „Letos se sešlo pár nepovedenejch filmů, který mohly být komerční hity, jako Hřebejkovo Zahradnictví. Vznikl i artový film Václava Kadrnky Křižáček, v Kadrnkovi Česká televize vidí nového Františka Vláčila, takže má její ochranu jakožto výsostný umělec, a je fakt, že Křižáček mohl být nominovaný v kategorii Nejlepší film, je to podle mě opomenutí. Taky by si to zasloužil i pudovější brněnský film Robina Kvapila Všechno bude fajn, jako ukázka toho, jak se u nás dělají filmy s energií za málo peněz.“

„Nominace působí jako revival devadesátek,“ rekapituluje Tonda Tesař. „Kvarteto je typický chcípácký film, Milada je takové to černobílé vypořádání s komunistickou minulostí, Po strništi bos je prequel k Obecné škole. Tvůrci se vraceli k devadesátkám, ale ukázalo se, že se ty filmy vznáší v nějakém vzduchoprázdnu.“ Kamil Fila souhlasí. „Kvarteto je nepovedená psychologická studie třicátníků, co neví, co se sebou, dělali to dva scenáristi, kterým je přes 60 a opravdu do hlav třicátníků neviděj a hlavně neví, jak se dnes točí film. Milada je film, co vydupal ze země režisér, který předtím dělal zpravodajství, takový povinný pomník velké postavě, která nikdy neožije, zůstává kamenná a strnulá, je to utrpení velký, nejen proto, že Milada umře. A Po strništi boj je miloučký vzpomínkový film, což Svěrák dělá pořád, už je dnes jasný, že tahle devadesátková poetika se donekonečna dělat nedá.“

Po strništi bos

Špína a Hranice práce

Podle obou filmových publicistů by si hlavní cenu jako jediná zasloužila Špína, koprodukční česko-slovenský film Terezy Nvotové. „Jediná Špína v divácích něco zanechá. Člověk si pamatuje to trauma, pamatuje si, že hrdince znásilnění nikdo nevěří, a ten film nedává žádné východisko, pracuje s očekáváním a diskomfortem. U Špíny fungují emoce dobře.“ Film Terezy Nvotové vyhrál před pár týdny Ceny filmové kritiky.

Cenu za nejlepší dokument by oba publicisté dali filmu Apoleny Rychlíkové Hranice práce místo dokumentu Červená od Olgy Sommerové, který cenu získal. „Ukazuje se, že lidé, kteří rozhodují o Lvech, si představují, že dokument je hezký medailon, což je ale strašně překonaná představa. Dneska dokumenty mohou být cokoliv, mohou se blížit hranýmu filmu jako Klusákův Svět podle Daliborka nebo investigativní reportáži jako Hranice práce. Nakonec to ale vždycky vyhraje něco podle očekávání, když něco natočí Třeštíková, vyhraje Třeštíková, když Sommerová, tak vyhraje ona. Na jejím filmu ale neshledávám nic výjimečného kromě toho, že zachycuje osud výjimečné ženy.“  

Z filmu Špína

Podle Fily má film Hranice práce význam nejen proto, že má důležité téma, ale je v něm podstatný subjektivní pohled hlavní postavy, reportérky Saši Uhlové. „Je tam vidět, jak vám špatně placená a časově náročná práce ničí vztahy. Je to experiment na těle a vlastní rodině, dá se to přirovnat k dokumentu Supersize Me, kdy ten dokumentarista pořád chodil do Donalda, až si zničil zdraví. Tohle je ale vážnější, častější, u nás reálnější past. Nejde tam jenom o to, že se u Babiše špatně skladují kuřata.“

Mimo realitu

V rozhovoru padne i vysvětlení momentu, kdy režisér Marek Najbrt zvolal víc jak měsíc po volbách: „Nevolte Miloše Zemana!“ „Až zpětně mi došlo proč. On převzal cenu za seriál Svět pod hlavou, ve kterém se cestuje časem,“ vysvětluje Fila. „Takže v tom seriálu by se tomu dalo zabránit. Bohužel to vyznělo hrozně blbě, takže to teď asi bude slízávat ze všech stran,“ dodává. „Přemýšlím, kdo ještě kromě Najbrta myslel na nějakou cestu,“ navazuje Tonda Tesař. „U Oldřicha Kaisera asi proběhla hodně daleká cesta, na které ho málokdo dokáže následovat,“ naráží na hercův proslov nabitý citoslovci a narážkou na MeToo.

Český film se nadechuje. Rekapitulace české filmové naděje

03594305.png

Znamená několik silných debutů mladých režisérů začátek nadějnějšího období českého filmu? Co na to říkají čeští filmoví publicisté a tvůrci nových filmů? Podívejte se na přehled nejvýraznějších filmů poslední doby.

„Večer připomínal levelem humoru, napodobováním Trabanta a vtipama na to, že střihači stříhají, normalizační estrádu. Co se týče toho, co uživatelé ČSFD nazývají politickou agitkou, tak mi to přišlo jako hrozně chtěná, ale bezzubá snaha vyjádřit názor k současnýmu politickýmu dění. Zdá se to jako paralela k Oscarům, ale tam se řešily kauzy, které se týkají Hollywoodu. V podstatě se tam provádí sebekritika, zatímco ty naše útoky jsou vedené do nějaké abstraktní prázdnoty, přišlo mi to mnohem míň fér. Český film se vůbec nevyrovnává sám se sebou, přestože má analogické problémy. Snaží se vztáhnout ke světu a nedaří se mu to,“ myslí si Tesař.

„Velká část filmařů natočila filmy, které se vztahují k minulému režimu,“ připomíná Fila. „Varují nás, aby nevznikla zase totalita, aby se neopakovaly procesy, aby nepřišlo zestátnění ČT, aby nás nemlátili další fízlové jako Ondráček, a přitom tady nevzniká nový typ totality, tady jde o něco úplně jiného, tady se posiluje oligarchický systém, který nemá s komunismem nic společného.“ Podle Fily nemají dnešní filmaři morální nárok na toto téma mluvit, protože se většina dnešních filmů odehrává mimo realitu. „Nevšímají si jí, český film skutečně trpí ztrátou kontaktu s realitou, filmaři jsou většinou pražská liberální pravice, která se nehlásí k ničemu vyhraněnýmu. V těch filmech chybí kritičnost k reálným společenským problémům, hrozně málo z nich relevantní témata zpracovává. Já byl z té formy, jakou vyjadřují občanskou angažovanost, úplně nešťastnej. Ne, že to dělají málo, ale že na to nemají nárok na základě toho, jaký filmy se tady točí.“

Který minulý ročník Českého lva se Filovi s Tesařem líbil? A jak hodnotí letošní české seriály? Poslechněte si celý rozhovor.