Liars, čarodějův učeň v Desce týdne
Mezi Amerikou a Německem rozkročená kapela Liars patří dlouhodobě k nejnepředvídatelnějším formacím na mapě současného nezávislého rocku. Až surrealisticky vyznívající album, napsané a natočené tentokrát v Los Angeles (orchestrální pasáže vznikaly v Praze!), opouští schizofrenní nálady a stylistické veletoče ve prospěch akcentu na detail. Konec nepřátelskému světu, v Desce týdne přepínáme na Sisterworld!
Newyorský Brooklyn se na počátku této dekády proměnil v pestrou líheň kapel, jež se rozhodly resuscitovat syrový post-punkový nápřah z chytlavě tanečních pozic. U zrodu této scény, která posluchači zprostředkovává jak zahlcující pocit přímočaré energie tak i dotek dráždivé avantgardy, stálo (vedle výstředních trance-saxofonových halekačů The Rapture nebo přitažlivě dravých Yeah Yeah Yeahs) také trio Liars. Jejich dance-punkový debut They Threw Us All in a Trench and Stuck a Monument on Top z roku 2002 byl pro svou invenci malým zjevením a zároveň poslední nahrávkou této kapely, kterou bylo možno celkem bez výčitek přelepit cedulí s čitelnou žánrovou příslušností.
S každým dalším počinem Liars dávaly snahy o charakteristiku stále menší smysl. Exkurze do noiseových vod rozbouřených temnými bubenickými party na druhé experimentální desce They Were Wrong So We Drowned (2004) zvedla vlnu kritické nevole. A nutno uznat, že i přes úctyhodnou odvahu k radikální proměně tu Liars zní poněkud lajdácky a rozbředle – protentokrát ještě ve své hektické studii čarodějnictví muzikantsky utonuli.
Následující konceptuální opus nazvaný Drum's Not Dead (2006), který je naopak jejich dosavadním tvůrčím vrcholem, už trojice Angus Andrew (kytara, zpěv), bubeník Julian Gross a kytarista/klávesista Aaron Hemphill nahrála v metropoli hudební Evropy – krautrockovou zkušeností prodchnutém Berlíně. Expresivní a surrealistické album je vlastně dvanáctipísňovým dialogem mezi dvěma postavami představujícími povahové i myšlenkové antipody: figura jménem Drum reprezentuje vývoj, spontánní kreativitu a instinktivnost, zatímco její protějšek zvaný Mt. Heart Attack je ztělesněním pesimismu, tvůrčí stagnace a paralyzujícího strachu.
Skladby jsou to působivé až na hranici sugesce: dominují zde démonické rytmy bicích a perkusí, které upomínají na mystické indiánské rituály, hrubé kytarové drony a přestřelky naechovaného levitačního hlásku s kontrastně hlubokým vokálem. Když se občas přidá ještě minimalistický brukot basy či ponuré ambientní předení kláves, máme náhle co dočinění s opiáty v koncentrované múzické formě. Ta tam byla prvoplánovost a bezúčelná hlukařina. Kvality alba Drum´s Not Dead vycházely především z důmyslného sloučení dvou zdrojů, jež vyústilo v hrubě tesaný a přitom okouzlující tvar: hluboko v mysli člověka zakleté primární energie a srozumitelného literárního mýtu.
Na čtvrté, eponymní desce (2007) Liars částečně vyklidili pole kytarové abstrakce ve prospěch zemitějšího, přístupnějšího soundu. Přesto tím nerezignovali na pestrost: pohanské vúdú tance se tu mísí s elektronickými beaty, disonantní lomoz s rockovou až metalovou přímočarostí, chaotické popové ukolébavky s industriálními lamentacemi.
Liars nikdy nebyli a ani nebudou kapelou virtuózů: jejich síla vždycky spočívala v nepředvídatelnosti a silné vizi, která se navíc neustále vyvíjí a permutuje. Aktuální album Sisterworld je toho zřejmým důkazem.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
