Líbání má podle evolučních vědců počátek v péči o srst u opic, vzájemná očista posiluje pouto

Uran je ledový obr na okraji naší sluneční soustavy. Patří k nejchladnějším planetám. Zapamatovatelný je hlavně svým sklonem – na rozdíl od ostatních planet je nakloněný na bok. Uran má prstence, i když nejsou tak nápadné jako ty Saturnovy, a jeho modrozelená barva pochází od metanu v atmosféře, který pohlcuje červené světlo.

V roce 1986 kolem Uranu prolétla sonda Voyager 2, která poslala na Zem první detailní snímky planety i jejích pěti největších měsíců. Měření z mise tehdy naznačovala, že Uran má neobvyklé, „zploštělé“ magnetické pole a že jeho měsíce nejsou aktivní. To bylo velkým překvapením, protože se naměřené hodnoty jen málo podobaly výsledkům získaným na ostatních planetách sluneční soustavy a jejich měsících. V současné době se ale při nové analýze dat z Voyageru 2 ukázalo, že kvůli silné sluneční bouři mohly tehdy přístroje přinést zkreslená data.

Dr. William Dunn z University College London tvrdí, že Uranův systém může být mnohem zajímavější, než se dosud myslelo. Vědci dokonce věří, že některé z jeho měsíců, například Miranda, by mohly mít pod povrchem oceány vhodné pro výskyt života. Linda Spilker, která pracovala na původní misi, je nadšená: „Je skvělé vidět, jak i stará data mohou přinést nové objevy.“

NASA teď plánuje novou misi – Uranus Orbiter and Probe –, která by měla vyrazit za deset let. Cílem bude prozkoumat Uran a jeho měsíce mnohem podrobněji.

Stanislaw Ignac Witkiewicz, obecně známý jako Witkacy, byl významným dramatikem a malířem meziválečného období. Zmíněnou hru začal psát v roce 1938. Dílo ale nikdy nedokončil, protože si v roce 1939 vzal život poté, co Polsko napadlo ze západu nacistické Německo a z východu Sovětský svaz. Podle Divadla Słowackého, které hru uvádí, se zachovaly jen fragmenty Witkacyho rukopisu. K doplnění chybějícího obsahu pak použili umělou inteligenci. Informuje o tom server Notes from Poland a TVP World.

Celé představení využívá technologii virtuální reality. „Veškerá Witkacyho tvůrčí činnost posloužila jako materiál pro proces strojového učení umělé inteligence, které vytvořilo virtuální svět, scénografii, rekvizity i avatary některých postav,“ uvádí divadlo.

Herecké obsazení totiž kombinuje živé herce a digitální avatary. Podle Divadla Słowackého bude tento experiment „průkopnickým počinem, který nastaví nová měřítka toho, čeho může divadlo v digitálním věku dosáhnout“.

Režisér hry Krzysztof Garbaczewski řekl místním novinám Gazeta Krakowska, že jejich snaha je jakousi „textovou archeologií“, která se pokusila „vytáhnout toto drama ze zapomnění“. V samostatném rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza Garbaczewski uvedl, že použití umělé inteligence je obzvláště vhodné vzhledem k otázce „lidskosti v šílenství“, kterou se Witkacyho hra zabývá.

„Používání umělé inteligence lze také považovat za iracionální chování – nevíme, jak přesně tento nástroj funguje, a přesto ho používáme,“ řekl režisér. „Ale já dávám slovo umění – nikdy jsem nevnucoval interpretaci svých představení a nebudu to dělat ani teď.“

Vláda chce legislativu předložit australskému parlamentu už 18. listopadu. Po schválení by nová pravidla pro užívání sociálních sítí začala platit za rok. Platformy, včetně X, TikToku, Instagramu a Facebooku, by musely tento rok využít k tomu, aby vymyslely, jak vyloučit australské děti mladší 16 let. Informuje o tom server Africa News a AP. Pokud by tady dítě mladší 16 let sociální sítě používalo, pokutu by dostaly samotné platformy.

Zákaz by se neměl vztahovat na mladistvé, kteří už účet na sociálních sítích mají. Ti, kteří se ale na sociální média budou chtít zaregistrovat poprvé, budou muset striktně dodržet hranici šestnácti let. Výjimka nebude udělena ani těm, jejichž rodiče by svolili k užívání sociálních sítí v mladším věku.

Antigone Davisová, vedoucí oddělení bezpečnosti ve společnosti Meta, která vlastní Facebook a Instagram, uvedla, že společnost bude respektovat všechna věková omezení, která chce vláda zavést.

Podle kritiků je ale zákaz sociálních sítí kontroverzní rozhodnutí. Více než 140 australských a mezinárodních akademiků s odbornými znalostmi v oborech souvisejících s technologiemi a péčí o děti podepsalo minulý měsíc otevřený dopis, v němž se proti věkovému omezení sociálních sítí postavili. Například podle Jackie Hallanové, ředitelky ReachOut, služby pro duševní zdraví mládeže, má 73 % mladých lidí v Austrálii díky sociálním sítím jednodušší přístup k podpoře v oblasti duševního zdraví.

Celý trend začal v červnu, kdy se čtyři studenti rozhodli dojet si pro tradiční polévkové knedlíčky, které prodávají ve městě Kchaj-feng. Několikahodinový výlet, o kterém průběžně informovali na sociálních sítích, podnikli na sdílených kolech. Příspěvky získaly pozornost a vznikl trend s hashtagem „youth is priceless, night ride to Kaifeng has it“ (mládí je k nezaplacení, noční jízda do Kchaj-fengu jej nabízí). Informovaly o tom weby The Guardian a The New York Times.

Ke čtyřem studentům se postupně začali připojovat další. V pátek večer tak do města jelo údajně 100 až 200 tisíc studentů. Obrovský počet vyvolal stížnosti zejména obyvatel Kchaj-fengu. Uvedli, že studenti město zahltili a zůstala tam po nich kola a odpadky. V pátek večer byla třída Čeng-kchaj, hlavní silnice spojující obě města, přeplněna nekonečným proudem mladých cyklistů. Podle videí kolujících na čínských sociálních sítích jezdci na některých úsecích zcela obsadili pět jízdních pruhů pro auta.

Scény, kdy se hordy univerzitních studentů mobilizují, organizují a shromažďují na veřejnosti, taky pravděpodobně vyděsily místní úředníky – hlavně kvůli historii vládnoucí komunistické strany v Číně. Po povstání studentů například z roku 1919 a 1989 je pro stranu důležitá kontrola mládežnických hnutí, připomněl web CNN.

Aby úřady zabránily opakování páteční události, oznámily na víkend dočasná omezení na silnicích a cyklostezkách. Aplikace pro sdílení kol varovaly, že budou na dálku blokovat všechna kola vyvezená z určených zón v Čeng-čou. Některé místní univerzity také zavedly opatření včetně zákazu vjezdu kol do areálů škol a povinnosti studentů žádat o průkazku, aby mohli areál opustit.

 „Nakonec jsem tam strávil celý den,“ říká Koudounaris. „Byl jsem tak neuvěřitelně dojatý,“ dodává. „Platila tady úplně jiná pravidla, podle kterých na mrtvé vzpomínáme.“ Ke zvířatům máme jiný vztah než k lidem. „Ta komunikace byla mnohem přímější a čistší,“ popisuje dojmy z návštěvy místa posledního odpočinku domácích mazlíčků.

Tak se zrodila jedenáctiletá posedlost, která vyvrcholila knihou „Věrni až do smrti – hřbitovy domácích mazlíčků, zvířecí hroby a věčná oddanost“. Kniha, která vyšla nedávno ve Velké Británii, se zabývá různými kulturními zvyklostmi a vnímáním smrti zvířat a jejich památky. Od jemných ručně malovaných portrétů na náhrobcích až po ohromující velkolepost soch v životní velikosti a historických mauzoleí. Upozorňuje na ni server Euronews.

„Když zemře domácí zvíře, je to jiný zážitek, než když zemře člověk,“ říká Koudounaris. „Je to, jako by zemřel kousek vás samotných, který už nikdy nezískáte zpět,“ vysvětluje. „Pokud jde o zvířata v západní kultuře, nemáme vybudovaný proces loučení tak, jako je tomu u lidí,“ říká Koudounaris, který také strávil rok jako dobrovolný poradce pro pozůstalé po zvířatech.

První městský hřbitov domácích mazlíčků byl založen v roce 1881 v londýnském Hyde Parku po smrti maltézského psíka jménem Cherry. Jeho rodina se spřátelila s místním hlídačem panem Winbridgem, který souhlasil s tím, aby zde Cherryho pohřbili. Zpráva se rychle roznesla a pan Winbridge byl žádostmi o pohřby domácích mazlíčků zavalen. Díky své velkorysosti tak vytvořil řešení pro důstojnější rozloučení se zvířecími společníky. Ačkoli je to dnes nemyslitelné, ve viktoriánské době většina obyvatel měst vyhazovala mrtvá zvířata do řek nebo odpadkových košů, připomíná text.

Richardson byl vysoce ceněným rozehrávačem. V sezóně 1985–86 však byla jeho kariéra přerušena: po třetím pozitivním testu na drogy byl doživotně vyloučen z ligy, což byl bezprecedentní trest, připomíná španělský web El País.

Richardsonův případ byl nejznámější, ale zdaleka ne jediný, který v té době vyšel najevo v souvislosti s užíváním drog v NBA. Útočník Marvis Barnes, přezdívaný „Bad News“, který hrál v 70. a 80. letech, popisuje ve své biografii „Bad News“, jak skončil na pět let ve vězení za prodej drog. Ještě tragičtější byl příběh Lena Biase.

Jednoho z nejnadějnějších vysokoškolských hráčů své generace si v roce 1986 vybrali v draftu NBA Boston Celtics. Necelé dva dny poté, co si zajistil budoucnost hráče NBA, utrpěl srdeční arytmii způsobenou užíváním kokainu, která ukončila jeho život.

Biasova smrt a Richardsonův zákaz se odehrály ve stejné sezóně a znamenali zlom v užívání omamných látek v historii soutěže. Hráči museli podstupovat testy na přítomnost drog v každém zápase. V krátkodobém horizontu sice neskončilo užívání drog v lize, ale změnila se jeho dynamika. Loni podepsala hráčská asociace a NBA dohodu, podle níž se poprvé v testech už nebude sledovat užívání marihuany pro rekreační účely. Je to první ústupek v soutěži, která se snaží zapomenout na svoje divoké období.

Na odchycení zvířat pracují místní policisté. Ti uvedli, že primáti druhu makak rhesus utekli ze společnosti Alpha Genesis, která podle svých internetových stránek poskytuje „služby v oblasti biologického výzkumu“. O incidentu informuje NBC News.

Podle vyjádření policie z Yemassee se jedná o skupinu velmi mladých samic, které nikdy nebyly použity k testování. „Alpha Genesis v současné době primáty sleduje a snaží se je nalákat na potravu,“ stojí v prohlášení.

„Důrazně doporučujeme obyvatelům, aby si zajistili dveře a okna, aby zabránili vniknutí těchto zvířat do domů,“ doporučil šerif Yemassee. „Každý, kdo se s opicí setká, by s ní neměl komunikovat, ale raději zavolat na tísňovou linku,“ dodal.

Společnost pracuje s opicemi při provádění klinických studií, včetně léčby poruch mozkových onemocnění, a tvrdí, že má „jedno z největších a nejkomplexnějších zařízení pro primáty ve Spojených státech“.

Místní noviny uvedly, že k útěkům opic došlo v této oblasti již několikrát, včetně letošního května a roku 2016, kdy ostraze společnosti uniklo 19 opic. Dopadeny byly až po šesti hodinách.

Tučňák císařský, který se objevil na pláži Ocean Beach v západní Austrálii, překvapil místní obyvatele – tento druh se totiž běžně vyskytuje pouze v Antarktidě. Pták uplaval více než 3 500 kilometrů a v současnosti je kvůli podvýživě v péči místních záchranářů. Odborníci odhadují, že ho k pobřeží Austrálie odnesly mořské proudy.

Výzkumnice Belinda Cannell ze Západoaustralské univerzity uvedla, že se jedná o první zaznamenaný případ, kdy se tučňák císařský dostal tak daleko na sever. „Tučňáci často sledují mořské proudy bohaté na potravu, tento proud ale pravděpodobně směřoval více k Austrálii než obvykle,“ vysvětlila Cannellová.

Místní surfař Aaron Fowler popsal, jak tučňák vystoupil z vody. „Šel přímo k nám a vůbec se nebál. Zkusil se sklouznout po břiše, asi myslel, že je na sněhu, a místo toho se zabořil do písku.“

Tučňáci císařští, největší a nejtěžší ze všech 18 druhů tučňáků, váží až 40 kilogramů a měří kolem 110 cm. Kvůli hnízdění a ochraně před predátory jsou závislí na mořském ledu. Jeho tání způsobené globálním oteplováním je ale stále více ohrožuje. Nedávná studie odhalila, že v roce 2022 v oblasti Bellingshausenova moře v Antarktidě nepřežilo kvůli masívnímu úbytku ledu ani jedno mládě z hnízdících kolonií. Odborníci varují, že do roku 2100 bude kvůli změnám klimatu více než 90 % kolonií tučňáků císařských na pokraji vyhynutí.

LignoSat, družici o velikosti dlaně, vytvořili odborníci z Kjótské univerzity a stavební společnosti Sumitomo Forestry. V úterý vyrazila na cestu k Mezinárodní vesmírné stanici, odkud ji později vypustí na oběžnou dráhu ve výšce zhruba 400 km nad Zemí. Cílem mise je ověřit, jestli lze dřevo využít jako ekologický materiál při vesmírném výzkumu a budování na jiných planetách.

Dřevo, pocházející z tradiční japonské odrůdy magnólie honoki, vybrali vědci kvůli jeho odolnosti. LignoSat je sestavena tradičními japonskými metodami bez použití šroubů nebo lepidla. Dřevěné satelity by v extrémních vesmírných podmínkách, kde není voda ani kyslík, které by mohly způsobit hnilobu nebo vznícení materiálu, měly být podle vývojářů velmi odolné.

„Je to v mnoha ohledech ideální materiál pro vesmírné prostředí,“ říká Takao Doi, bývalý astronaut a odborník na vesmírné aktivity na Kjótské univerzitě. Dřevo navíc při návratu do atmosféry pouze shoří a neprodukuje toxické částice, jak je tomu u tradičních kovových satelitů, které při cestě zpět vypouštějí oxidy hliníku.

Pokud projekt uspěje, přinese použití přírodního materiálu ve vesmíru ekologické i praktické výhody. Dřevo by mohlo chránit elektronické komponenty před radiací a najít tak využití například při konstrukci datových center. „Možná se to zdá jako návrat do minulosti, ale dřevo je pro budoucí expanzi civilizace na Měsíc a Mars naopak velmi pokrokový materiál,“ dodává Kenji Kariya z výzkumného institutu Sumitomo Forestry.