Madrid chce pochytat tisíce invazivních papoušků. Vytlačují původní druhy, třeba vrabce

Papoušek mniší

Madridský magistrát v pondělí oznámil, že zredukuje většinu z 12 tisíc papoušků mniších, kteří pobývají ve španělské metropoli. Podle radnice jsou nebezpeční a ohrožují biodiverzitu.

Magistrátní koalice složená z konzervativní Lidové strany (Partido Popular) a středopravých Občanů (Ciudadanos), kterou podporuje krajně pravicová strana Vox, též nechá sterilizovat vajíčka tohoto invazivního druhu. Je totiž agresivní a utlačuje původní ptactvo, například vrabce. Odchyt je naplánován na podzim příštího roku a přijde na částku okolo sta tisíc eur, tedy v přepočtu na 6 až 8 euro na jednoho papouška. Podle španělského deníku El País se populace invazivního druhu od roku 2016 zvýšila o třetinu. Malí zelení ptáci v zajetí žijí až dvacet let a rychle se rozmnožují, za rok nakladou 6 až 8 vajec. Papoušci nejenže otravují lidi svým skřehotáním, ale též šíří mezi ostatní ptačí druhy nemoci, kradou jim jídlo a vytlačují je, vysvětluje magistrátní úředník Santiago Soria Carreras, jenž vede odbor biodiverzity. Navíc staví velmi těžká hnízda, která váží až dvě stě kilogramů, a mohou tak svým pádem ohrozit lidi pod stromy. Jejich průměrná hmotnost je 40 až 50 kilogramů, i tak ale při pádu z výšky mohou někoho těžce zranit či zabít. „Je to zvíře, které se velmi dobře adaptuje na cizí podmínky. Povedlo se mu to, protože je vysoce inteligentní. Také jí mnoho věcí a rádo se zhostí jakéhokoli zbytku potravin či zeleniny,“ dodává Soria Carreras. Papouškům nevadí ani větší zima, a to navzdory tomu, že pochází z teplého podnebí Argentiny a jihu Brazílie. Jak reportuje americká televize CNN, magistrát nechce vyhubit celou populaci, pouze by ji rád reguloval. Jinak prý hrozí, že se populace zase rozroste.

Podívejte se taky na Madrid instaluje ptačí budky, méně seká trávu a sází rostliny – zdvojnásobil tím počet ptáků.

Spustit audio
  • Kluk z plakátu, umělkyně avatarka anebo Mica Levi. Letošní „portrétní“ PAF hlásí první jména

    23. říjen 2019
    Umělkyně avatarka působící ve virtuálním prostoru LaTurbo Avedon

    Olomoucký festival PAF – nebo také Přehlídka filmové animace a současného umění – chystá letos už 18. ročník a vyhlašuje první jména, na která se můžeme v areálu Konviktu i na dalších místech, kde se festival odehrává, těšit.

    Zastřešujícím tématem je letos portrét – umělecký žánr patřící minulosti, který se díky internetu a sociálním sítím přesunul do sféry digitálních kamufláží, avatarů a masek, a jde tak víceméně chápat jako metafora naší přítomnosti na sociálních sítích. V rámci „portrétní“ edice PAFu se do Olomouce dopraví britská hudebnice Mica Levi, známá především pod přezdívkou Micachu, pod níž vydává nahrávky míchající post-punk, experimentální pop či dub a zároveň je i autorkou soundtracků k filmům (Under the Skin, Jackie, Monos). Mica Levi nepřijede sama, ale v doprovodu souputníků z jejího labelu a platformy pro performance a umělecké aktivity CURL – s producenty Coby Seyem a Brother May.

    Kromě platformy CURL se představí i umělkyně avatarka působící ve virtuálním prostoru LaTurbo Avedon. Ta vystavovala například na berlínském festivale Transmediale či v londýnském The Barbican Centre. Na PAFu se předvede s výstavou v Muzeu umění Olomouc a videopřednáškou.

    PAF také kompletně uvede československý animovaný seriál z přelomu 60. a 70. let O klukovi z plakátu. Ten dokonale splňuje jednotící téma festivalu, virtuální otisk chlapce zde v dvojrozměrné podobě sestupuje do reálného světa. Jednou z největších novinek letošního festivalu, který se uskuteční 5.–8. prosince, je také vyhlášení výsledků soutěže Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let.

  • „Přečtěte za sto let“ – Karl Ove Knausgård a další spisovatelé píší pro budoucí generace

    23. říjen 2019
    03804233_0.jpeg

    Jeden z nejznámějších norských spisovatelů současnosti Karl Ove Knausgård píše knihu, která se ke čtenářům dostane až v příštím století. Je už šestým autorem, který se rozhodl zapojit do projektu Future Library.

    Teprve až v roce 2114 se totiž pokácí zhruba tisícovka stromů, které od roku 2014 rostou v lese Nordmarka u Osla s jediným záměrem – aby se na papír z nich připravovaný knihy natiskly. „Je to tak úžasný nápad – moc se mi líbí ta myšlenka, že budete mít čtenáře, kteří ještě ani nejsou na světě. Je to jako poslat jim malou loďku z naší doby,“ cituje Guardian autora šestidílné autobiografické série Můj boj. Knausgård knihu prý už píše, detaily ale říct nechce. Ačkoliv nikdo z jeho blízkých si už dílo nepřečte, sám říká, že cítí morální a etickou zodpovědnost vůči těm, o kterých kdy psal. „Kdybych chtěl teď psát o lidech, co mě obklopují, mysleli byste si, že by bylo stoprocentně možné posunout hranici čestnosti, protože to nebudou číst. Ale není v tom žádný rozdíl, máte ty stejné závazky,“ dodává Knausgård. Podle serveru Guardian dodá Knausgård rukopis díla 23. května 2020. Ten bude, stejně jako knihy dalších autorů, následně čekat ve speciální, dřevem lemované místnosti, která se má otevřít v Deichmanově knihovně v Oslu. Tam bude umístěna i kniha Margaret Atwood, Davida Mitchella nebo Elif Shafak – ti všichni jsou do projektu Future Library zapojeni a své knihy už odevzdali. Každý rok na podzim se vždy přidává další spisovatel.

  • Pro horolezce neexistují hranice, řekli si v Turnově a udělali pro ně muzeum

    23. říjen 2019
    Muzeum horolezectví v Turnově

    V Turnově mají od září novou expozici horolezectví, kterou její autoři z pražského studia Hipposdesign pojali jako horskou krajinu. Plášť budovy, jejíž části pochází ze 70. let, vytvořili z dřevěných latí. Muzeum horolezectví patří pod tamější Muzeum Českého ráje.

    Jak píše server o architektuře EARCH, expozice není věnována pouze pískovcovému lezení, které je typické pro lokalitu Českého ráje, ale návštěvníky seznámí i s vývojem a podstatnými událostmi této sportovní disciplíny. Na místě jsou k vidění i originální pomůcky, které si vyrobili samotní horolezci, a nejen děti ocení tamní interaktivní prvky. Každý, kdo se v muzeu ocitne, by si měl připadat jako na horách. Expozice je proto vyrobena z březové a dubové překližky, která je ukotvena do nosných dřevěných profilů. Vše doplňuje originální i typizovaný mobiliář. Procházce krajinou dodává přírodní ráz i veliký obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou od Mikoláše Alše a dalších autorů z roku 1895. Část, jež je věnována vysokohorskému lezení, má v příštích letech doplnit výstava o fotografovi a horolezci Vilému Heckelovi. Vše podle webu muzea stálo 45 milionů korun, z čehož 85 procent pokryla dotace Evropské unie. Projekt Pro horolezce neexistují hranice vznikl v rámci podpory přeshraniční spolupráce Česka a Svobodného státu Sasko, jedné ze spolkových zemí Německa.

  • Bude slavit Rekonstrukce? Český krátký film je nominován na cenu Evropské filmové akademie

    22. říjen 2019
    Z krátkého filmu Rekonstrukce

    Český film Rekonstrukce se probojoval mezi pět nominovaných snímků na cenu Evropský krátký film roku 2019 od Evropské filmové akademie. Rekonstrukce se věnuje sedmnáctiletému Oldovi, který čeká ve vazbě na soud. Vítěz bude oznámen 7. prosince v Berlíně.

    Všední vazební život je přerušován Oldovými vzpomínkami na policejní rekonstrukci chvíle, díky níž skončil ve vazbě a která mu převrátila život vzhůru nohama. Film režírovali Jiří Havlíček, který má podle webu Evropské filmové akademie na kontě už dva krátké experimentální filmy, a Ondřej Novák, pro nějž je Rekonstrukce prvním krátkým fiktivním snímkem. „Od první myšlenky do finálního střihu to trvalo dva roky a pár týdnů,“ říká v rozhovoru na webu akademie Havlíček. Oba tvůrci už pracují na nových snímcích. Havlíček se věnuje zapomenutému seriálu ze sedmdesátých let. Novák dokončil další krátký film a teď píše scénář pro svůj první celovečerní film. „Bude to volná adaptace jednoho podivného setkání s mým otcem, které se odehrálo před několika lety v Itálii,“ popisuje Novák.

  • Pomalu, ale jistě. Nejstarší lenochod světa oslavil 50. narozeniny a zlomil tak světový rekord

    22. říjen 2019
    Lenochod Paula oslavila 50. narozeniny a stala se nejstarším příslušníkem svého druhu na světě

    Samička lenochoda dvouprstého Paula žije v zoo v Halle v Sasku-Anhaltsku společně s dalšími dvěma lenochody a tlupou opiček z čeledi mirikinovitých. Narozeniny má Paula oficiálně sice už 14. června, ale velké oslavy se letos dočkala i 20. října, na který připadá Světový den lenochodů.

    Byla totiž zapsána do Guinnessovy knihy rekordů jako nejstarší lenochod světa. Lenochodí pramáti se přistěhovala do Halle v roce 1971, kdy jí byly asi dva roky. Dlouhá léta se ale všichni domnívali, že jde o samečka. Paulina skutečná identita se prozradila až při ultrazvuku v roce 1995. Ačkoli při přepočtu na lidský věk je Paule už 90, zůstává podle ošetřovatelů Paula stále velmi energická. Obvykle se lenochodi ve volné přírodě dožívají 20 let, v zoologických zahradách 30 až 40 let.

  • Vědci umí opravit části DNA. Tvrdí, že je to podobné, jako když píšete v textovém editoru

    22. říjen 2019
    DNA - geny - genom

    Nový způsob, jak upravit DNA, může napravit 89 procent chyb v genetické informaci, které způsobují nemoci. Tvrdí to američtí výzkumníci. Metoda, jež se nazývá prime editing, se popisuje jako genetický textový editor, který dokáže přesně přepsat genetický kód.

    Jak píše server BBC, vědci už tuto technologii použili při opravě mutací v laboratorních podmínkách. Patřily mezi ně i ty, jež způsobují chudokrevnost srpkovitého erytrocytu. Výzkumný tým z amerického Broad Institute MIT tvrdí, že metoda je „velmi precizní a víceúčelová“. Zdůrazňuje však, že výzkum je pouze na začátku. Během studie, kterou otiskl vědecký žurnál Nature, se prime editing použil na to, aby se přesně vložily či odstranily sekce DNA. Technologii si každý může představit jako stisknutí klávesové zkratky Ctrl + F, jež se používá pro hledání kousku textu, který chce uživatel změnit. Pak stačí zadat Ctrl + C a Ctrl + V na to, aby se do vyznačeného místa zkopíroval nový text. Prime editing používá DNA vyrobenou v laboratoři a k editaci genetické informace dochází za pomocí enzymů. Kromě vědců z MIT se na vývoji této metody podíleli i ti z Harvardovy univerzity.

  • 7letý podnikatel z Finska vynalezl praktickou pomůcku do sauny – ručník, do kterého se oblečete

    21. říjen 2019
    7letý podnikatel z Finska vynalezl praktickou pomůcku do sauny – ručník, do kterého se oblečete

    Finsko je zemí jezer, lesů a saun. Donedávna bylo také rodištěm řady inovátorů přicházejících s převratnými nápady v různých oblastech lidské činnosti. Nepříznivý sestupný trend možná pomůže zvrátit klučina z městečka Jämsä – jeho nejnovějším vynálezem je „nositelný ručník“.

    Opravdu malé děti chtějí být prodavačkami, popeláři nebo astronautkami. Sny Jiriho Lindéna byly poněkud přízemnější. „Když mu byly 3 nebo 4 roky, tak prohlásil, že chce jednou vést svou vlastní firmu,“ tvrdí Jirho maminka Katja. „Měli jsme z něho legraci, ale teď to vypadá, že to má fakt v krvi.“ Vše začalo pro Finsko příznačně v sauně. „Bylo by fakt skvělé, kdyby na ručnících byla nějaká poutka, protože pak by držely na těle,“ řekl jednoho letního dne roku 2018 Jiri své matce, když se zchlazovali po pořádném saunování. Z letmého nápadu se zakrátko stal prototyp, jehož patent si rodina zaregistrovala. „Ručník, který drží“ – tak zní slogan, který Jiri pro svůj vynález vymyslel. Nyní se snaží originální nápad udat větší společnosti, která by zajistila jeho průmyslovou výrobu a distribuci. V mezičase rodina Lindénova dělá vše proto, aby „nositelný ručník“ co nejlépe zpropagovala. Sklidil prý fenomenální úspěch během finského Dne saunování, kdy Jiri společně s tatínkem hráli fotbal odění jen do svého vynálezu. „Lidi se podivují, že něco takového nenapadlo někoho jiného už mnohem dřív, že nikdo ani nepomyslel na tak jednoduchou věc,“ svěřuje se maminka Katja. „To jen dokazuje, že bychom se občas měli odpoutat od každodenního shonu a zkusit naslouchat dětem. Mají tolik dobrých nápadů.“ Zprávu přinesl web finské veřejnoprávní televize YLE.

  • Teletext v Česku nehyne na úbytě, říká jeho vedoucí v České televizi. Navíc je dostupný i na webu

    21. říjen 2019
    Teletext

    Teletext v České televizi hned tak neskončí. Tvrdí to jeho vedoucí Jan Zeman, který tím reaguje na to, že se ho BBC rozhodla vypnout. Celý teletext má v ČT na starosti celkem devět lidí, kteří zajišťují provoz 1500 stránek plných informací z domova, ze světa, sportu, ale také o televizním programu či počasí.

    „U nás začalo teletextové vysílání o 14 let později, v roce 1988. Ještě rychleji postupovala BBC v oblasti digitálních interaktivních služeb, včetně proměny analogového teletextu do digitální internetové formy,“ popisuje rozdíly mezi českým a britským teletextem Zeman v rozhovoru pro server Lupa, jenž se zaměřuje na český internet. Vedoucí teletextu ČT navíc připomíná, že Británie je v této oblasti napřed nejen před Českem, ale i před celou Evropou. Již v roce 1999 totiž BBC spustila takzvaný MHEG s videoobsahem, což je obdoba v Česku známé HbbTV. „Souběh analogového teletextu Ceefax a digitálního MHEG teletextu trval dalších 13 let – do října 2012, kdy byl po bezmála čtyřiceti letech ukončen britský analogový teletext. V roce 2020 tedy nekončí provoz klasického teletextu, ale teletextu ve službě nazvané Red Button +,“ vysvětluje Zeman. Teletext na ČT 1 podle dat za minulý rok navštívilo 709 tisíc lidí měsíčně. U stanice ČT sport to bylo 542 tisíc čtenářů za měsíc. Navštěvují jej především starší lidé a ti, kteří chtějí stručný přehled událostí. „Podobně jako v HbbTV, tak i v teletextu dosahujeme nejvyšších čísel například během MS v ledním hokeji. V ‚běžných‘ dnech máme nejvíce čtenářů o víkendech,“ říká Zeman, podle něhož je největší zájem o počasí, sport, zprávy z domova i ze světa či o aktuální změny v TV programu. Teletext je navíc přístupný i na webu ČT, třeba na straně 495 najdete informace o vybraných koncertech.

  • Vědci jsou schopni vypěstovat kousky lidského mozku. Je to ale etické?

    21. říjen 2019
    mozek - mozková činnost

    Neurovědci možná překročili etický rubikon. V laboratoři vypěstovali kousky lidského mozku, a v některých případech je dokonce transplantovali zvířatům, varují jejich kolegové. Vytvoření mini mozků či mozkových organoidů (miniaturizovaná a zjednodušená verze orgánu) se stalo jednou z nejžhavějších otázek moderní neurovědy.

    Jak píše web britského deníku The Guardian, kousky tkáně jsou vyráběny z kmenových buněk, a přestože jsou velké pouze jako hrášek, některé jsou schopny spontánních mozkových vln. Dokonce jsou na takové úrovni, že se podobají těm v mozcích předčasně narozených dětí, informuje vědecký žurnál Cell Stem Cell. Mnoho vědců věří, že organoidy mají potenciál změnit medicínu. Skrze ně by totiž mohli zkoumat živoucí mozky jako nikdy předtím. Práce na tomto orgánu je však kontroverzní, jelikož je nejasné, kde leží hranice, za níž už by se jednalo o experimentování na lidech. „Pokud existuje byť jen možnost, že organoid vnímá, tak bychom zřejmě překročili tuto pomyslnou hranici,“ říká Elan Ohayon, ředitel Green Neuroscience Laboratory z amerického San Diega. „Nechceme, aby lidé dělali výzkum, při němž je možné, že něco bude trpět,“ dodává. Navzdory očividným překážkám ve studiu živoucích lidských mozků jsou organoidy považovány za přelomový vynález. Byly použity na zkoumání schizofrenie, autismu a také virusu zika, u nějž se výzkumníci zaměřili na to, proč se některým dětem, které se nakazí v lůně matky, vyvinou malé mozky. Vědci tak věří, že použijí organoidy k prozkoumání celé řady nemocí mozku – od Alzheimerovy nemoci až po tu Parkinsonovu. Nejprve ale musí vyřešit zmíněné dilema.