Major Lazer prohrává válku se zombíky popu

Album Guns Don't Kill People... Lazers Do natočené s místními vokalisty stvořilo chytlavou fúzi jamajského dancehallu s angloamerickou taneční hudbou a stalo se povinným poslechem léta 2009. O čtyři roky později už za projektem stojí jen Diplo sám, který se mezitím stal producentskou superstar se jmény jako Justin Bieber, Beyoncé, No Doubt nebo Snoop Dogg – tedy teď už Lion – ve svém portfoliu.

Switchovým odchodem Major Lazer nezemřel, novou desku začal Diplo a jeho noví spolupracovníci Walshy Fire a Jillionaire propagovat už v listopadu 2011 masivním lomcovákem Original Don a vloni přišly další dva singly. Diplo ale pořád nebyl s finální podobou alba spokojený a datum vydání se odsouvalo a odsouvalo. Až teď jsme se tedy konečně dočkali. Album Free The Universe nabízí podobný bláznivý karneval chytlavých refrénů a skočných beatů jako skvělý debut, jen tentokrát je všechno několikrát zesílené. Což není úplně dobrá zpráva.

Guns Don't Kill People... Lazers Do se mohlo pochlubit rozvernou náladou nevážného projektu dvou kutilů, kteří jedou objevovat historii jamajské hudby, a hodně se na něm podepsalo i to, že vznikalo ve slavných studiích Tuff Gong, které založil na začátku 70. let Bob Marley. Atmosféra společného jamování v kingstonském horku, posíleného nepochybně i jistými přírodními substancemi, z desky přímo sálala. Free The Universe naopak jako kdyby zdobily neóny luxusního tanečního klubu a drogy zcela jiného druhu. Do Diplova – tentokrát se obávám jen virtuálního – studia se vešlo přes třicet hudebníků a vokalistů z celého světa. Diplo do Majorova komanda povolal skutečně různorodou partu bojovníků od Peaches a Ezry Koeniga z Vampire Weekend přes Santigold a Ms. Dynamite až k hvězdám Bruno Marsovi, Shaggymu a Wycleafu Jeanovi. Nechybí samozřejmě ani spousty jamajských vokalistů i electro-dubstepových producentů.

Major Lazer – Free The Universe |foto: Secretly Canadian

Zatímco ještě před nedávnem byl Diplo známější jako tvůrce klubových monster, v posledních dvanácti měsících bodoval spíše pomalejšími skladbami, jako je Usherův Climax nebo Get Free s Amber Kaufman z Dirty Projectors, což je tedy skoro rok starý singl k této desce. Tohle skvělé deformované rocksteady na desce nechybí, na rozdíl od prvního singu Original Don. Přesilovku zde ale přesto hrají taneční skladby, které stvrzují to, že Diplo miluje, když volume vyskočí do červených a lidí se zmocní trans. Bohužel kromě maximální hlasitosti toho často nemá moc co jiného nabídnout.

V singlu Jah No Partial dusí betonové wobbly producenta Flux Paviliona motiv z roots reggae klasiky Mr. Marshall a Keep Cool s Wynter Gordon o chvíli později je jen variací na dubstep-pop crossover, kterým Diplo uspokojuje Biebera nebo Taylor Swift. A závěr desky je vůbec tristní – motivační moralitka Reach For The Stars s Wyclefem Jeanem a óda na ženské pozadí Bubble Butt na desce zůstaly nejspíše jen proto, aby se slavní hosté nenaštvali.

Z Free The Universe občas vykoukne osvobozující spontánnost jamajské hudby, s níž Diplo několik let úspěšně okysličoval západní pop. Nicméně ty nejsilnější skladby z desky – jako Watch Out For This (Bumaye) nebo Wind Up – vlastně jen přímo odkazují na konkrétní motivy z debutu a dále je rozmělňují. Celkově by se dalo říct, že druhé album projektu Major Lazer je veskrze schizofrenní počin, který by chtěl zároveň bořit hitparády a ovládat klubové parkety na západě a zároveň zůstat věrný jamajským kořenům. Bohužel se mi zdá, že obojí je nemožné.

Major Lazer |foto: Theo Cottle

Na spoustě míst to pak vypadá, že popoví zombíci, proti nimž měl Major Lazer bojovat, jaksi infikovali jeho armádu a pod maskou ovládli éter. Major Lazer se chystají v polovině května do Prahy a nová deska slibuje hlavně bláznivý večírek nevázané zábavy, u kterého se nevyplatí příliš přemýšlet. Škoda, debut sliboval přece jen o něco víc.

Major Lazer – Free The Universe (Secretly Canadian, 2013)